Report z Tauron Nowa Muzyka od JHR

Dědictví doby, kdy se vše měřilo v tunách uhlí a oceli je ve Slezsku na české i polské straně vidět na mnoha místech. Málokde se ale povedlo zapojit industriální památky do areálu spolu s novým kongresovým centrem a koncertním sálem polského rozhlasového orchestru tak dobře. Navíc je areál spojen s pořádáním progresivního festivalu střední velikosti, který v podstatě ve střední Evropě nemá obdoby. Kurátoři festivalu se zaměřují jak na kvalitu ze světa elektroniky, tak nu jazzu i zajímavosti z polské scény a post-klasické producenty. V minulých letech se zde představili například Autechre, DJ Krush, Flying Lotus, Kiasmos nebo Objekt. My jsme po loňském MELT!u, kde je vše tak trochu příliš intenzivní, měli chuť na něco menšího a komornějšího. Také jsme slyšeli od polských kamarádů, že Katowice jsou jedno z nejvíc "hip míst" v Polsku právě teď - a lze to potvrdit.

Den 1 - 19.08.2016

V pátek jsme začali na hlavní stage s experimentální show AtomTM & Robin Foxe a přišlo první nadšení - v nablýskaném kongresovém sále, kde se asi jinak konají konference stomatologů, byla úplná tma, kterou synchronizovaně za zvuku nekompromisních synthů a vesmírných zvuků roztínaly lasery povětšinou v RGB barvách. Zvuk v sále byl perfektní a spolu s celkovou čistotou připomínal třeba pražské Fórum Karlín. Souběžně vystupovali v jiném vynikajícím sále polského rozhlasu zástupci post-klasické značky Erased Tapes, tedy Masayoshi Fujita hrající na vibrafon a "nejrychlejší" pianista Lubomyr Melnyk hrající tzv. kontinuální hudbu. Oba pánové byli před několika měsíci také v Praze a stálo to za to!

Na menší Tent stage zahrál svůj částečně živý a velmi pozitivně laděný set talentovaný Francouz Fakear. Bohužel rozjetou náladu tady trochu rozhodilo, že jedno z hlavních jmen festivalu Roots Manuva ze zdravotních důvodů nemohl vystoupit. Pro tancechtivé fungoval celou noc stan v režii Red Bull Music Academy a to v nejvyšší kvalitě. I zde byl velmi kvalitní zvuk a stan s kompletní dřevěnou podlahou, což podvědomě budilo pocit luxusu. Festival měl poměrně malou návštěvnost - podle mě přiměřenou areálu - a tak se v podstatě nikde netvořily fronty, toitoiek sem bylo navezeno opravdu hodně a dance floor měl kultivovanou podobu, takže se dalo rozumně tancovat (rozuměj žádný špinavý "mosh pit"). Red Bull stan měl čistě elektronický lineup a v kombinaci s přítmím a vydatnými mlhovači budil atmosféru berlínského klubu. Za decky se vystřídali výborný Kassem Mosse, řízný Benjamin Damage, tradičně emotivní Âme v prodlouženém dvouhodinovém DJ setu, který mu velmi sednul a objevem večera pro mě byla Lena Willikens. Ta naložila na dance floor mix tribal rytmů a detroitských synthů s precizní německou estetikou a publikum bylo nadšené!



Celou noc potom zavíral osobitý Levon Vincent, který od pěti ráno nekompromisně vysílal své pojetí techna a skalní pozůstatky publika z posledních sil tancovaly při východu slunce.

Den 2 - 20.08.2016

I když je Nowa Muzyka festival ve městě a postrádá tak trochu aspekt kempování a letního tábora pro velké děti, taky tu bylo stanové miniměsto. Dokonce na pěkném místě ve velkém parku u tří jezer Dolina Trzech Stawów a to dokonce i s vlastním plážovým barem, malým DJ pódiem a vychytanými snídaněmi od šesti ráno. Docela příjemná připomínka festivalové kultury v tom nejlepším slova smyslu i na festivalu, kde většina návštěvníků bydlí roztříštěně po celém městě.



Na kole jsme se vydali porozhléhnout po dalším pozůstatku industriální slávy Katowické oblasti a to sice do dělnické kolonie Nikiszowiec z počátku 20. století. Místo je to kouzelné a zachované skutečně autenticky, fasády z režného zdiva připomínaly industriální oblasti Anglie a urbanismus bloků tzv. familok pro větší množství rodin s rozsáhlými vnitrobloky ukazoval kvalitu tehdejšího přemýšlení o bydlení pro dělníky těžkého průmyslu.



Večer se příbližil, takže jsme se nedočkavě vrátili zpět do areálu festivalu - po masivní náloži všemožných pierogů s podmáslím a v dobré formě. Na RBMA stage při začátku noci posluchače příjemně naladil Deadbeat se svým dubovým nabassovaným soundem.



Potom už jsme spěchali na velké pódium na jeden z očekáváných vrcholů víkendu a to sice Floating Points s kompletní kapelou. Vystoupení to každopádně nebylo špatné a přesvědčil, že snaha posouvat se za hranice klasické producentské elektroniky je jako čerstvý závan větru a space-jazzové nálady.



Fat Freddy’s Drop, kteří hlavní stage převzali dále, byli určitě podstatně tanečně vděčnější a jejich hodinová show šlapala jak novozélandské hodinky - takže rozvážně a v dobré náladě.



V mezičase jsme ještě odskočili na Actress, který nekompromisně sázel své zlomené beaty z jiného světa a stále udivoval čerstvostí svého soundu. V průběhu večera v určitém nostalgickém bloku vystoupily legendy The Orb a Roni Size, což přidalo další barvu do palety už tak pestrého fesťáku.



Před rozbřeskem se na dvou tanečních pódiích představili Matrixxman a AtomTM & Tobias, kteří vyslali techno, jak se na ráno a unavené nohy patří.



Třešničkou na dortu pro ty, co vytrvali, byl úplný závěr v podobě "surprise" setu Robaga Wruhme, který jednoznačně prokázal, že umí nakopnout parket i v osm ráno po dvou dnech festivalu. V posledním roce jsem byl už na jeho třetím setu a pokaždé to bylo prostě vynikající a i tady na festivalu Nowa Muzyka tomu bylo nejinak. Všichni odcházeli v záři letního slunce s úsměvem na tváři.



Co říci závěrem? Nowa Muzyka je bezpochyby kvalitní festival s lineupem, který překvapí v dobrém slova smyslu. Doporučuju jako dobrou výmluvu pro návštěvu Polska a pokud jste tak trochu znuděni kurátorským výběrem nedalekých Colours of Ostrava a chcete větší porci našlapané elektroniky. Je taky pěkné vidět, že i menší město v bývalé důlní oblasti může mít festival na evropské úrovni jak produkčně tak hudebně, tak do zobaczenia!

text + foto: JHR