Report z párty Bush v klubu Roxy od Myclicka

Nemusíte poslouchat denně lomítka, ale Marky? To je povinnost!

Jsou skladby, které si zamilujete, pak bez nich nemůžete být a za rok, dva kroutíte hlavou, jak jste vlastně mohli někdy něco takového poslouchat... Pak jsou ty druhé, které zrají jako víno a potěší vás vždy a všude. Nevím přesně, z jakých ingrediencí LK vzešla, ani jak dlouho si s ní Marky a XRS hráli či by bez hlasu Staminy MC prostě ztratila kouzlo, ale kdykoliv se mi dostane do uší, je pak celý ten den takový hezčí. Snadno si s ní užijete léta i v zimě a klidně můžete držet místo mojita na dece už zase myšku počítače a necivět přitom do moře, ale do monitoru... Jedno jsem věděl určitě – tenhle člověk na vás ze svého stupínku nebude házet lopaty depresí, proč si s ním tedy tu divnou zimu o chvilku nezkrátit? Zvlášť, když jsem ho na Global Connection míjel při honbě za rovnou rytmikou bez povšimnutí a na Cosmic Tripu ho o den propásl – jde se dohnat skluz! Že nebudu mít v sobotu tenhle nápad jenom já, jsem samozřejmě tušil, ale více než fronty u vchodu jsem se obával té na šatnu, v níž už všechny háčky budou obsazené. Deset minut před půl dvanáctou jsem byl nakonec u vchodu odbaven za dvě minutky, u šatny jsem si postál minut pět – vypadá to slibně! Tam dole už to však bzučelo jako v úle a nikdo nečekal se založenýma rukama, až se slavný Brazilec dostaví. Ghonzáles jim bohatě stačil a každý se teď kolébal do rytmu, který nebyl na začátek přehnaně agresivní.

DJ Ghonzales

"Hej Saku! Kampak ses nám ztratil, ty kluku?"

Vstříc vycházel Honzovi zvuk, který i tady na ochozech opravdu burácel a sound master Igor tak mohl být sám se sebou spokojen... Režisérský dohled nad oběma plátny tu měli po celý večer pánové Sheba & Stephane Kyles. Vůbec netuším, jak jsou na tom aktuálně s bodovým systémem, ale silnice je velmi přitahují! :) Svištěli jsme s nimi tedy po různých okreskách, ale i po dálnicích s mnoha pruhy, za denního světla i pod rouškou tmy s odlesky lamp a cesta nám s touto rytmikou v zádech příjemně ubíhala. Projekce byla temnějšího ražení s citem pro detail, temnější byla ovšem také světla, o něž se tentokrát staral tandem Pavel/Standa. Ti ovšem v tuto hodinu nehodlali hned veškeré své trumfy poschovávané na stropě a na lešenářské konstrukci odhalit. Byl pro vás pátek náročný a než se vrhnete do centra dění, rádi byste po pár hodinách spánku ještě chvilku poseděli? Snadná pomoc – chillout na Bushi je to pravé a myšlenky na spaní brzy hodíte za hlavu. Když vám k tomu posedávání má vyhrávat velmi sehraná dvojka Kaplick/Saku, nelze nohy nechat jen tak v klidu a musíte si alespoň podupávat! Sam se nám však tentokrát někde zapomněl a aby ze sebe Martin nevypustil duši, Brada, Voita a Turtlesquad svému parťákovi rádi vypomohli. Produkce aktuální se tu střídala s tou hitovkovou (nalomení Röyksopp potěší vždy a všude), mládeži se však tentokrát do tance nechtělo a když se na miniparketu protahovali dva jedinci, mohli si pánové blahopřát, kterak se ten večer trefili do vkusu návštěvníků...

Brooklyn

Dochvilnost tedy nebude jeho silnou stránkou...

O půlnoci došlo k historicky první výměně tohoto večera, předskakující Ghonzáles zaklapl svůj bílý notebook s měřáky systému Serato a předal téměř do posledního místa zaplněný sál Brooklynovi. Je jedině dobře, že Lukáš ze svého studiového doupěte vylézá čím dál častěji pod světla reflektorů a dělí se s tanečníky o muziku, která ho momentálně bere za srdce. Na ploše devadesáti minut prokázal, že není jen zdatným producentem, ale také dobrým pouštěčem, který umí na řádně nažhavené publikum zareagovat. Čekali jste ty sladké, jemné a zasněné písničky, které mu jdou tak dobře od ruky? Pak vás rozhodně musel překvapit! Došlo samozřejmě i na jeho vlastní With All My Heart, kde se tolik blýsknul Ephraim Goldin, ale jinak uměl také pořádně přitlačit na pilu a ukázat i svou neoholenou tvář... Jeho původně avizovaná hodinka se maličko protáhla díky neúčasti vzácného hosta na pódiu a možná právě tento fakt způsobil, že nálada jednotlivých tracků v samotném závěru setu spolu poněkud kolidovala. Drsnou skladbu vystřídala ta něžnější, aby si krátce nato tuto kombinaci znovu zopakoval, ti na parketu se ovšem bavili naplno, řvali nadšením, zvedali ruce a... A byli už opravdu nedočkaví! Kde jen může být? Teprve v půl druhé se mezi lidmi na nezvykle přeplněném balkónu ta nepřehlédnutelná postava v šedé mikině s batohem na zádech protáhla, aby ten náklad vzápětí složila na svém stanovišti. Marky se konečně zjevil za gramofony a všichni ti, kteří doteď zírali na Lukášovu skloněnou hlavu, propadli v obrovský jásot – přišel skutečný král!

"Zastavte se na chvilku, já si tu jen něco přepojím!"

Marcus Antonius Silva teď roztočil na gramofonu první placku, ovace stále pokračovaly a taneční rej propukl naplno. Přenoska první desku olízala až do úplného konce a pak nastalo hrobové ticho! Takhle trapně si vynucovat další aplaus publika? :( Nic takového! Teprve až teď se mistr rozhodl upravit si dlouhý stůl k obrazu svému, Igor poslušně roztahoval prodlužovačku, on uklízel přebytečné zařízení a ti dole šíleli... Vůbec netušili, co se tam nahoře děje a pod silnými reflektory se dovolávali pokračování. O tom, zda neposkytl technický rider či zůstal jen nepochopen, se dá pouze spekulovat, jisté je, že dvě stejné bílé placky začaly konečně komunikovat s notebookem až po dvou minutách a na obou ramínkách se teď vyhřívaly jeho vlastní přenosky. Tancechtiví konečně dostali lekci, na níž tak dlouho čekali. Osvětlovači také zcela zřetelně obhájili, proč musí  tahat za páčky a mačkat knoflíky ve dvou, když na střídačku blikali obrovskou vanou stroboskopu přímo před brazilskou star a zároveň tu přímo na konstrukci rozpohybovali jakýsi světelný had a ze stropu tu převalující se masu dole ještě zalévali celobarevným spektrem silných reflektorů. Tam nahoře zatím řádil on a když se zrovna nevěnoval deskám, divoce se klátil ze strany na stranu, svaly na něm jen hrály a skoro to vypadalo, že ještě chvilku a roztočí se na odkládacím stole na hlavě!

Marky

"Tak Marky... Nenech se přemlouvat!"

Místo toho však otestoval přilnavost přenosek a scratchoval jako o závod – jednou rukou škubal zuřivě s ústředním motivem na desce, tou druhou házel hbitými prsty faderem zleva doprava (nebo obráceně?) a Pioneer DJM-800 ho poslouchal na slovíčko a ani jednou nezklamal. Také tentokrát se vrcholem Markyho exhibice stalo to tolik oblíbené číslo, kdy jeden z gramofonů opustil plochu stolu, aby nám on jako prodavač techniky předvedl, že dobře plní svou funkci také na stojáka a světe div se – vyluzovat zvuky umí také vzhůru nohama. Jsem moc zvědavý na to, kolik DJs ho teď u nás bude napodobovat a zda se v Roxy s gramofony ještě setkáme. :) Pozdě začal, naštěstí také později a se zcela propoceným tričkem skončil a tu půlhodinku si hezky odpracoval. Ticho, které neméně zpocený dav znovu vytrhlo z rytmu, opět nebylo plánované. S technickými problémy se tu teď potýkal Markyho nástupce Swordz! Ten "jeho" gramofon zcela v levé části stolu se točil, ven se však neozývalo vůbec nic... Následovalo nekonečné mačkání dalších a dalších tlačítek, hýbání s dráty, ovšem proč Marky nepřihodil okamžitě ještě jednu placku na zařízení, které doteď fungovalo, to nedokážu pochopit... Ti dole pokládali tento moment za plánovanou vsuvku a dobré tři minuty se prostorem ozývala skandovaná žádost o přídavek: "Marky! Marky!" A on tedy milostivě ještě jednu zpívánku přihodil, konkrétně Snow Patrol s Open Your Eyes, samozřejmě v té vlastní téměř drum'n'bassové hymně spolu s krajanem Bunglem. Swordz s Igorem teď mohli alespoň hledat závadu, aby krátce nato belgický host konečně ukázal, co se doteď naučil. Ačkoliv miluje hlavně hip-hop, to že je také High Contrast jeho velkým oblíbencem, prozradil záhy...

Bush je za námi, tři další před námi. A s neméně nabusheným line-upem! 

Hned po odchodu hlavní star to však na parketu viditelně prořídlo, k mému překvapení však zároveň ožil chillout a šikovní chlapci tak konečně mohli sklízet ovoce. Panovala tu dobrá nálada, ke slyšení byl často bojový pokřik, který doprovázely zdvižené ruce a každý se i v tuto pokročilou hodinu s blaženým úsměvem vrtěl do rytmu. Jak dlouho a konkrétně co si vzhledem k časovému posunu zahrála pardubická Lulu Rulez, jediná žena v programu, už vám nepovím – nohy na ramena jsem bral v půl páté a nechával tak za sebou ještě stále slibně rozjetý večírek... Povedl se a atmosféra se dala opravdu krájet! Pevně věřím, že stejná nálada bude panovat při vystoupeních i těch dalších celebrit – také oni si pozornost zaslouží za to, co ve světě dokázali a měli bychom je přivítat s pompou, aby se k nám rádi vraceli. Myslím si, že konkrétně Marky bude na sobotní noc u nás opět moc rád vzpomínat...

foto: mhd - mhd@techno.cz, sweg - sweg@shadowbox.cz