Report z párty Aquaphonic 2012 od Sody

Je jen pár akcí, které mají takovou tradici a kam se každoročně vracím. Mezi ně neodmyslitelně patří liberecký Aquaphonic. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem poprvé vyrazil na tenhle "vánoční" mejdan... Aquaphonic za svoji existenci několikrát změnil místo konání a z původních Novorenesančních lázní, Kulturního domu v Liberci, přes Tipsport Areru, liberecké výstaviště se dostal až do moderního Kulturního centra 101010 ve Vratislavicích. Tento prostor je jedním z nejlepších u nás. Má vše, co by takový kulturní dům měl mít. Dostatek míst k parkování, k odpočinku, kvalitní vzduchotechniku a především moderní design, na který narazíte na každém rohu. Není to jako ty "kultůráky", které jsme podědili po soudruzích, v nichž se dají pořádat akorát tak stranické schůze. Další velkou výhodou (tedy pro nás nekuřáky) je zákaz kouření v celém objektu, takže oblečení ráno vonělo téměř jako, když ho má drahá polovička vytáhne z pračky...

My jsme do Vratislavic dorazili v čase, kdy už bylo Kulturní centrum solidně zaplněno. Hodiny ukazovaly jedenáctou a prostor praskal ve švech. Na hlavním pódiu hrála Ladida a atmosféra se dala krájet. To je jeden z důvodů, proč raději vyrazím na akci do Liberce než do Prahy, kde by se touto dobou teprve scházeli návštěvníci. K maximální spokojenosti už jenom scházel drink. Nezbývalo nic jiného, než vyrazit na bar. Ten na hlavním pódiu byl beznadějně plný a fronta na pivo nekonečná. Vyzkoušeli jsme kavárnu, tady bylo lidí méně, ale zato hrozná zima, jako by zde zapomněli zatopit. Problém byl spíše v tom, že se chodilo kouřit do venkovních prostorů, které s kavárnou sousedily. To na kráse minimal / deep house stage, na kterou jsem se nejvíce těšil, poněkud ubíralo, ale v promrzlé kavárně se vážně nedalo dlouho vydržet...



Takže zpět za Ladidou, která na hlavním pódiu publikum pěkně rozpalovala. Lindy rukopis bych poznal i se zavázanýma očima! Dynamické techno, které má tu správnou hloubku a pestrost. Tentokrát hrála trochu tvrději než obvykle, což bylo podle ohlasů partypeople jen a jen dobře! Její set neměl jako vždy chybu a pro mě to bylo asi to nejlepší, co jsem tento večer slyšel. Více k tomuto mixu není třeba dodávat. Ladida je prostě jednička! Dalším vystupujícím byl hlavní organizátor, DJ a producent Aleš Povr aka TGT se svým kamarádem Zdenkem Malichem. Ti ještě přiložili pod kotel a hráli tvrdé techno v back 2 back setu. Aleš vždycky rozjel některou ze svých hutných basových linek tak, že se ve mně třásly všechny vnitřnosti. Zdenek se zase snažil přimíchat trochu funky zvuku, podpořil ho efekty, a dohromady to tvořilo parádní celek. Na Alešovi bylo vidět, jak si hraní a zdejší atmosféru užívá - když zrovna neovládal mixážní pult, tak tancoval jako publikum v první řadě. Na začátku a na konci setu je ještě podpořil živým vystoupením trombonista. Škoda jen, že jeho vystoupení netrvalo delší dobu, protože živé nástroje vždy sety DJů pěkně okoření...

Celou dobu tady hrála tak parádní muzika, že ani nebyl čas se jít podívat na D´n´B stage, ale i ta nabízela velmi zajímavý line-up. Menší změna stylu neuškodí a tak jsme se vydali přes venkovní kuřácký prostor na druhou stage, která se letos přestěhovala z kavárny do přilehlého prostoru. Ten byl velikostně srovnatelný s kavárnou, ale byl zde nízký strop a tak i větší teplo a trochu horší zvuk. Neseděl mi však styl, jaký se zde prezentoval. D´n´B mám rád, ale tuhle "rychtu" už fakt nemusím. Zvuk, jaký se hrál v době minulé - jednoduchý, monotónní bez nějakého vývoje a ani o nějakých melodiích se zde mluvit nedalo. Prostě už jsem na tohle trochu starý. Během večera jsem se sem ještě dvakrát vrátil, ale žádná zásadní změna se zde nekonala. Návštěvníci se ale dobře bavili, takže asi šlo jen o můj subjektivní postoj...

S čistým svědomím, že jsem nepřišel o nic zásadního z vystoupení na D´n´B pódiu, vrátil jsem se na hlavní stage. Sem už nastoupila hlavní hvězda večera - americký DJ, producent a majitel labelu Neptuun City PHNTM. Ten se stal už dvakrát nejprodávanějším umělcem na Beatportu a kromě toho spolupracuje s celou řadou interpretů po celém světě. Pro nás je asi tím nejbližším a nejznámějším slovinský DJ, producent a dnes už techno legenda Umek. PHNTM tradičně schovával svou tvář za bílou masku. Sice se nikdy nedozvíte, jestli vystupuje opravdu on, nebo za sebe poslal nějakého náhradníka, ale zato je originální. Po celou dobu se mi honilo hlavou, že se mu musí v té masce hrozně dýchat a že musí špatně vidět na mixážní pult, ale na výkonu to rozhodně znát nebylo. Pokračoval v nastoleném tempu a publikum nenechal ani na minutu vydechnout. Čekal jsem od něho trochu něco jiného, ale to jsou ta očekávání... Čekal jsem více funky zvuk a pomalejší tempo, ale je mi jasné, že nastoupit před parket plný tancechtivých partypeople, nemůže se člověk udržet na uzdě. Hrál tvrdé techno s hutnými basy, na mě chvílemi až moc monotónní, ale s publikem to pěkně cloumalo...

Byla tu třetí hodina a s ní i střídání za pultem. PHNTM své hraní natáhl asi o deset minut, očividně se mu od válu nechtělo, ale změna už byla žádána... Jako další DJ nastoupil náš matador Chris Sadler, který začal přesně, jak ho známe, trochu "zpívánky-tralalala", ale vzápětí hned pochopil, že není v Praze a rozjel ještě brutálnější a tvrdší techno než kdo jiný. Přesně tohle jsme po ránu potřebovali. Pěkné to probuzení! Opět mě dostal přesnými a rychlými mixy všeho možného, vždycky nakousnul nějakou pecku, kterou obratem mixoval do tvrdého techna. Jeho set se mi zamlouval, mozek říkal: "ještě, ještě", ale nohy už jsem necítil a únava byla tak velká, že jsme se museli odebrat na cestu domů. Letošní ročník až na menší chybičky dopadnul na výbornou. Škoda slabšího D´n´B pódia, ale výtka jde spíše na triko vystupujících než organizátorů. Trochu nestíhaly bary, ale to je jen důkaz vydařené párty s velkou návštěvností. Jinak doufám, že letošní ročník ukázal cestu, jakou se bude ubírat i další roky...

soda

foto: milo