Report z Transmission 2016 - The Lost Oracle od čéši

Osobně jsem se na tento desátý díl těšil hodně, byla to totiž celkem nostalgická návštěva. Jako by to bylo včera, když jsem před deseti lety prohlašoval cestou z Brna, že na trance mě nikdo nedostane a pak mi můj známý a ve stylu trance znalý člověk věnoval dva lístky na první díl, kde tři hodiny hrál tehdy mně neznámý DJ Ferry Corsten. Naprosto mě to tehdy uchvátilo a letos, na vyprodaném výročním dílu, tu byl opět on, ač pod jiným alter egem...

Ani nevím jak to celé uvést... I po těch letech jsem se po zaparkování v těsné blízkosti O2 cítil nervózní, až půjdu zase davem po eskalátorech do šatny, až budu na parketu spolu s tísici tanečníky jen vnímat tu audiovizuální show. Je to tak, ano i já poslouchám trance, trance, který má v taneční kultuře neodmyslitelné místo jako další hlavní styly. Trance, který tu byl, je a bude ještě určitě dlouho. Subkultur a dalších vlivů v odvětvích napojených na taneční hudbu je tolik, že by to vydalo na obrovský strom, ale trance je na těch kořenových základech rozhodně právem. Po letmém rozkoukání se v aréně jsem vešel na ochoz a pozoroval závěr setu hrajícího Orkidea. Nemohl jsem posoudit vývoj celého příběhu, ale k závěru už to tento finský rodák rozehrával celkem solidně a bylo to určitě moc fajn být jedním z těch začínajících v line-upu a mít na ploše již deset tisíc lidí. :)



Po něm se na nádherné pódium připravené v režii CIGI design, přpomínající obří chrám a vstup do něj, připravil DJ MaRLo. Tohoto chlapíka jsem na poslední TM prošvihl, jelikož hrál v závěru line-upu, ale od lidí se mi dostalo reakcí, že zahrál neskutečně našláplý set, proto bylo nyní překvapením, že jej postavili již tak brzy. Pro mě tedy novinka a bohužel lehké zklamání. Tracky volil tak nějak bez ladu a skladu a jeho velmi rychlé mixy a přechody na mě působily jako kdysi dávno hrající Afrika Islam, jen v takovém něžnějším trance podání. Co mě ale vytrhlo z takové lehčí letargie, to byl remix "Imagine" od Johna Lennona. Vážně moc příjemný! MaRLo v celkovém součtu nezanechal úplně super dojem, ale věřím, že určitě má co nabídnout, jen asi v jiném čase...

To už přišel čas pro Markuse Schulze, residenta akce TM, který to tu již musí znát jako u sebe doma. Markus to má každý rok prostě jiné. Jednou lepší, jednou horší a letos mu to sedlo na tu lepší stranu, dle mého. Zamlouvalo se mi, že si příliš nezahrával s dlouhými plochami a dost přitvrdil. Basa na libově znějícím zvuku dávala tělu hezky zabrat a celé to bylo velice poslouchatelné a taneční, což mu publikum dávalo značně najevo, nejen při tracku "Loops & Tings", který dal dohromady s Ferry Corstenem.

Po loňském výpadku se letos vrátila na scénu i parta VJ Impossible, kde jak bývá zvykem, je k hudbě perfektně doladěna projekce a lasery a během této show máte naplno možnost užívat všeho, co bliká a svítí a "laseruje". Dokonalá show pro nás, noční můra pro epileptiky... Každopádně toto sem zapadá vždy jak prdel na hrnec a je dobře, že tu opět mohli ukázat, co vše dokážou a společně s opravdu přenádherným pódiem nás přenést i vizuálně mnohem dál, než bývá zvykem.

Hrozně moc jsem se však těšil na vystoupení Ferryho Corstena, který tu dnes prezentoval projekt Gouryella. Jeho jedinečná show zahrnující plno skvostných tracků totálně strhla celou halu a já se pořádně roztančil a začal být pohlcován davovým šílenstvím, které tu panovalo. :) Odběhl jsem si na bar koupit vodu bez víčka a vrátil se obratem zpět na plochu, která tedy byla už do značné míry poseta odpadky. Koše tu vlastně byly vidět hodně málo, ale jinak zde fungovalo vše naprosto dokonale. Od usměrňování proudů lidí z plochy na ochozy a opačně až po úklid na toaletách. Bylo hezké vidět, že tu jde skutečně o prestižní akci, na kterou jezdí tisíce lidí z ciziny a nemohou si ji vynachválit.

Když začal hrát irský John O’Callaghan, přemístil jsem se na chvíli nahoru na ochozy za přáteli a v podstatě skoro celý jeho set jsem protančil u zábradlí s výhledem na plochu, na které se mihotalo tisíce těl jak malí mravenečci v obřím mraveništi. Odtud opět bylo vidět tu monstrózní stage, která tak krásně dokreslovala tuto akci. Ke konci setu už pan Callaghan hodně přitvrdil a směroval to polehoučku k závěru a k tomu, co zde mohlo být ke slyšení a na co jsem se už těšil jak malý kluk... Ještě před tím jsem si však musel vyslechnout dvojici Driftmoon B2B ReOrder, což nebylo zlé, jediné, co mi však opravdu silně nesedlo, bylo hecování lidí v češtině. Naštěstí to kluci nepřeháněli a bylo to jen jakési pozdravení. Ono by to v angličtině asi vyznělo lépe, ta čeština se mi sem prostě moc nehodila a minimálně půlka haly tomu stejně nerozuměla...

Vtom se mi však začal plnit taneční sen noci. Izraelští Vini Vici, zástupci žánru psy trance, ihned po znělce odpálili halu, která již lehounce prořídla a dalo se už velmi dobře pohybovat a tančit. Naštěstí se do nás ale opřela pouze zvuková rázová vlna a mohli jsme se v naprosté euforii a v psychedelickém opojení nechat strnout k tanci. Jejich skladba "Tribe" je něco neuvěřitelného a celý set byl jen valivou a dechberoucí smrští takových tracků. Bylo mi to úžasnou odměnou to celé vydržet, protože díky nim to působilo, jako kdybych pomalu celou noc uždiboval z dobrého dortu a na závěr si do pusy vystříkal celou šlehačku z rukou sličné dívky. No prostě psytrance v ryzí podobě, a klidně by to někdy mohla být i nějaká "special edition" TM. Vůbec bych se nezlobil. :) Moc děkuji všem, kteří mi umožnili být podesáté opět na TM a někdy zase nazatančenou, clubbeři.

čéša

videa: ronny

foto: Martin "Bubbo" Kubrycht