Space DJ'z - The Last DJ'z On Earth

O tom, že Next Era je silnou značkou na našem trhu, co se týče kvalitní muziky, už jste se jistě několikrát přesvědčili. Představili jsme si už její tranceovou tvář (ZEN), několik dílů řady Houseparty no a dnes vám nabízím recenzi na tu drsnější podobu tohoto tanečního labelu. Všichni fandové technoscény u nás jistě vlastní nějaký ten díl pod hlavičkou Technoenergy, takže zhruba tušíte, co můžete očekávat. The Last DJ'z On Earth sice není volným pokračováním Tokyho Technoenergy 10, ale prvotinou nově vytvořené podskupiny A Technoenergy Production, jež by se měla zaměřovat na přebírání licencí technosetů zvenku. Ačkoli nejsem zrovna fanoušek, který holduje v nějaké větší míře tomuto stylu, rozhodl jsem se pro vás tuhle recenzi napsat. Ptáte se proč? Hodně klíčovou deskou pro mě byl set The Mayday Mix od Derricka Maye. Derrick dokázal na pětasedmdesát minut záznamu nacpat úctyhodných dvaatřicet skladeb. Takže v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že Jamie Bissmire na tohle dvojalbum umístil 20 tracků a Ben Long ještě o dalších  devět více(!), toužil jsem vychutnat si jejich míchání alespoň po technické stránce. Když totiž zjistíte, že většina mixů je provedena po dvou minutách a ten nejkratší má 1:14 (což je čas, kdy já nestačím ani vyndat desku z obalu a položit ji na talíř, natož abych ji správně sesynchronizoval) - chcete slyšet jak to všechno dopadlo! Navíc Space DJ'z jsou našemu publiku hodně známí - představili se na loňském Cosmic Tripu, letos na Connect Yourself v Radosti FX, den předtím v Pardubicích a prozatím největší českou návštěvnost si zažili na mediálně velkolepé akci Maasive.

Projekt Space DJ'z tvoří Jamie Bissmire a Ben Long. Oba pocházejí ze severního Londýna a jejich dospívání bylo hodně ovlivněno hip-hopem a podružnými aktivitami, jako jsou graffiti (odtud také vznikl ten nastříkaný tag, jež dodnes používají jako své logo), jízda na BMX kolech a breakdance. Jako jedni z mála techno DJs tak díky své hip-hopové průpravě využívají také scratching. Na své první párty začali chodit v roce 1988, tedy v době, kdy se Anglií převalovala vlna tolik inspirujícího acidhouseu. Hudební uspokojení nacházeli v tvorbě Primal Scream a The Orb, i když jejich duše vždycky patřila tomu, co se produkovalo v Detroitu - v té temné, valivé a přitom energické mece technozvuku. Jamie po usilovném střádání peněz nakupuje první pár gramofonů, Ben jej následuje o dva roky později a společně pilují techniku, která se později stane pověstnou. Souběžně s tím začne Jamieho lákat vydávání vlastní tvorby a tak společně s John O'Connellem a kamarádem graffiťákem Lucianem Thomsonem zakládá projekt Thunderground, který posléze přejmenovávají na Bandulu. Jejich tři alba - Guidance, Antimatters a Cornerstone, kritika popisuje jako směsici techna, reggae, dubu, soulu a hip-hopu, pod vlivem hudby Philipa Glasse či Laurie Anderson. V živém provedení se zapsali do povědomí posluchačů jako jeden z techno projektů, který používá na koncertních pódiích živé bicí, perkuse a kytary.

Vedle práce s Bandulu Jamie společně s Benem mixuje své oblíbené desky na pověstných londýnských akcích Lost, kde si vydobijí i rezidentství. Počátky jejich vlastní muzikantské tvorby se začaly objevovat začátkem roku 1993 a posluchači tak díky labelům Infonet, Reload a později i Nova Mute měli šanci okusit jejich muzikantské umění skrze jakýsi hybrid electra a hip-hopu, za podpory drsných techno rytmů. Po těchto pár 12" a EPčkách se začalo tvořit na prvním albu a prostor jim poskytla glasgowská značka Soma. Album dostalo název On Patrol! (na obalu opět nezbytné graffiti), objevilo se na pultech koncem června roku 1999 a posluchačům otevřelo dveře dokořán vstříc bouřlivým, rozlobeným a převalujícím se beatům, které bouraly vše, co jim přišlo do cesty. Deska byla plná emocí obou talentovaných muzikantů, kteří samozřejmě do své technotvorby neopoměli vmontovat vlivy svých hip-hopových začátků. Skladbu Centre Field z tohoto alba máte možnost okusit i na dnešním recenzovaném dvojalbu, spolu s jejich tracky, jež si sólově vydávají na vlastních labelech Potential, Ergonomix (ty vlastní Ben) a Foundation a Ground (ty zase Jamie). Nebudu vám těch devětačtyřicet skladeb jednotlivě popisovat (to byste u počítače seděli do rána:-), pouze se vyjádřím k těm nejlepším momentům.

Jako první vchází do boxerského ringu na souboj se dvěma (možná třema) Technicsy, první šampión - Ben Long! XL Garcia se skladbou Commandment 1 tenhle set otvírá v remixu samotného Ben Longa. Začátek je protkán nejrůznějším hlasovým samplingem a vzdycháním a po čtrnácti vteřinách začíná ta první valivá smršť. Nemá smysl popisovat, že jde o hodně minimalistické tracky s občasným přidáváním hi-hatů a pár vteřinami bez beatů, protože jinak by to u těchto dvouminutových úryvků ani nešlo. Důraz je kladen na to, aby zde bylo co nejmíň hluchých míst a po technické stránce se tady Ben slušně vyřádil. Ať už jde o různé sekané stoptimy hlavně ve výškách (Chester Beatty - Levanon) nebo rychlé protočení desky, která nehraje zpět (Lance Samuel - 999), nebo desky, která zrovna hrála (Ben Sims - Symbolism Mix) či rychlé přejíždění faderu mezi oběma gramofony (MR G - Body And Soul vs Ben Sims - Symbolism Mix).

Zaujal mě track Prima od Jack De Marseille, jež je postaven na již dávno zapomenuté acidové figurce, která před deseti lety symbolizovala elektronickou scénu (rádi ji používali třeba T99)- tady samozřejmě za doprovodu aktuálních hutných doprovodů. Ben vám ji však na chvilku nechá hrát i samotnou! Jde opravdu o nečekaný návrat!

Stejně zajímavá je i skladba Love Story od Andrew Mc Lauhlana - nejdříve se tu objeví klasické piáno, které vykouzlí opravdu pocitovou melodii, aby vzápětí přišla jakási (snad španělsky) zpívaná skladba, že vám až budou cukat koutky tím šíleným propojením s vražednými beaty. Opravdu bláznivý přístup. :-)

Uznávaná technostar Dave Clarke, jež údajně své skladby do míchaných setů nepůjčuje, se zde představuje trackem Before I Was So Rudely Interrupted, který hodně rozjetý set zklidňuje. Ne však nadlouho, nedočkavý Ben si začne hrát s korekcemi a šavlemi mixážního pultu, dojde zde na perfektní odfiltrování a vzápětí už vše jede ve starých kolejích, kdy se Ben desek rozhodně nebojí dotýkat a scratchuje o stošest! Dvě věci mají Dave Clarke i Space DJ'z společné - lásku k Detroitu a odkojenost hip-hopem.

V tomto setu se také objevuje další DJ a producent - James Ruskin. Jeho hru se dvěma gramofony mělo možnost okusit i slovenské publikum, když se objevil v legendárním U-Clubu a v klubu Hurytan. Jako producent nejčastěji vydává na labelu Blueprint a jeho skladby následně hrají takové hvězdy, jako Jeff Mills, Surgeon, Claude Young i Andrew Weatherall. Skladba Coda je opravdovým výplachem pro vaše mozkové závity. Její BPM je okolo stočtyřiceti, což není moc, ale tu hutnost dodávají doprovodné bubínky a různé ťukání do mezer mezi nosné beaty. Je celkem strašidelná - nad tím vším zmatkem se vznáší jakýsi hororový mužský hlas, který velmi pomaloučku rozvíjí svůj monolog.

Alba Petera, jeden z pseudonymů dalšího českého hosta - slovince Umeka, je tu zastoupen skladbou Tog. Bassdrum tluče opravdu o život, set se nám posunul do tvrdších vrstev, pozoruhodné jsou v téhle skladbě vokálové prvky. Jde o staré samply, jež se používali v počátcích raveu (In The Beginning) a houseových rozjezdech (Let There Be House!), které Umek Uros dokázal do té přeplněné skladby ještě dostat. Umek je tu zastoupen i jiným trackem - EP2, schovaný však pod projektem Zeta Reticula. Ten je však v úplně jiném světě. Základy tvoří electro bicí a skladba není tak hutná jako předchozí kousek, je zvukově bohatá a přitom nesmírně energická s množstvím zvratů.

To Jamie Bissmire přistupuje ke svému technosetu trošku jinak. Pro svůj rozjezd si vybral track Get Your Gigs On od DJ Godfathera. Ten je známý svými kombinacemi electra a hip-hopu a tahle skladba podle toho taky vypadá. Svým přístupem k samplingu mi trošku připomíná Fatboye Slima. Vezme ústřední větičku a postupně opakuje donekonečna tu slabiku, která ho zaujala a která se mu zrovna hodí do krámu. Jinak ostatní doprovod vytváří celkem zajímavé a originální hudební cesty. DJ Godfather má v Jamieho setu ještě jednu věc - Where Dem Hoes At, jež pochází z jeho alba Da Bomb vol.3, skládajícího se z šedesátipěti ani ne minutových vlastních věcí. Ta zní jako pokřik nějakých zfanatizovaných fotbalových fanoušků za podkladu, opět na poslech netradičního, electro zvuku. Přístup k sampleru je stejný - za každou cenu vytvořit zajímavé hlasové propletence. To už však hudba graduje a silně připomíná hardcoreové pecky autorů DJ Gizmo, Acid Junkies, DJ Hooligan, které vycházely na kompilacích Thunderdome či Terrordrome tak pět let zpátky!

Dalším Djem ze stále se rozrůstající švédské technoscény je již její veterán Adam Beyer. Jamie ho tu celkem protěžuje, takže v setu najdete hned tři jeho výtvory - Lost And Found B2, Remaining 111 a Big Shaker, ve spolupráci s Marcem Carolou. Všechny tři jsou řádně našláplé, ale mě osobně nejvíc zaujala Lost And Found B2 - energický kousek, který Jamie svými scratchy ještě vygraduje, vás klidné nenechá. Je jak hodně rozjetý vlak, do jehož kotle špinavý a zpocený topič přikládá neúnavně dál, jakoby ho něco stále pronásledovalo. Opravdové peklo!

Další londýnský významný techno projekt tu má také své dva tracky. The Advent po odchodu Colina Mc Beana v roce 1999 už fungují jen jako jednočlený soubor Cisco Ferreira a po osmi letech vlastní tvorby má před ostatními řádný náskok. Skladba Another Planet působí jako on-line přenos z nějakých hutí, zatímco Soul Destroyer věrna svému názvu je ještě o poznání vražednější. Vynikající jsou ty těžké hi-haty, které čas od času tuhle smršť zjemní a filtrovaný vteřinový vokálový útržek tu dodá napětí a nastíní tajemnou atmosféru.

Na závěr setu si Jamie vybral své dva vlastní kousky - Number & Measure a The Old Straight Track. Představují opět jeho drsnější školu a snahu z těch pár asymetrických a vrzajících tónů vykřesat nějakou smysluplnou skladbu. Závěr setu je vždycky těžký. Jak ho ukončit? V úvahu přicházejí pouze dvě možnosti. Nechat trapně dojet desku do konce, nebo surově gramofon vypnout. Vybírá si tu možnost a tak nám tempo polevuje a polevuje a polevuje... Hej, kde je DJ? To už je konec?

Závěr: Boxérský technosouboj Ben Long vs Jamie Bissmire dopadl takto. Co se týče techniky, jsou oba stejně dobří. Různé scratche a lomcování s šavlemi či faderem mixpultu zvládají oba na jedničku. Ben je mnohem odvážnější při své hře, ale ne vždycky to vyjde - občas se mu jeho hrátky nepovedou. Také set Jamie Bissmirea mě vzal podstatně víc. Výběr skladeb je stylově různorodý, aby vás příliš nenudil a přitom celek drží pohromadě a užijete si ho více. Je to však pouze subjektivní názor od člověka, který navíc techno neposlouchá, takže budu rád, když se o vaše zážitky s touto deskou se mnou podělíte.

Myclick