Report z akce Tráva´s Birthday od Myclicka

To se všichni zbláznili nebo je 29. leden tak magickým?

Šílené datum... Měsíc strádáte a ani pomalu nemáte důvod k pozvednutí zadnice a pak v jeden konkrétní den abyste se rozpůlili. Tedy ne, fanda house music to má ještě o něco složitější - Music Is Everything v Bratislavě právě hostila na svých už devátých narozeninách Vincenza. Ruku na srdce, přiveze nám sem tohoto citlivého producenta někdo? Vlastně jinak - přišel by na něj někdo? Takže jen další sen, který se rozplynul jako pára nad hrncem. :( Už v jedenáct hodin bylo jasné, že oproti očekávání Extrawelt v Brně hrající ten vítr z plachet Roxy nevzali ani náhodou. Po tom zledovatělém a zasněženém molu z dlouhé Dlouhé i z Rybné bez ryb teď cupitaly ve svých střevíčkách s vysokým podpatkem načančané dlouhonohé krásky. Nespletly si snad dveře? Neměly tradičně hupsnout do taxíků a po pár minutách skončit v jednom ze dvou holešovických klubů v náručí cizojazyčného a jazykem teď proplétajícího prince z pohádky, který už je konečně nadosmrti zabezpečí? Kdepak, ačkoliv je Tráva v Roxy opět jako doma a každý čtvrtek nám teď a tady pořádně zabublá do ouška, tohle byl jeho velký den a právě on dostal zřejmě přednost před vším ostatním...

Tak kdopak se stane tím historicky prvním tanečníkem?

Jak jinak si vysvětlit už v jedenáct hodin obstojně zaplněný klub, přičemž žádná sleva na vstupném, to když dorazíte s předstihem, tentokrát nikoho nemotivovala? Teď si ještě každý u šatny bez čekání odložil, ale co bude dál, až se dostaví ona “pokročilá hodina“? Takováhle účast slibuje parádní mejdan, ovšem zábrany si sem z domova všichni návštěvníci přinesli veliké. Načrtnu vám obrázek... Tohle je obrovský obdélníkový parket, na něm pouze dvě maličké tečky v dáli, nahoře tečka osvětlená a pak strááášně moc teček v té zadní části, na balkónu o patro výše i podél tohoto obdélníku. Tohle dobře známe i z let minulých. Nikdo nechce být tím prvním a naopak to chce pár panáků na kuráž a teprve tehdy, až se dozadu už nikdo další nevejde a DJ roztočí vyloženou tutovku, která vám dá herdu do zad, teprve pak poskočíte jako žabák o něco blíže. Narozeninová výzdoba? Nula! Počet dortů v sále? Nula! To ovšem na tomhle místě není vůbec žádným překvapením - všichni víme, jak své kulatiny (ne)oslavil kupříkladu takový ZEN a je otázkou, zda by Tráva o všechna ta pozlátka, konfety, balónky a barvy, z nichž nás stále pod zem zalézající oči tolik bolí, vůbec stál.

“Radime, zahřej mu to, vždyť na to budeš brzy vzpomínat!“

Aspoň se ke slovu dostala Deja, která už zase na plátnech po směru hodinových ručiček roztáčela velká horoskopická kola a osvětlovač Ondra, jenž umí na malý pultík zahrát jako na piáno i ty nejnáročnější kompozice a nemusel teď mezi dekoracemi se svými paprsky kličkovat. Už barevné zářivkové trubice spojené do prstenců na obou zdech před pódiem byly mnohem vkusnějšími ozdobami tohoto narozeninového večírku! Ta holá hlava nad dvěma gramofony, co tu pod komíhajícími se světly vrhala prasátka, nepatřila oslavenci... Ten vyfasoval nejen kvůli narozeninám samozřejmě “uctivější“ hrací čas, to DJ Raidem dostal právo zahřát mu ten prázdný parket na provozní teplotu a hřálo mu to vskutku příjemně. Ano, važme si ho, brzy nám tenhle klučina reprezentující portál Techhouse.cz zmizí na Bali a kdo ví, kdy se tu s ním zase setkáme. :( Netrvalo dlouho a první odvážlivci se začali trousit, zabírat své pozice a šermovat ostrými lokty - teď totiž ještě mohou. Ten pohled zezadu oku lahodil... Hned tři kovové kufry zcela napěchované deskami už v tolikrát ohmataných a potrhaných obalech, na nich důvěrně známé logo značky Eukahouse a přesně ten suchý, špinavý a hutný zvuk tu v ne zrovna přehnaném tempu udával rytmus pro další kročeje tanečníků.

“Mohu vám na svých narozkách pustit jen to, co mám opravdu rád?!“

Úplné déja vu - takhle se tehdy hrávalo na MIXech a Tráva mohl vzpomínat a zamačkávat slzy nad něčím, co už se bohužel nikdy nevrátí. Měl však úplně jiné starosti, od dalších a dalších gratulantů totiž přebíral další a další papírové tašky s dárky a tak se na své stanoviště dostavil až s deseti minutami zpoždění... Naváže? Navázal, ale stylově se jako správný pankáč nepřizpůsobil a atmosféru, která se tu Radimovi pod rukama vyklubala, shodil úplně někam dolů pod nohy všem těm pohyblivým. Teď už byl parket do dvou třetin plný a ve čtvrt na jednu se zavzpomínalo ještě víc. Na stařičké Rockers Hi-Fi, prosím pěkně! Přesně, to on byl teď král tohoto mejdanu, byl to hlavně jeho mejdan, on si klidně mohl diktovat a všichni víme, jak má tenhle veterán bez urážky široký záběr. Takže teď poctivý dub a téměř až houpavé reggae na ně. Zvládnou to a nebo vezmou do zaječích? Zvládli, kupodivu se s tou náhlou změnou stylu poprali a on je za to již brzy také královsky odměnil... Čtvrt hodinky jim dal na vydýchání a pomalu se schylovalo k pekelnické show. Rychlé lomcování se šavlemi, známá kulometné scratchování a dochucení kořením přes korekce, plus basy, které vás v zádech prohnuly tak, že už jste se málem nenarovnali.

V Hamburku kolektivem, v Praze jedináček...

Tady dole to bylo jako v boxerském ringu a tak není divu, že někteří už své emoce na té uzdě prostě neudrželi a museli si z plna hrdla zařvat. Kdy naposledy se tady tak stalo, když pomineme koncerty? I v tomhle byl někdo první a dobře udělal, od tohoto okamžiku se řvalo a pískalo takřka neustále s každým dalším nájezdem a s každou další změnou. Jo, tak přesně takhle to tenkrát na těch MIXech do dubna roku 2003 vypadalo... Tahle hutná muzika, tyhle bojové pokřiky i tolik lidí pohromadě, kteří teď své nohy zvedali, aniž to původně měli v úmyslu, tohle totiž fakt fungovalo! Jako když nás měl na dálkové ovládání... Přítomnost laserů se už nedala více ututlávat a dva páry zelených sdružených paprsků teď počaly rozřezávat sál na kousíčky a kotel se mezitím dostal do bodu varu! Kdy naposledy na tyhle rovinky? Kdy naposledy se tu na párty ZEN nebo na Human Traffix tak dlouho stála fronta na šatnu? Jasně, na dvojku Layo & Bushwacka!, ale jinak?! Tak kterápak polovička jednoho známého kolektivu asi do Prahy dorazila – v Roxy byli tentokrát poněkud skoupí na informace... Tak Nico nebo Christian?

Kollektiv Turmstrasse live? Jeden živý notebook!

To Christian Hilscher si vytáhl v Hamburku tu kratší sirku, také on dal Trávovi deset minut k dobru a mezitím si v té levé části konstrukce připojil notebook k mixážnímu pultu XONE:92 od Allen & Heath. Opravdový muzikant by se podivil, čemu všemu se dneska říká “live,“ bohužel v budoucnu už nás v tomhle ohledu nějaká převratná změna nečeká... 3-2-1, teď! Jako když by to rozdováděné publikum polila ledová sprcha. Teď se z reproduktorů linula parádní, tak čerstvá a nadýchaná muzika, tolik zadumaná, tolik propracovaná, avšak z rozpáleného parketu byl až sem nahoru cítit chlad... Pravda, nebylo to tolik živé jako před chvilkou, ale přitom tolik opojné a snivé a všechny ty basy neuvěřitelně funkční! Naštěstí to pod hostem z Němec neprořídlo, jen ono nadšení opadlo a o výskocích do výšky i vzrušených pokřicích si Christian mohl nechat zdát až na hotelovém pokoji o pár hodin později. Z těch posledních zhmotněných snů jsme se bohužel mého oblíbeného remixu Le Flaneur v originálu od Holanďanky Estroe nedočkali. Díky hlasu Miss Kittin by to zřejmě bylo až příliš zpívánkové a on vsadil jenom na instrumentální živák. Nicméně z jejich posledních věci si vzpomněl alespoň na vznešenou First Day, která zní asi jako megamix tří různých tracků.

Velmi strašidelné narozeniny to byly!

Inženýrský set od inženýra přitom neprovázelo žádné jeho tleskání, ani povzbuzující kynutí pravicí ba ani ruce tak obřadně zdvižené do véčka, tak jak to známe ze všech těch nachlup stejných obrázků zaplněných hal. Prostě jen pouštěl tu jejich vážnou hudbou ovlivněné skladby, nad nimiž před časem s Nicem poposedával a doufal, že je ti dole třeba pochopí... Někteří se však zastavili úplně a marně přemýšleli, jak se na tohle vlastně tancuje. No co, možná tak za pět let! :) I jemu samotnému byla ona naplánovaná hodina krátká a tak dal hlavně oslavencovi, který má tvorbu Kollektiv Turmstrasse hodně rád, sympatický dárek – dalších dvacet minut hamburského volání zdarma... Překvapivě teprve až po jeho setu začala ochranka klubu lidmi přeplněné pódium vyklízet. Proč? Náhle hudba utichla, nad sálem vše zhaslo a na nasvíceném pódiu se teď přesně do zvuku kroků po známém zavrzání dveří ve skladbě Thriller pohyboval Michael “Chocky“ Jackson, jemuž byla stále v patách obrovská smrtka. Na chvilku před ní utekl za bílé plátno, aby díky stínohře předvedl pár typických Majklových póz, pak však raději vyklidil pole.

Velmi vydařené narozeniny - tak kdopak je tu bude slavit příště? :)

Smrt ho stylově dostihla a v působivém megamixu i s Pump It! Od Black Eyed Peas se jí pohybovala ústa přesně do jednotlivých hlášek, také věrně zakřupala kostmi, když se nakláněla do stran, tohle bylo zkrátka moc dobře secvičené a příjemně to tuhle párty oživilo. Pravda, také performance z našich klubů souběžně s dekoracemi až na pár výjimek vymizely a narvaný sál přitom tuhle konkrétní ocenil silným potleskem. Tohle byla trefa a pro Trávu jen další dárek v řadě! Ten se gramců a CD přehrávačů znovu dotkl krátce po ovacích a opět tuhle párty svou divokou hrou řádně nakopl. Hodinky teď ukazovaly tři, citelný úbytek lidí tu nebyl zaznamenán a i ty starší ročníky teď dováděly jako zamlada. :) Raidem otvíral, Raidem i zavíral, ovšem nezůstal v tom sám... Klub jsem opouštěl krátce před pátou, právě v okamžiku, kdy se mixážního pultu chopil Lucas Hulan, Deja si na plátně ulítla na grafity a ti dole ještě stále neměli dost... Pokud vážně existuje nějaká krize taneční scény, tak tady to rozhodně nebylo poznat a všechny ty přestávky a změny stylů mi vyhovovaly. Opravdu nesnáším, když bicí automat bez ladu a skladu bouchá nepřetržitě od deseti do šesti vražednou rychlostí. Za tohle a nejenom za to ti Trávo patří velký dík - těch tvých patnáct let je obdivuhodných. Tak Happy Birthday!     

foto: milo milo@partylife.cz