Report z chorvatského festivalu Dimensions od AhZ

Možná bude tenhle příběh plný obyčejného lidského divení se ze situací, jež tomu, kdo jezdí na párty a zvlášť ty zahraniční už hodně let, přijdou samozřejmé, nicméně jak jinak zprostředkovat pocity z něčeho tak nepřenositelného, jako je hudební zážitek z pěti dnů intenzivního vnímání hudby, než přes obyčejné situace. Tracklisty v textu většinou nenajdete, jsem dalek kompletních znalostí D´n´B natožpak jiných stylů. Aby bylo uctivému čtenáři příjemně a ve vypravování se neztratil, ukážeme si dění v Pule den po dni s faktickými vsuvkami v podobě textu kurzívou.

Neděle 24.8.

Do Chorvatska vyrážíme na noc. Dálnice bývají prázdné, řízení je klidné, ambient i sety z Boileru jako příprava na fesťák v autě mnohem víc vyniknou a v neposlední řadě nikdo nevidí, jestli máte, nebo nemáte dálniční známku. Tu my máme. Jedinou vadou na kráse může být snad jen cena benzínu na Shellce u Mikulova a zahnutí u Grazu na Klagenfurt. Docela si zajedete...

Dimensions je takový mladší bráška taktéž v Pule konaného festivalu Outlook, jenž má tradici o něco delší než samotný Dimensions. Outlook se konal letos již posedmé, Dimensions potřetí. A už dnes je jasné, že se oba dočkají dalších minimálně třech ročníků. Kontrakt mezi majitelem pevnosti a nájemcem byl totiž před lety uzavřen na 10 roků.

Pondělí 25.8.

Chorvatsko nás přivítalo jasnou oblohou a mlžným oparem. Krása! Po příjezdu na pláž si děláme vydatnou snídani, po které následuje vydatný spánek až do brzkého odpoledne. Kolem třetí vyrážíme směr akreditace, které by od dvanácti měly být dle instrukcí z mailu otevřené. Nejsou. Nicméně skvělý přístup Andy Lemayho, PR šéfa a známého z loňska drobné rozpaky rozpouští. Jsme úplně první novináři, takže jako prezent dostáváme kemp zadara! Hláška, že píšeme pro "techno.cz" má prostě sílu. Stěhujeme tedy své věci z pláže, kde jsme chtěli nocovat původně, do komfortnějšího kempu. Opět jsme mezi prvními, takže vybíráme strategické místo u moře, ve stínu a blízko recepce s bankomatem. Během zbytku dne pak najíždí "voluntýři" i platící návštěvníci z celého světa. Okolí našeho stanu se zaplní dosti rychle. Proběhnou uvítací špeky s partou z Nového Zélandu, Itálie, a Francie, následované předlouhými hlubokými debatami o tamní i naší hudbě, scéně a lidech. Všichni jsou stejně naladěni, každý se moc těší na "Opening koncert" a hlavně má přehled o hudbě! Jako promiň, ale potkat v Chorvatsku Novozélanďana, co miluje hudbu od projektu bvdub, je fantastické, jednoduše ráj! Po setmění se na druhém břehu zálivu rozjíždí goa trance párty, z níž by u nás z důvodu hlasitosti mnoho nezbylo, tady však nikdo nic neřeší...

Kemp Brioni, stejně jako vloni, nabízí všelico k mání, k prodání. Krom bankomatu je tu i wifi a pár obchůdků. Lokální, krásně pokroucená zelenina a ovoce, potraviny s nápoji, tabák, obchůdek s potřebami do vody a ke stanování, jakož i pekárna s tmavým pečivem, které se však po rozkrojeni tak tmavě netvaří, jako jmenuje, škoda... Ze zkušeností z loňska víme, že nabídka teplé stravy je v kempu jen ve formě fastfoodové. Ani letos se nic nezměnilo, proto využíváme vlastního vařiče a chystáme si jednu vege mňamku za druhou, jejíž přípravou se zaprvé bezva stráví čas, zadruhé funguje jako dokonalý "icebraker", protože jak známo pro dva nemá smysl vařit a tudíž vždy dost zbude pro právě se probuzeného "spolukempera" od vedle.

Úterý 26. 8.

V půl deváté ráno nás budí zvuk, který jsme bezmála rok neslyšeli, ale důvěrně ho známe! Po rozloupnutí oka a vykouknutí směrem za zvukem je vše jasné. Ano, stejně jako vloni jde o ten nejstarší dvoutaktní traktůrek, co snad v Chorvatsku existuje. S jeho pomocí "camp patrola" vyváží odpadky a nechtěně/chtěně tak budí všechny v dosahu 20 m. Naštěstí se vývoz odpadků dalším dnem, kdy oficiálně začíná festival, upravuje na 14:00. Při průchodu kempem člověk narazí na spoustu reprodukované hudby z kazetáků a jiných přenosných systémů. Avšak také na jednu zajímavost s tím spojenou... V devadesáti procentech slyšíme fajn muziku, nejvíc nahlas je ale protivné EDM. Navečer začíná už druhá před-party na nejbližší pláži, na pódiích "The Beach" a "Pacino´s Bar". Hudba je ve většině přístupná, na Beach jede komerční house, v baru spíš do disca. Tam i zůstáváme. Ne na dlouho, radost z fajn "vajbu" neustále kazi lokální MC, který svou sporou angličtinou opakuje asi tak 5 oblíbených mezinárodních hesel, předčítá line-up následujících dní a hecuje jak na finále mistrovství světa. Prostor raději briskně opouštíme, abychom si nezkazili chuť před tím důležitým. Společným faktorem tohoto večera je všeobecná radost způsobená nejen samotným příjezdem, ale také z domova naditou peněženkou, žízní a plně zásobeným arzenálem střeliva. A je to vidět...


Systém "voluntýrů", neboli dobrovolníků, na Dimensions funguje už od začátku a to poměrně vychytaným způsobem. Pokud chcete přispět svojí prací do mlýna, stačí se včas před fesťákem zaregistrovat, dojet na místo o tři dny dříve a v centru pro dobrovolníky zaplatit 100 euro zálohu. Pak už jen vyfasujete žlutou vestu a směny, na které se musíte dostavit. V opačném případě "kilčo" propadá. Za to máte ubytko zadara v kempu, volný vstup jak na "Opening koncert", tak do pevnosti na festival po celou dobu konání. Práce spočívá většinou v postávání na důležitých místech celého areálu, křižovatkách, pódiích, na pláži, v kempu a na příjezdových cestách.

Středa 27. 8.

Dnes je důležitý den - začíná festival. A to "Opening koncertem" ve stovky let starém románském amfiteátru v centru Puly. Ten nakonec nedáváme a spokojíme se jen s live přenosem na boilerroom.tv, který sledujeme kousek za recepcí, kde chytáme wifi. Nils Frahm je skutečný virtuóz a nejedno oko nezůstane suché. Sledujte stránky Boileru, jsou tam videozáznamy Nilse Frahma a Caribou a přibude Kwabs a Jon Hopkins. Po skončení koncíku se do té doby vyprázdněný kemp opět plní a to je signál pro zahájení after party na Beach a Pacino´s Baru. Jde o úžasnou groovy směs slow disca, funku, disca a broken beatu. Zazní třeba Mount Kimbie. Panuje fantastická nálada, do které se právě na Beach potkáváme se zájezdem ze Slovenska, kterému vévodí Roman aka DJ Clive. Moc milé setkání...

Rozpis pódií (v pořadí po cestě z kempu na pevnost):

Beach, Pacino´s Bar, The Clearing, Arija Stage, The Garden, The Moat, Fort Arena 1, The Void, Ballroom, Mungo´s

Čtvrtek 28. 8.

Program festivalu jede každý den již od 12:00 a to na pódiu Beach, kde si dáváme koncert Kwabs, což je emotivní soul s kytarou - při jedné písni mi málem ukápne slza, jak je to silné! Následuje band John Wizards a pláž začíná tančit. Už dnes dochází k posunu programu na Clearing (pódium na půl cesty z pevnosti do kempu), což naštěstí inzeruje facebook i vylepené letáky. Na vině je zpožděný let. V celém areálu, který se konečně plně otevírá, lze platit již tradičně jen tokeny. Po setmění vyrážíme do pevnosti. Po cestě nás míjí v obou směrech běhací partičky, "just sayin´". V Garden jede Lea Lea trap, na Arija pouští Bromin broken beaty, ale nás neodolatelně táhne ambient linoucí se z Void od Nicka Höppnera z Ostgut Ton. Zvuk je zde vyladěn lépe než vloni. Nick to po dvaceti minutách rovná do stopatnáctkového atmotechna a tribalu. Přesun vedle. Ve Fort 1 patří noc labelu Hyperdub. Zahajuje Jackie Dagger s "Good Life" od Inner City a pokračuje vokálovým dubstepem a zvuk potvrzuje svoji sílu a čistotu i na tomto pódiu. The Moat stage: letos zvukoví inženýři inzerovali, že půjde o nejlíp vytuněný zvuk za dlouhé roky, což, vzhledem k umístění pódia v 8 metrů hlubokém a 6 metrů širokém a zhruba 80 metrů dlouhém pevnostním příkopu, byla výzva. Prokreslený deep house (v tom pravém slova smyslu) Damiana von Eckerta to plně dokazuje. Tleskáme! Zanedlouho nás však vyhání latino zbytečností na Garden stage, kde jede osmdesátkový disco shit. Hulíme, houpeme nohama a pozorujeme stage zdobenou větvemi a nasvícenou nazeleno. Začíná Glowing Palms s old electrem, fajn, mixy nic moc, ale selekce super. Utíkáme do Fort 1 na Jessy Lanza. Čeká nás skvělý přednes od krasavice v nabíraný sukýnce. Má plno, zvuk trhá střeva, skvělý zážitek! Jessy střídá Laurel Halo a to o dost experimentálněji. Bez servítek pouští ze svých mašin zastřený vrzavý dub. Na to nejsme dneska naladěni, takže mizíme podržet místo na veleoblíbenou stage systému Mungos HiFi, kde má své vystoupení DJ Scion a MC Tikiman. Jejich show je speciální v tom, že přehrávají staré a pro dub a dub techno zásadní věci projektu Rhythm & Sound. Pokud neznáte, určitě si tento projekt vyhledejte, na speciálně pro dub a dubstep vyrobeném sound systému zní hypno dub techno a dubová jízda spolu s klasickým "jah speakingem" v podání Tikimana jak víno. Jen zavřít oči a nechat se unášet... Pro nás jednoznačně "highlight" večera.



Po skončení se už trochu ploužíme na Garden stage na Funkineven spolu se Seven Davis Jr. za "majkem". Funkineven překvapivě bez klobouku, avšak s fešnou "bajkovou" čepici, s kšiltem do nebes. Úvod a hlášení, že jsme na Dimensions, takže pojedeme starý a nový věci, "ju nou"... Start s disco klasikou "Ain´t Nobody" od Chaka Khan nenechává nikoho v klidu, nějaké prolínačky, a pak zrychlit na 125 a šup tam garage! The Moat stage a doposud jako (v mé hlavě vedený) experimentální projekt Vakula. Hraje seriózní tech-house, ale čekal jsem víc. Zvuk tady v Moat je opravdu nejvyváženější ze všech pódií. Prostě ten pocit, kdy ti z basů nadskakují vnitřnosti, výšky jen cvakají a neřežou a ty se bavíš s parťákem normálně, nijak zvlášť nahlas a přesto si rozumíte. Neradi, ale už jsme utahaní, tak ještě na odchodnou na stage nejblíž východu z areálu pevnosti - Arija stage a Space Dimension Controller. I on dokazuje vzestupnou tendenci v oblíbenosti starého disca. A musím přiznat, že nás to taky bere! Z novějších skladeb zazní třeba"Snooze 4 Love" od Todda Terjeho. Jediné, co kazí dojem tohoto malebného pódia, je zářivka před mixákem, co svítí tancujícím do obličeje. Disco od SDC nás nějak ještě rozparádilo, tak jdeme omrknout The Void, kde sází ikona německého techna Ben Klock. Samozřejmě má "full house", stejně jako před dvěma lety v obíhačce s Marcelem Dettmanem. Ještě nakouknout na Fort 1, kde ale Kode9 sype strašná pekla... Mizíme na něco pozitivnějšího. Co třeba Clearing a Gilles Peterson? Po cestě z pevnosti na Clearing začínáme pociťovat zvýšené množství prachu. Jsme na pódiu, Gilles pouští do okolí pozitivní vibrace, nějaký ten breakbeat, broken beaty, vokály, melodie a občas zahlásí i do mikrofonu. Ideální na odchod do pelechu...



Co dělá Dimensions tak populárním? To je otázka, na kterou lze dát několik různých odpovědí. Jeden vám řekne, že to je díky bohatému, až přecpanému lineupu, druhý (ten z Británie) že je v Chorvatsku neskutečně levno. Třetí zas, že díky DIY charakteru s absencí jakékoliv nepatřičné reklamy. Ano, pokud nepočítáme banner RA (Resident Advisor, pozn. aut.) na "The Clearing" a "The Void" stage pojmenovanou po výrobci reproduktorů. Ale žádné reklamy na pivo, časopisy, na mobilního operátora, žádný mobilní KFC stánek, prostě nic, co by nesouviselo s hudbou a taneční kulturou.

Pátek 29.8.

Asi nemá smysl rozebírat, že jsme si přes den parádně zaplavali ve vlnách, jsme tady kvůli muzice, takže se raději přesuneme k večeru. Dnes to bude zase nabité, pódia v režii jednotlivých labelů jako Electric Minds, Hessle Audio vs. L.I.E.S., Oscillate Wildly nebo Kontrapunkt. Od osmi začíná na Void Velvit, což je tech house alterego drumandbassového dBridge. Má po hříchu prázdno, ale to je znak každého brzkého večera. Angláni jsou zvyklí do klubu chodit s půlnocí. Velvit/dBridge hraje fajn tech-house s atmo plochami a, to podotýkám, mužskými vokály. Je to příjemné, v klubu bych si ho rád poslechl znova, ale tady to v té záplavě jmen hudebně nikterak nevyniklo. Greg Beato v Moat zkouší, co vydrží místní aparatura, zvlášť subbasy a dává desetiminutové intro jen s basou, žádný kopák, takže touto sonickou pastí raději jen procházíme a míříme natěšeně na Baths live na Clearing. Na pódiu je nejenom obrýlený chlapík v tílku, jak ho známe z "jůtubu", hlavní postava tohoto projektu. Má proti sobě i kolegu, kterému během vystoupení občas sahá do knoflíků. Je vidět, že ještě nejsou zcela sehraní, což vyvrcholí v jedné našláplé rytmické pasáži, kdy se jim pokopou beaty, ale jakože fest, za což je publikum ocení totálním tichem. Všudypřítomné rozpaky rozmělní kluci až vtípkem na svůj účet a jede se dál. Zbytek koncertu je bez chyb. Vokály jsou místy až numetalové. V kontrastu s tím jsou emocemi nabité klavírní pasáže. Jde o hodně muzikální výkon podpořený przněním zvuku přes filtry, někdy až za rámec našeho vkusu. Přesun po čím dál tím více prašné cestě zpět na pevnost, konkrétně na zpěvačku Kelela, jejíž nabasované ultradlouhé intro s psycho štěkotem psů nás navnadí, následující R´n´B moody dubstep je však kvůli absenci beatu přespříliš moody, proto mizíme na Mungo´s v očekávání opáčka loňského super vystoupení Eliphina, na kterém jsme takřka propařili gatě.



Ještě poslední halfstep track od semi-live hrajícího producenta jménem Flako a tvůrce hitovky "More Than Me" tasí céděčka. Po dvaceti minutách je jasné, že formu potvrzuje i letos. House a bass v jeho podání s prvky latina v přesně hraničním množství, aby to nebylo příliš karnevalové, nás opět rozhoupe a tak zůstáváme celou hodinu. Načež chtě nechtě musíme vypadnout na další vytoužené jméno z line-upu. David Moufang aka Move D a Void stage s kapacitou 1.300 lidí praská ve švech a to David teprve otevírá bag. Tohoto usměvavého sympaťáka s brýlemi prostě nemůžete nemilovat. Nejen, protože hraje z vinylů, ale hlavně díky jeho selekci a velké schopnosti pobavit a zároveň poučit. Staří Basement Jaxx na úvod, ruce k laserům, "vodlet jaxvině". David si to pak vodí jako vždycky, dav začíná dupat jako o život a s tím přichází nevyhnutelné. Zvedá se prach měrou nebývalou a regulérně začínáme kašlat a lehce se dusit. Move D neMove D, dýchat prostě musíš, takže se přesouváme na nejvyšší místa v okolí, pevnostní zdi, kde jsou menší bary, lavičky a fouká tam trošku větřík. Přes zeď k nám doléhají tóny posledního tracku od Anthony Shake Shakira, dalšího propásnutého jména ze seznamu. Škoda, ale v tuto usmrkanou chvíli volíme ráznou strategii - přesun z přeprášené pevnosti na Clearing a vyčkání na set "Top of the Tops" jména z lineupu - Metro Area! Po pěšině z pevnosti začínáme plně chápat přísloví "suchý jak cesta". Boty postupně mění barvu, ale to už se ocitáme na Clearing, kde se dýchá o mnoho lépe a svůj set končí s ručníkem kolem krku a s beat machine vedle playerů Alexander Nut svojí verzí hip-hopu, soulu, R´n´B, post-dubstepu. Vše měkké, voňavé, sladké a emo...



Nastupuje Darshan Jesrani, polovina z legendárního disco house projektu Metro Area, v bekovce a flanelce, pouští "Oh Jabba" od OB Ignitt, do toho svírá ramenem to svoje utržené monosluchátko a hrozně skvěle se pohupuje. A my jdeme do kolen! Zavřené oči, "feeling the vibe", atmo muzika a ve vzduchu směs prachu, piv, voňavek a jointů, kterou vlastně tak miluju... Pro mě nejlepší atmosféra z celého festivalu a ještě teď, když o tom píšu, mi naskakuje husina. Po slabé hodince však Darshan končí a poměrně jednoznačně je odejit dvojicí Jackmaster a Oneman aka Can U Dance, i když by si zasloužil z důvodu pozdějšího začátku minimálně desku navíc. Mlaďoši mají ale energie až až a hrnou se do hraní. Nutno uznat, že jde o show připravenou, sebevědomou a hodně našláplou. Hrají ze čtyř CD playerů a co třetí minutu tam padne nový track. Vše kolem 125 BPM a tak trochu v Disclosure modelu. Po půlhodince to balíme. Z nájezdů, jichž se chlapci opravdu nebojí, nám začíná trochu třeštit hlava. Reputaci si však zachrání famózně mixlým "Archangelem" od Buriala na odchodnou...



V Chorvatsku jsou drogy zakázané. A to tak zakázané, že kompletně. Pokud je turista přichycen, že kouří trávu, nebo si někde šéfuje něco jiného, má pech - nic neobvyklého, dalo by se říci... Na druhou stranu takovýto absolutismus dává vzniknout velmi nepříjemným situacím. Představte si, že si třeba jdete na parkoviště před kemp pro bundu na večer. Vracíte se zpátky a v areálu kempu, hned za vjezdem vás beze slova chytnou dvě nabušené řepy, strhnou vás k zemi, zkroutí ruce, svlíknou kalhoty a vysypou vám kapsy. Pokud něco objeví, a to "něco" znamená třeba půlcigáro, papírky nebo nůžky, věřte, že vaše další cesta jde na recepci. Tam vám jsou sděleny následující možnosti: Buď se jednu noc vyspíte v chládku na stanici s tím, že ráno soudce rozhodne o výši kauce za vaše propuštění, anebo se vám do chládku nechce a máte na účtu takový obnos, který řepy uspokojí, ten jim vydáte a ony vás pustí řka: "jen běž mladej, zase si někde něco kup, a my tě zejtra chytneme a obereme znova." Taky se může stát, že vás pánové donutí ukázat, kde stanujete a ihned je provedena důkladná prohlídka vaše i všech blízkých v okolí. To vše pod pláštíkem noci, potichu, za světel silných baterek, bez označení POLICIE, bez průkazů či uniforem. Zkušenost s místní basou má od předloňska taky nám dobře známý producent Synkro, který byl přistižen s trávou a odmítl zaplatit šílenou částku, kterou po něm chorvatští chasníci chtěli. Bohužel, má teď kvůli tomu do Chorvatska pár let zákaz. Nutno podotknout, že sto metrů před vjezdem do areálu kempu stanuje po celou dobu partička místních gibonů pokřikující na kolemjdoucí: "uít, uít?"... Ve vztahu s výše popsaným je to přinejmenším podezřelé. Závěr ať si udělá čtenář sám. Každopádně to je velký vroubek celkové pohodě, která jinak v kempu a na fesťáku panuje.

Sobota 30.8.

Dopoledne v kempu je jak víno, řečeno slovy Mika klasika Skinnera: "whats your name, whats you on, whats your story". Spousta lidí kolem vůbec nespala, ale nikdo nikoho neobtěžuje. Maximálně vás rozchechtá partička na pláži svým dalekosáhlým výtlemem. Mraky lidí mizí hnedka po obědě na Beach stage. My pociťujeme únavu, takže volíme plán si odpočinout od 125 BPM tempa a strávit většinu dnešní noci na Mungo´s, kde se vše odehrává v režii labelu Exit. V programu je psáno: Stray, Alix Perez, dBridge, Calibre a Skeptical a SP:MC. Dobrý! Ještě před odchodem na pevnost však přichází v kempu nepříjemný moment, kdy jsme přímými svědky zátahu na sousedy, jež si dali špeka. Následuje důsledná prohlídka stanu s drsným výsledkem: 6000 kun pokuta. Vše proběhne tiše a rychle. Radši mizíme za muzikou. Na Clearing stage, kterou prostě nejde po cestě na pevnost minout, hraje Space Dimension Controller a právě "dropuje" "Sussudio" od Phila Collinse a najednou zjišťuju, jak je to promakaná a neskutečně groovy věc. Dorážka na Mungo´s, kde zahajuje svůj set dBridge v doprovodu SP:MC a my jsme svědky klasického dBridgova výkonu plného dunivého halfstepu, oblíbených starých Abstract Elements, Code 3 a Skepticala (který mimochodem vydá na podzim u Exit desku). Padla, jak před dvěma lety, acappella "Watching You" v mixu s nějakou "půlstepovkou". Zázraky se nedějí, možná na moment, kdy se do obrovských subbasů linou synťáky "Automated Love" od HeartDrive, a já se jemně vpíjím do podkladu. Když jsme u těch HeartDrive, neodpustím si poznámku o jejich absenci na festivalu, ačkoli byl tento projekt dBridge a Kid Dramy inzerován do poslední chvíle...



Bohužel na Dimensions nevystoupil ještě Robert Hood a Theo Parrish zahrál jen jako DJ, i když jeho "lajfko" bylo velkým plakátovým tahákem. Zpět na Mungo´s: na závěr Darrenova setu zazněla série starých zásadních jungle a D´n´B tracků od Krusta, Adama F, Dillinji, LTJ Bukema nebo Boymeranga. Děkujeme a tleskáme a jako další nastupuje Calibre. A tady se projevují slabiny Mungo´s HiFi zvuku. Jak bylo řečeno, ten je vyrobený speciálně na dub a dubstep, takže basa přebíjí takřka vše, zvlášť Calibrovy jemné vyhrávky a zpívánky ve středu zvukového spektra. Marně napínáme uší, marně domýšlíme melodie. Tohle bohužel nejde, takže se suneme na Romana Flügela na Void a užíváme si jeho chytré techno z desek. Míchá rychle, je to zábavné a pestré, takže prošvihneme Moodymana, který měl prý dvě fajnové tanečnice a na Clearing přijdeme až v momentě, kdy už má za sebou půlhodinku Daphni, DJ alterego Caribou. Umně střídá funky, disco a house a má narváno. Ale my už se jdeme raději vyspat na zítřejší nálož v této podobě: Underground Resistance presents Timeline, Motor City Drum Ensemble, Floating Points nebo Moritz von Oswald & Juan Atkins presents Borderline.

Neděle 31.8.

Je tu poslední den fesťáku. Během slunečného odpoledne volá Clive ze slovenské party, že má dva volňásky na Metalheadz boat party. Po chvilce váhání, jestli si nespálíme plešky, balíme ručníky, vodu a vyrážíme vstříc pro nás premiérovému zážitku - mejdanu na lodi. Je třeba říci, že label Metalheadz slaví letos dvacet let existence a jeho zásluhy na poli drumandbassu jsou nepopiratelné, takže lze očekávat kalbu. Při naloďování hraje SP:MC za mohutného hecování zbytku party. Je tam Lenzman, Jubei, Ulterior Motive a samozřejmě Goldie. Stovka tanečníků je na lodi, zvonec cinká, kapitán s rudým nosem zvedá kotvu. Za playery se staví Jubei s Lenzmanem v obíhačce po dvou. Padne "Patience VIP", spousta starých Calibrů, "IvyLab remix" na Subfocuse. SP je "háj", vypráví, jak spal dvě hoďky, ale teď už je zase tady, s námi na lodi. Nálada je skvělá, vtipná. Kluci povlávaj, každý "drop" je doprovázen souhlasnými pokřiky. Je vidět, že jsou tu jen ti, kdo ví. "Be True" od Commix, starý St.Cal na Soul:r a velká vřava. Loď parkuje za skálou. Hlášení nového tracku od DJ Die a mix do vokálové verze "Golden Girl" od Makota. "Bigupy" na MC Conrada a celou drumandbassovou rodinu. "Medicine" od Ed Rushe a Opticala v remixu od Matrixe tam padne takovým stylem, až z toho schytáme spršku z kelímku s pivem. Nevadí, nastupuje totiž Goldie. Nasazuje čapku s logem a do koutku cígo. dBridge a "Little Things", načež radikálně přitvrzuje. Rovný drumandbass se mění v ten zakoplý a všem to jde k duhu. Zní noví Ulterior Motive s ohláškou samotného "bosse". Je z chystaného alba, co vyjde zkraje zimy jak jinak než u Metalheadz a zní skvěle. Následuje trip do minulosti a sérka oldschoolovek. Pomlaskáváme si nad "Silver Blade" od Dillinji, "True Romance" od dBridge, "Subway" od Ed Rushe a starými hardcore a jungle věcmi na 160 BPM. Poslední deska, obrovský potlesk a Goldie se fotí s holkami, zubí se - všechno jak má být. Na můstku jsou teď oba kluci z Ulterior Motive a přehrávají věci z nového alba. Jejich zvuk a produkce je prostě unikátní. Na lodi se rozjíždí regulérní neurofunk party, nicméně po pár deskách nabíhá na scénu opět Goldie, který si evidentně na záchodě dal hodně dlouhou jógu a dere se do obíhačky. Velká legrace, bavíme se královsky, a tak by to na oslavě mělo vypadat. "Renegade Snares" od Omni Trio, starý Dego, jungle DJ SS a na závěr pecka od Ulterior Motive, za níž kluky Goldie teatrálně mlátí čepicí. Děkovačka jak víno, Goldie roní slzičky a má dojemný proslov. Přistáváme...


Po cestě z přístavu k nám doléhá info, že se na Pulu žene silná bouřka a proto je třeba upevnit stany v kempu. Véča a šup na Clearing, kde je na pořadu strašný kombo Underground Resistance live a stařečci Juan Atkins s Moritzem von Oswaldem také live. Těm předskakuje David Martin, zazní k velkému překvapení geniální "Shift" od CiM a my se bezstarostně vlníme s důvěrou v naše "softshellky". Všichni, mimo DJe, sledují také blížící se bouřku doprovázenou nejlepší lightshow, co lze. Přes sto blesků za minutu! 22:00 a za hradbou mašinek se objevuje fousatý Moritz a Juan v blikacích brýlích a show začíná. Atmosferické techno se na tuto chvíli očekávání hodí dokonale, skoro zapomínáme na blížící se bouři v zátylku, jak je to dobré. Náhle však přichází zkáza. V jedné minutě po řadě přijde vichr, sound system udělá cvak, zhasne a začínají padat kapky velikosti kaštanů. Ne shora, ale zleva a to silou takovou, že než napočítáme minutu druhou, jsme kompletně durch. Útěk nemá žádný smysl. Kalhoty, bundy, trika, trenky, všechno se lepí a studí, boty čvachtají a my se chlámeme jak smyslů zbavení, páč to je to jediné, co v tuto chvíli lze. Pod pódiem začínají padat stožáry s vlajkami, odlétávat stánky s "merchem" a všichni se dávají na kvapný ústup do kempu. První, co nás v tuto chvíli napadne, že festival končí. Pevnost je přeci na kopci a pódia nejsou krytá - tahle smršť musela vyplavit všechno. S pocitem vodníka jdeme na recepci a chytáme wifi, abychom se z "fejsu" dozvěděli, jaké jsou škody. Bohužel v tuto chvíli měli pořadatelé nejspíš plné ruce práce se záchranou techniky, takže komunikaci na netu jaksi nezvládli. Až kolem půlnoci je vyvěšeno info o sloučení programu několika pódií na jedno. O těch ostatních se vůbec nemluví, máme tedy dojem, že vše pokračuje jen na Moat a zbytek nehraje. Takže se sušíme a odebíráme do pelechu. Jaká to chyba! Druhý den ráno se dozvídáme, že program jel bez zásadní změny i v dešti na svých pódiích dál a my tak nechtíc přišli o Om Unita a hlavně obíhačku Motor City Drum Ensemble spolu s Floating Points. Příště prosím kompletní info o programu! Během odpoledne se balíme, v silném suchém větru usušíme většinu mokrého a tradá do Prahy...

Shrnuto podtrženo - je tedy jisté, že do house a techno boomu posledních let se vrací garage a osmdesátkové disco se "synth zvuky" a soulovými vokály v plné síle. Festival Dimensions je toho důkazem. Rozhodně stojí za návštěvu i přes vysoké vstupné. Jednak proto, že uslyšíte to, co se u nás bude hrát za dva roky, druhak díky neuvěřitelné nabídce aktuální nemainstreamové hudby, za což patří pořadatelům velikánský dík! Už teď se těším na příští rok...

ahz

foto: Dan Medhurst, Jack Pasco, Marc Sethi a archiv