1. díl: Jak to všechno začalo

Co pro mě, tebe, nás, další miliony lidí z celého světa, znamená elektronická hudba? Každý to máme hozené asi trochu jinak, ale určitě by se většina z vás shodla minimálně na svobodě a volnosti, nových technologiích a možnosti najít sebe sama. Elektronická hudba je nesmírně rozmanitý a mocný nástroj, který od svého vzniku až do současnosti nekompromisně udává tempo vývoje a mnoho nových technologických hraček by nikdy nevzniklo nebýt právě jí. Možná se zdá, že je to "móda" několika posledních let, maximálně dvou desetiletí, ale kořeny této hudby sahají opravdu hluboko do historie a je úchvatné jít po stopách prvních synthetizérů, vzniku techna a houseu, sledovat vývoj v jednotlivých žánrech. Jak se vzájemně ovlivňují, jak zanikají a na jejich místo se derou nové, progresivnější směry. Docela slušné drama. Kdyby někdo chtěl detailně popsat všechny důležité mezníky této hudby a podrobně se rozepsat o všech jejích aspektech, v klidu by si mohl dát závod s Lvem Nikolajevičem Tolstým a určitě by nad jeho Vojnou a Mírem zvítězil. Proto bych se rád omezil jen na ty nejdůležitější hudební směry elektronické hudby, jejich stručný popis, historii a současný stav, popřípadě náhled do jejich možné budoucnosti. Než se ale vůbec můžeme dostat k nějakému technu, tranceu či breakbeatu, určitě je zapotřebí si říci, jak to všechno začalo. Něco ve smyslu, jestli bylo první vejce nebo slepice. Takže byla první nejprve mašinka nebo samotný nápad na hudbu, ke které bylo tu mašinku potřeba zhotovit?

Teleharmonium

Tak schválně, jak moc v čase je potřeba se přesunout zpět, abychom našli prvotní náznak budoucí elektronické hudby? Rok 1950? 1920? Samá voda... Konec 19. století je ta správná odpověď. V tom čase byl totiž vynaleznut předchůdce elektronických hudebních nástrojů, teleharmonium. Zasloužil se o to Thaddeus Cahill. Ten už v roce 1895 dostal patent na tzv. "zařízení pro elektrické generování hudby". Zároveň to byl poprvé on, kdo použil slovo "syntéza", díky které se "vyrábí" zvuk na synthetizéru. Samotné teleharmonium vzniklo v roce 1897. Přístroj vážil na 200 tun, zabíral prostor 18 metrů čtverečních a měl cenu okolo 200 000$. V roce 1916 světlo světa spatřil první oficiální elektronický hudební nástroj, za který se zasloužil Američan Lee De Forest. Pojmenoval ho Audion Piano. Jeho zvuk byl mnohými připodobňován houslím, flétně, žesťům anebo i něčemu, co lidé dosud nikdy neslyšeli a neuměli to k ničemu přiřadit.

Trautonium

Dalšími zdokonalovacími procesy vznikly novější, již dokonalejší přístroje jako například Theremin vynalezený Leonem Theremninem v roce 1920. Ten ještě neobsahoval klaviaturu a hra na něj pobyla poměrně složitá. Jeho zvuk byl podobný houslím. Dalším nástrojem bylo Trautonium, vynalezené německým inženýrem elektriky Dr. Friedrichem Adolfem Trautweinem. Pro úplnost je ještě třeba zmínit další hudební pomocníky té doby jako například Martenovy vlny (pracovaly na principu Thereminu, ovšem s řadou vylepšení, například klaviaturou), Spherophone nebo první automatický elektrický hudební nástroj od E. E. Coupleuxe a J. A. Giveleta.

Jak vypadá hra na Trautonium v reálu:

A jak vypadá hra na Theremin v reálu:

Víte, že…:

Na internetu se dá najít skutečně všechno. Dokonce i čtyřdílná video lekce hry na Theremin. Všechny čtyři díly najdete v následujících odkazech: 1. díl, 2. díl, 3. díl a 4. díl.

Robert Moog

V době druhé světové války se o rozvoj elektronické hudby starali pokrokoví skladatelé. Navíc vynález magnetofonové pásky v roce 1948 a další rozvíjení analogových synthetizérů tento rozvoj jen podpořil. Při komerčním šíření synthetizérů určitě nesmíme zapomenout na jméno Roberta Mooga, který se zasloužil o dokonalé a přitom velmi přístupné přístroje pro všechny. V roce 1960 zpopularizoval nový hudební směr dvěma svými alby Wendy Carlos (alba The Well Tempered Synthesiser a Switched-On Bach) a postupně se tento přístup ke skládání hudby uplatňoval i u rockových (Pink Floyd) či jazzových a bluesových kapel.

Hudební ukázka: Wendy Carlos - Brandenburg Concerto No. 3 in G Major (z alba Switched-On Bach).

>

Výňatek z pořadu BBC, kde "Bob Moog" prezentuje svůj Minimoog:

Více o historii elektronických nástrojů najdete například zde.

Současný věk patří počítačům, digitalizaci a masivnímu zdokonalování nejrůznějších druhů hardwarových a softwarových pomocníků, které dovolují skládat elektronickou hudbu takřka každému. I proto se tolik různých hudebních směrů, od toho jediného prapůvodního, rozdělilo až v posledních letech. Jejich stručný přehled a popis bych vám rád představil v následujících sedmi dílech v tomto pořadí:

2. díl – House
3. díl – Techno
4. díl – Trance
5. díl – Breakbeat
6. díl – Jungle / Drum´n´bass
7. díl – Downtempo / IDM / Ambient
8. díl – Electro
9. díl – UK Garage
10. díl – Hardcore
11. díl – DIY / Freetekno

Na úplný závěr tohoto úvodního dílu se pak sluší poděkovat těm, kteří mi s prací na jednotlivých částech pomáhali. Takže mé, písmem nevyjádřitelné "dík!", patří v abecedním pořadí 2K, Bélovi En, Dahovi, Flyboyedovi, Kaplickovi, Karlovi Veselému, Koogimu, Myclickovi a Spacebossovi.