REPORT

 

Report z párty Stability v Sono Centru od čéši

Byl pátek 27. února a v Praze se s tanečními mejdany roztrhl pytel. Už to tak někdy bývá, když je toho doma požehnaně, někdy se člověk rozhodne vyjet si zatančit zase někam jinam a v případě mejdanu, kde byl headlinerem Gary Beck, nemohla padnout volba na nic jiného, než na milované Brno. Oželel jsem tedy narozeninovou oslavu kamaráda Golpeho, oželel i velký mejdan s Urošem Umekem a ponechal pro dnešní noc v samotě i milovaný klub Roxy...

 

Samotou a tmou...

Rozhodnutí padlo začátkem týdne, a tak jsem si přes internet zabookoval jízdenku se žlutými jezdci SA a úplně sám vyrazil do Brna. Ovšem, jak už tomu někdy bývá, samotáři mají cesty celkem dobrodružné, a tak jsem si to dal jako okružní jízdu hezky přes Jihlavu. No jo, Petře, líp se dívej, kudy ti to vlastně jede... Zase tolik to ale nevadilo a dvacetiminutový skluz v route plánu ještě nikoho nezabil. Cestou, ač těšíc se na taneční mejdan, jsem zjistil, že to osamělé cestování již ve svém věku nesnáším tak dobře jako kdysi. Nu což, nakonec jsem to zvládnul... Vystoupil jsem u hotelu Grand a dle navigace chytil šalinu číslo 4, která mě vyhodila na České. Dlouhá prodleva mezi spoji mě nutila vyrazit pěšky a já se tak cestou mohl kochat architektonickými budovami kolem. Zbožňuji domy. Před Sono Centrum jsem se dostal lehce před jedenáctou hodinou a pomalu se již mohl nechat vcucnout tímto zvláštně vypadajícím klubem, jenž do dnešní noci zářil jasně růžovou barvou.

Stability
Betonová koule

Nemá asi smysl moc popisovat Sono Centrum, ale je to opravdu velmi zajímavá budova, klub. Holý neopracovaný beton, jenž nepůsobí tak chladně, jak to zní, a doplňuje krásně linie celé stavby uvnitř, navozuje pocit opravdové výjimečnosti. Sono se mi opravdu zalíbilo hned na první pohled, i když dle fotografií vypadalo, že je uvnitř o dost větší. Klub je to tak pro tisíc akorát velkých tanečníků, nebo tak patnáct stovek malých... Když jsem si procházel tento prostor, hrál mi do nohou a poznávání mladý brněnský a velmi talentovaný DJ Nois. Noise můžeme pravidelně slýchávat na naší největší techno halovce Apokalypsa, ale i na jiných vyhlášených akcích. Prozatím diktoval techno již pro několik desítek nedočkavých a já si mohl vychutnávat nejen jeho libozvučné tracky, ale i celý ten nový prostor. Dle mého se zvuk v Sonu rozléhá naprosto dokonale... Posuzoval jsem to pouze dle svých zkušeností z různých míst a opravdu to tady mělo říz a přitom se dalo hezky mluvit i na ostatní, aniž bychom si naplivali do uší a vyřvali si bubínky. Obrovskou, a pro mě dokonalou, věcí je však zákaz kouření v celých prostorách se speciální vyhrazenou místnosti pro kuřáky! Jen tak dál a všude, prosím. :) 

Stability

Bez Spartaqa, vízového mága…

Při střídání Noise a Danny Brighta jsem už věděl, že třetí zahraniční hvězda nedorazí. Co si o tom myslet... Je to smůla, ale již podruhé těmto pořadatelům přilepená na paty. Bohužel si Spartaque opět zvláštním způsobem zařídil vízum a přepravní společnost mu ani po naléhání nedovolila let uskutečnit. Mě to neovlivnilo vůbec, já se rozhodl už dávno, že pojedu na Garyho Becka a Spartaque byl jen pár dní před událostí oznámen jako bonus za první zrušené hraní na Silvestra... Danny Bright se do toho po Noisovi ale opřel řádně. Publikum v již solidně zaplněném Sono Centru opravdu nemělo příliš času na lelkování a tančilo se o 106! Na Brně se mi líbí právě ta jeho dravost. Ta chuť lidí tančit od začátku do konce. Nikdo nečeká na jednu hodinu ráno, aby se rozjel, nebo aby se nějak publikum šetřilo. Hraje se tu hezky svižně tak, jak si situace žádá. Mezitím se skvostně ukazovalo, jak funkční je takový videomapping.

Stability

Thin and Thick opět za jedna

Stage dokonale zářila a vše fungovalo tak, jak mělo. Danny Bright dohrával krátce po půl jedné a přehrávačů se zhostilo duo Thin and Thick. Známé brněnské duo, jež se opravdu nikde nefláká, šíří dobrou hudbu a náladu, se i zde předvedlo ve své vynikající formě. Kluci nezaváhali ani v jednom mixu. Společně se doplňovali a oba vždy věděli, jak navázat jeden na druhého. Publikum ovládli dokonale, celé Sono tančilo, usmívalo a bylo zde i mnoho okamžiků, kdy se zvedaly ruce nad hlavu, třeba při remixu Paula Kalkbrennera či závěrečném a mnou tak oblíbeném tracku Paride Saraceniho – "Dissolute"...



Skotský bijec Gary Beck


Ale pozor, na stage už nastoupil obdivovaný a vyhlížený Gary. Když jsem ho slyšel poprvé v životě v roce 2011 v Amsterdamu na párty Awakenings, hrál v hale jako první od jedenácti dopoledne. Nevěřil jsem tehdy vlastním uším a jen zíral, a to mi zůstalo dodnes při každém jeho hraní tady u nás. Nadaný skotský Gary, jenž vydává na labelu Drumcode, má svůj zvuk naprosto dokonalý. Je to slyšet, je to znát, a i když měl menší problémy s technikou, díky Noisovi a jeho zapůjčeným kabelům mohl po pár minutách dát do hraní celé své srdce. Každý jeden track nás vystřelil výš a výš. Tančili jsme, nehleděli nikam jinam než před sebe a vnímali tu osobnost, jež nám diktovala... Odmlouvání neexistovalo, pauza nás nenapadla ani ve snu a koberec pod našimi botami plakal. Ano, k tomu bych se ještě vrátil. Po celém Sono Centru je velmi měkký koberec, až na malý plácek dole, což by měl být asi parket. Ono to není nic proti ničemu, záleží s jakým potencionálním cílem bylo Sono navrženo, ale myslím si, že po pár mejdanech v rytmu techna se bude muset spousta vyšoupaných fleků vyměnit. Gary nenechal vteřinu hluchou, nedal nám šanci ani na chvíli zpomalit a to nás čekal ještě portugalský DU´Art.



Navrátilec DU´Art nás nešetřil

DU´Art, jenž měl nedávno své vystoupení na Apokalypse a sneslo se na něj tolik pozitivní kritiky, znovu přijel, aby předvedl, zač je toho portugalské techno. Já ho na Áčku neslyšel, hrál již opravdu dost pozdě, ale strašně jsem byl zvědavý, co že to ten mladý kluk vlastně předvádí. Brněnské publikum ale miluje tyto poslední články v line-upu, dokáží z něho totiž vytřískat poslední zbytky energie a unavit i  toho největšího tanečníka. Já měl šanci dnes slyšet DU´Arta skoro hodinku a musím tedy říci, že to opravdu nebylo marné. Užíval si hraní víc než někteří tancování, bavil se, tančil a pumpoval do lidí neskutečnou hudební masáž. Bohužel vše jednou končí a mně už se chtělo domů. Odešel jsem lehce po páté hodině směr vlak a spokojený, plný dojmů a vytancovaný ulehl sám a opuštěný v kupé vlaku  směřujícího do Hamburku... Každopádně děkuji pořadatelům za skvělou akci, výborný hudební zážitek a za měsíc, za měsíc opět naviděnou, Brno!

text a foto: čéša

videa: ronny

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016