Report z WeSC Headphones Night od Myclicka

Tak jak to vlastně tenkrát bylo?

Už je to tak strašně dávno... Vážně jsem si nemohl vybavit, kdy jsem v tom rozložitém, nepřehlédnutelném a v poslední době už zase tolik proklínaném Paláci Kultury byl naposledy a proč vlastně. Za Kongresovým sálem, teď už Kongresového centra Praha, jsem i přesto zamířil tak nějak po paměti a všechno to rezonující obložení, které se chvělo na základě vibrací tam zevnitř, mě o těch správných krocích pouze ujistilo. Tam se něco děje, teď už jen přijít na to, kde vlastně. Jakákoliv navigace totiž chyběla a tak jsem to prostě jen zkusil a vyjel eskalátory o patro výše. Trefa! Blonďatá hlava a růžová košilka DJe Tvykse tam v dáli, to je lepší nežli maják pro námořníky! Saky a paky si u dvou bodrých Moravanek člověk odloží zdarma, teď ještě vyfasovat příslušnou pásku na ruku, z nichž ta žlutá je pro lidi a ta bílá pro nadlidi a pak postoupit o pár krůčků dovnitř. Jägermeister v ampuli, po němž tu všichni dělali tak legrační grimasy, jsem zdvořile odmítl, stejně jako maličký sáček s céčky. Budou se snad v době, která přeje návratu osmdesátek, křtít nové remixy tehdy tolik populárního hitmakera? To ještě ukáže čas... Zatím bylo půl deváté a za těch třicet minut od otevření sem stylově dorazilo tak třicet zvědavců.



Michal David by z vás měl radost!

DJ Robot mohl na divoký taneční rej zapomenout, zatím tu probíhalo ono nezbytné seznamování se s novým prostorem, který byl se svými osmdesáti metry délky poměrně členitý. Vpředu, hned vedle barevného svítícího loga firmy freshlabels.cz, byly na parketách nalepeny dva pásy lepenky. Ten první se nesměl za žádnou cenu překročit, k tomu druhému jste měli co nejblíže dohodit. Čím? Céčky, přičemž vítěz bere vše! Prozatím nevyužité stolečky se prohýbaly jen pod tíhou různých letáčků (samozřejmě ten na páteční Plastique nemohl chybět), časopisů XMAG a dalších propagačních materiálů, o kousek vedle byl z černé látky vyroben jakýsi dlouhý tajemný tunel, který však postrádal vchod. Že by ona Silent Headphones Stage? To také ještě zřejmě ukáže čas... Právě za ním teď mixoval DJ Robot příjemnou houpavou muziku i se známými a zaprášenými peckami, tedy konečně hudba, která se teď nehraje na každém kroku – hlavně žádný electro house! Bylo to však takové zvláštní. Dívali jste se DJovi pod ruce tak jako obvykle, ale jeho skladby hrály z reproduktorů, které byly umístěny za touto zástěnou. Před sebou tedy neměl nikoho, u čáry byl zase zvuk vyšponován natolik, že jste si k právě získaným céčkům možná odnášeli také doporučení k návštěvě ušní ordinace.



“Kdo si dá čáru?!“

Všichni ti, kteří budou trpět žízní, zajisté v průběhu večera ocení poměrně velký bar uprostřed, který tu byl chytře rozdělen na tři části – na pípu s pivem, alko i nealko a míchané drinky, přičemž Red Bull plus vodka nebo plus Jägermeister za pouhých 80 Kč šly už teď poměrně na dračku. V zadní části této místnosti zatím žádný ruch a šum neprobíhal a ti první návštěvníci tak stále korzovali sem a tam. Uvnitř tohoto sálu s impozantním výhledem na noční Prahu, obdobně jako na nedávné Bacardi B-Live Party, se totiž nekouřilo... Poměr kuřáků a nekuřáků na této akci byl však snadno prozrazen – často bylo v předsálí více lidí než uvnitř hlavního centra dění. Nebo snad i ti, co cigaretám neholdují, utíkali před příliš hlasitou produkcí? Ta byla vždy ztlumena pouze v okamžiku, kdy měl Aleš Tůma, coby průvodce tímto večerem, něco na srdci i na jazyku. Pravda, možná si mohl odpustit ty laciné vtípky typu: “pokud si chcete někdo dát čáru nebo pokud máte chuť na čáru,“ ale byl to také on, kdo informoval o dopředu naplánovaných kulturních vložkách. Ty byly přitom celkem tři a zájem v té první si vysloužil beatboxer černé pleti krátce poté, co do shromážděného davu (ano, už se zde vytvořil) nejprve rozhodil CDčka se svou exhibicí. Chvíli nato nám předvedl za pískotu a aplausu publika, jaký je zhruba jeho obsah. Ta druhá byla zase určena všem milovníkům nových trendů v oblékání a kdo chtěl být free, cool a in, ten si zaručeně přišel na své.



Už jste si někdy dali slivovicovou spršku?

Černý tajemný tunel byl totiž náhle stržen a odkrylo se přehlídkové molo, na němž se teď kroutili modelové i modelky za hecování především moderátora. Osobně mě zaujala kolekce dílny Chatty a zaručeně pobavil Marek Teyssler, jehož role modela rozvášnila natolik, že v jednom okamžiku popadl z davu láhev dobré vody, aby ji pro zpestření rozprášil zpět do publika. Bohužel vůbec netušil, že obsah byl úplně jiný, ta nálepka klamala - teď jsem si chvíli připadal jako při exkurzi lihovarem. :) Ty neplánované vložky jsou stejně ty nejlepší... Ke třetí z nich se teprve dostaneme, teď byla pozornost všech upřena na onu Silent Headphones Stage, na níž vše dle Aleše vypukne úderem třiadvacáté hodiny a sice tam vzadu v temnotách. Tak rychle pro sluchátka, aby ještě vůbec byla! Schválně jsem to nechal na poslední chvíli, vždyť kdo by se chtěl na párty tahat s dalšími zavazadly, já mám rád ruce volné... Ta fronta však tak pomalu postupovala! Každý tu totiž musel podepsat formulář, který určitě neměl čas si přečíst až do konce a nahoru ještě připsat své ctěné jméno, převzít si útržek s číslem a ještě vyslechnout základní pokyny k funkčnosti zařízení. Přestože jsme už mockrát byli všichni poučováni o tom, že občanské průkazy se do zástavy zásadně nedávají, tady by vám bez nich ty chytré věcičky vůbec nevydali – no chápete to?



“Poslechni si, co že nám to vlastně pouštíš... Je to tak správně?!“

V okamžiku, kdy jsem přebíral sluchadla i adaptér pro bezdrátový přenos, (který se mi naštěstí vešel do kapsy u kalhot) slečna houkla do davu za mnou, že má už jen poslední čtyři kusy. :( Že by agentura, která propagaci poněkud podcenila, až s takovým zájmem dopředu nepočítala? Co budou tedy poslouchat ti ostatní? Třeba své kamarády a nebo The Fakes, kteří o půlnoci doteď výborného Robota vystřídají... “Takže teď si tady jako před Tvyksem ta barevná sluchátka nasadím, zapnu tu malou černou krabičku, aby se červená dioda rozsvítila a... Zatím nic, jen to divně vrčí, přestože on už se vrtí. Tak ještě jednou a teď už tam hraje! Hm, chytře zařadil Busyho P, který má s těmito sluchátky také co dočinění, ale proč je ta muzika tak strašně vybuzená?“ Po deseti minutách týrání jsem to nevydržel a dal mu poslechnout to, co od něho právě slyšíme my. Upřímně se vyděsil a výstup o maličko stáhl. Ještě chvíli jsme spolu takto laborovali a pak už byl přenos konečně čistší. S tou prostorovostí však nic víc nedokázal, ať jste přepínali tlačítko z Mono na Stereo, pořád ten zvuk zněl jako z jednoho místa. :( Kde je ten křišťál, na který jsem zvyklý u svých “hádédvacetpětek“ od firmy Sennheiser? Kdybych to byl býval tušil, vzal jsem si k poslechu ty, ale kdo ví, zda by mě zástupci této značky ze sálu nevykázali pro nekalou konkurenci. :) S vypětím všech sil jsem tedy dešifroval jen pár bootlegů včetně nové verze Crystal Waters – Gypsy Woman (She´s Homeless), ale že bych si je nějak užil, o tom nemůže být řeč. Ke všemu všichni ti, kteří svá sluchátka postrádali, si s vámi najednou chtěli povídat a hned vedle si Aleš ještě rozbalil svůj stánek, na němž teď probíhala aukce: “Vyvolávací cena za tohle tričko je dvanáct céček! Kdo dá víc? Dvanáct poprvé, podruhé...“



Příliš hlučná samota...

Uf, rázem jsem měl hlavu jako pátrací balón! Zezadu už hrají The Fakes své tradičně hitovkové pásmo poskládané z Digitalism, Justice a The Gossip, k tomu s mikrofonem Aleš, do sluchátek Tvyks a ještě musím odpovídat na ty dotazy, kam že se chystám o víkendu... Jak já jsem v tu chvíli toužil po vonícím lese, který jen šustí větvemi stromů a já v něm právě sbírám houby. Hotový blázinec, navíc se sluchátky, která sice tak dobře vypadají, ale dynamiku i výšky postrádají. :( Ne každý byl naštěstí tak kritický, aby firma téhle načančané předváděčky musela nutně litovat, levný alkohol opět fungoval a věřím tomu, že kdo se bavit chtěl, ten si tu svou zábavu našel. Byla to zřejmě jen moje chyba, že jsem se příliš těšil na jeden zajímavý experiment. DJ Tvyks měl sluchátka píchnuta přímo do mixážního pultu, takže ten měl z nás všech ten příjem nejlepší a až tolik ho ty nové pecky bavily, že dopředu stanovený čas dvou hracích hodin klidně přetáhl. I přesto, že jsem se toužil seznámit s obsahem jeho nových CDček, v půl druhé jsem to vzdal. Věřím, že možností k tomu vše dohnat, budu mít ještě spoustu. Také mi vrtalo hlavou, proč vlastně na obou pódiích hraje prakticky ten samý styl a na závěr si ještě neodpustím jednu osobní poznámku... Aleši, mám tě rád jako velmi šikovného píáristu, ale příště to moderování raději někomu svěř. I přesto, že by se snad mělo jednat o nějakou bulvárem notně protřelou celebritu. :)



myclick

foto: klappa klappa@techno.cz