Recenze desek od Merkura

 e:gum: Keyboard Lies (CD)

Nevelké vydavatelství Klein Records, které sídlí ve Vídni, vydalo kompaktní disk nevelkému projektu e:gum. E:gum nebo pět gum, třeba i nečum, vždyť to je jedno, ne?! Pokud vás nudí současná popová scéna, ale přesto se neradi od tohoto žánru vzdalujete, jedno by vám to být nemělo.

Zdravé jádro podivně nazvaného projektu tvoří dva hoší: Hans Platzgumer z Rakouska a Jens Döring (e.stonji) z Německa, oba zkušení producenti, kteří tvoří pod pseudonymem HP.stonji. Přibrali však ještě zpěvačku Catrionu Shaw a zakuklili to celé pod jméno e:gum. Připravili dohromady něco materiálu, Klein Records jim poskytlo příležitost a vydalo CD (a 12“ singl k tomu).

Hned první skladba (Stop 2) vyšla na černé gramodesce se dvěma remixy (Hans and Jens‘ remix & houseová předělávka dje Dextera). Přináší synthetizerem podpořený elektro základ s neslaným nemastným ženským vokálem. Druhá Shake It je o poznání lepší. Pomalý a zajímavý beat zákeřně a surově odměřuje průběh skladby a změť okolních zvuků graduje nepravidelnost. Hlas z první skladby tentokráte působí jako dobře použitý prvek, který rozporuplnou strukturu spojuje dohromady. Vzdáleně to připomíná r’n’b s drsnější maskou. A dál? Dál nic.

Samozřejmě, že je něco dál. Deset dalších skladeb čeká, až budou poslechnuty a pochváleny, každá se třese na to, jak zaujme posluchače. A že je čím zaujmout! Klávesnice, která lže je plná pestré hudby, různých stylů i postupů. Pokusí se vás dostat na melancholické snění (I Belong), pokusí se vás surově odvrátit od lásky (Lovesongs), pokusí se o mnoho dalších věcí. Zaútočí širokou paletou zvuků (Vivid), použije vyzkoušené zbraně (disko, elektro, soul, r’n’b). Zaútočí a snad získá i bitvu, ale válku bohužel nevyhraje. Proč? Pro vítězství ve válce je potřeba víc, než poplatné zbraně pro jedno použití a usmívající se vojáci po zuby ozbrojeni nejmodernější technikou. Důležité je vypracovat strategii, duchovní páteř armády. Tu bohužel e:gum neposkytují. Originalita jim jistě nechybí, bohužel je ale na jejich hudbě až moc znát, že se při jejím tvoření dívají okolo, jak na tom jsou ostatní. Křičí do světa, jak jsou moderní, a přitom téměř nic neřeknou.
Přemýšlel jsem, co bych řekl, kdyby se mě někdo zeptal, co si myslím o e:gum a jejich novém albu. „Jasně, e:gum to je Shake It!“ a pak bych jen tápal, co že to vlastně ještě napsali. Počáteční podobnost s popem jsem použil jednak proto, že některé skladby inklinují k tomuto stylu, ale hlavně proto, že Keyboard Lies je albem jednoho hitu (jenž se také okouká), stejně jako alba popových hvězd, které ovládnou svět a zhasnou. A nebo je to všechno jen prachsprostá lež, protože má klávesnice jednoduše lže.

Markus Kienzl: Product (CD)

Nevelké vydavatelství Klein Records, které sídlí ve Vídni, vydalo kompaktní disk nevelkému muži Markusi Kienzlovi. Markus nebo kaktus, třeba i autobus, vždyť to je jedno, ne?! Pokud máte rádi něco dynamičtějšího a trochu ponurého, jedno by vám to být nemělo.

První EP vydal v roce 1999, další v roce 2001. Byla to hudba určená především pro taneční parkety klubů. Pro letošní rok si nachystal dlouhohrající desku Product. „Klubová hudba je pro mě velmi důležitá, ale nudil bych se, kdybych měl produkovat jen ji. To má smysl, když připravujete singl, a veliká legrace to je i přímo v klubu. Na albu je to ale něco jiného…“

Tenhle klučina rozdělil čtyřicet minut svého alba do deseti skladeb. V té první nás uvede do děje nejprve hutná basa, pomalý rytmus a v zápětí nazlobený mužský rap. Rozdíl je v tom, že tenhle rap se nesnaží přesvědčit o své pravdě, neutočí na posluchače výhružkami a nadávkami; sice rázným způsobem, ale přeci jen spíš klidně a do rytmu vytýká, co je na světě špatně. The Hood, druhá skladba, nás vítá stejným vokálem, který je o poznání rychlejší, avšak navazuje přímo na první Battery. To, co na začátku naznačoval, se tady projevuje naplno. Na přetřes přichází politika, konzumní styl života, ale třeba i učitel ze čtvrté třídy. Následuje třetí skladba s křehkým ženským hlasem, lehce depresivní podzimní atmosférou a procházením se prázdnými ulicemi jako duch (Like a Ghost). Dundy Lion byl vydán jako singl na 12“ desce (remixovali Agent 86 a Andy Meecham). Zlomený beat s nádechem dubu, rychlejší tempo a hostující Paul St. Hilaire.

Velice zajímavý je další track Chemical Reasons. Kombinuje houseově pravidelné perkuse a charakteristickou jungleovou basu v pozadí. O začátku má posluchač pocit, že se blíží velké finále; z nepatrného bublání povstává zefektovaná kytara, přidává se směs zvuků, ale pořád ne a ne se dobrat nějaké gradace. Tak dál brnká na napjatou strunu uší poslouchajícího, až se opět vrátí zpět do probublávání a skončí. Atmosféra se uklidňuje: přichází nejprve chladivé downtempo, poté nadýchaná skladba s příjemnou kytarou, trochou beatů a nenásilným vokálem. Peace Demonstration je mnohem ostřejší kousek. Dominující rap podpořený syrovou kytarou, k němuž se přidávají bicí, upozorňuje na to, že hledáme civilizace ve vesmíru a přitom nejsme s to uklidnit si před vlastním prahem. Dvě poslední skladby jsou jakýmsi outrem. Složeny jen z industriálních zvuků, perkusí, bubnů, neuspořádány, zanechávají posluchače na konci bez jistoty a se spoustou otázek.

Tenhle klučina velice chytře napsal, natočil a uspořádal deset skladeb. Najdeme vývoj, neotřelé postupy, neobvyklá témata vokálů. Nutí nás k pohybu i přemýšlení. Na druhou stranu občas je ve skladbě moc slov, či zbytečně výrazná basa. Tak jako tak uspokojí i náročnější posluchačstvo. Markus Kienzl a jeho Product: pestrý, vtipný, zajímavý a kompaktní disk.

Célia Mara: Bastardista (CD)

Jméno interpreta je poněkud exotické a dýchá teplým sluncem jihu. Název alba zní skoro jako nadávka. A ještě ke všemu ta žena z obalu silně připomíná známou právničku ze slavného televizního seriálu. Tohle chce vysvětlení!

Tak nejprve to jméno: opravdu hřeje exotikou, Célia pochází z Brazílie, v současnosti ale pobývá v Rakousku. Tam byla také zvolena v roce 2000 za nejlepší umělkyni v kategorii world music. Název Bastardista má v tomto případě několik významů: hybridní, smíšený, nečistý, nepravý, atp. Myslím, že více situaci ozřejmím, když zasadím album do kontextu. Vyšlo totiž jako první počin nově vzniklého labelu Globalista (no border media). Ústřední myšlenkou tohoto multimediálního vydavatelství je - využití všech forem komunikace, informací, technik, které jsou dnes dostupné, a za jejich použití vytvářet nové individuální pohledy na realitu - tedy hlavně hybridita. Nebrání se žádnému nápadu ani médiu, takže jak je vidět, vznikl nový velmi otevřený a nekonvenční prostor.

První kompaktní vlaštovka přináší velice uvolněnou atmosféru. Ozývá se rodná Brazílie, jazz, etnická hudba, reggae... Charismatický hlas zpívá povětšinou rodným jazykem, občas přepne na lámanou angličtinu, francouzštinu či němčinu. Doprovází ho pestrá škála nástrojů: harmonika, zvonivé bicí, klavír, kytara, trubka, housle. To vše tvoří různé nálady: jednou je to malý klub s klavíristou za teplého letního večera (solidao urbana), jednou je to vášnivý koncert jamajských bubeníků (manifesto bastardista), pak taneční hodiny na zámořském parníku (jade). Vlivů, nálad, nástrojů, zvuků, všeho tu je velká spousta. Každý si najde to své, a když ne, alespoň ho album neurazí.

Spojením rozličných prvků a zároveň zachováním individuality Célia Mara výstižně odstartovala zajímavý projekt. A abych nezapomněl, ta podoba z obalu je čistě náhodná.

připravil Adam Hazdra