Ohm Square - Love Classics

Je až s podivem, jak inteligentně, osobitě a především zábavně může znít pop, když mají zúčastnění interpreti posluchačům co nabídnout. Škatulka, kterou mnozí opovrhují, dosahuje díky zbrusu nové desce projektu Ohm Square nazvané "Love Classics" opravdu zajímavých rozměrů. Parta, jenž byla po dlouhá léta synonymem pro zlámané beaty a jejíž skladba "Coloured Post" pro mne dodnes představuje jeden z vrcholů domácí drum'n'bassové scény, se rozhodla všechny své fanoušky překvapit a možná i trochu šokovat. Po albech "Ohmophonica" (1997) a "Scion" (1999) tak máme příležitost ochutnat výsledek šestiletého hudebního vývoje čtveřice, jenž vyhlásila nemilosrdný boj všem hudebním škatulkám a předsudkům.

Důvod, proč Ohm Square i přes promyšleně popovou líbivost neztratili tvář, spočívá v jejich dvou hlavních přednostech. Tou první jsou nesporné muzikantské a producentské kvality, které při důkladném a nejlépe mnohonásobném poslechu nemůžete přeslechnout. Celé album je postaveno na důkladně propracovaných aranžmá, které však svojí výslednou svěžestí a lehkostí působí překvapivě zábavně. Máme tak co do činění s komplikovanou, ale posluchačsky velmi atraktivní směsicí popu, disco-funku, r'n'b, trip-hopu a rocku umocněného místy dost syrovými kytarovými rify. Při hodnocení alb se mnohdy uchylujeme k vyzdvihnutí těch subjektivně nejkvalitnějších skladeb. V případě "Love Classics" je to ale trochu problém. Každá ze skladeb má totiž díky své hitovosti a pocitově-muzikálnímu náboji něco do sebe. A tak na albu stěží naleznete zřetelněji slabší místa. Asi nejvíc jsem si přesto zamiloval něžně melancholickou "Half the girl", emocionálně neméně intenzivní "Srnka my dear", energií nabušenou a rockově znějící "Tiny step" anebo nádherně zasněnou "Eye for an eye (a soldiers' shoulders mix)". Podobně jako hudební škatulky se na celé desce střídají i nálady a tempa. Kromě působivé melancholie disponují Ohm Square také roztomile pozitivním až naivním feelingem podpořeným okouzlujícím zpěvem Charlie One.

A právě zde je na místě zdůraznit druhou zásadní přednost party Ohm Square. Tou je beze sporu jejich jedinečná zpěvačka Charlie One. Slunce naší klubové scény a vynikající vokalistka v jedné osobě, jež jsme si dlouhodobě vypůjčili z UK, má charisma a citu na rozdávání. Svým projevem působí chvilku jako bezbranná dívenka, co se vám schoulí do náruče a vy toužíte jí ochraňovat (anebo pomilovat :), dokáže však také vystrčit drápky a nemilosrdně vás smést z povrchu zemského. Zní přirozeně a výrazným způsobem dokresluje zvukovou i vizuální image Ohm Square. Kromě smysluplných textů, v nichž se mísí silné emoce odrážející komplikovanost ženské duše i sympatický smysl pro humor, její hlas disponuje mnoha polohami, které vás doslova omámí.

Ohm Square si díky svým různorodým aktivitám a tvůrčí trpělivosti dali s jejich v třetím albem "Love Classics" dost na čas. Čekání se nám však oboustranně vyplatilo. Pokud bych vám chtěl přiblížit současný zvuk Ohm Square, napadají mě Moloko, Sneaker Pimps, tak trochu Lamb a tak trochu norská pop-hvězda Annie. Nejedná se však o žádnou kopírku či příliš zjevnou inspiraci! Ohm Square s těmito interprety pouze sdílejí pocitovost, invenci a schopnost harmonicky poletovat mezi náladami, tempy a hudebními styly. Pravda, do světového formátu třeba zmiňovaných Moloko či Lamb Ohm Square pořád ještě malinká špetka čehosi chybí, i tak se však jejich aktuální počin "Love Classics" pohybuje v oblasti výrazného nadprůměru. Nechme se tedy překvapit, zdalipak se Ohm Square podaří expandovat i do sfér pro ně dříve zapovězených.

Hodnocení: 85%

Ohm Square - Love Classics
Universal Music 2005
http://www.ohmsquare.com

Recenzi připravil FlyBoyEda.

Josef Sedloň (Rádio 1)
Abych pravdu řekl, je to sice fajn deska, dobře zprodukovaná, ale v něčem je pro mě zklamáním. Je to takové co do pocitu napovrchu, tím nechci říct, že není citlivá. Chybí mi tam ta jejich intenzita, kterou jsem od Ohm Square vždy u jejich desek znal. Cítím z toho prostě trochu kalkul, aby to bylo takové uhlazené a poslouchatelné. Tu desku jsem si pustil 2x za sebou a podruhé už to bylo na mě trochu až příliš předvídatelné.
Jinak celkově je to album na naše poměry rozhodně nadprůměrné, hlavně co do zvuku. Jsem ale spíš zvědavý na jejich solo věci.

Jana Kománková (Rádio 1)
Love Classics je pro mě milý pop. Mám radost, že Ohm Square nedělají drum and bass, ale nemám radost, že tu nejsou žádné výrazné hity a tak je šance, že kapela bude nějak hodně vidět a slyšet, podle mě malá: už proto, že lidi si teď myslí, že 'jít na Anetu' rovná se 'sledovat aktuální hudbu'.