Hudební recenze: Vitalic - Ok Cowboy

Do roku 2001 se skrýval za projekty Dima a Hustler Pornstar. Pak ale přišel zlomový okamžik jeho hudební kariéry v podobě Poney EP vydaném pod pseudonymem Vitalic na mnichovském labelu International Deejay Gigolo Records. Toho se prodalo celých 40000 kousků, což je v daném žánru úspěch vskutku nevídaný. Ukrajinsko-francouzský techno & electro producent Pascal Arbez má být skutečně na co hrdý. Jeho jméno v současnosti skloňují snad všechny důvěryhodné taneční magazíny, jeho skladby se staly nedílnou součástí DJských setů takových borců jako Aphex Twin nebo Sven Väth, a to jsem ještě nezmínil to úplně nejdůležitější – Pascalovo debutové album OK Cowboy.

Po dlouhé době, kdy jakoby projekt Vitalic nadobro zmizel ze světa, o sobě dal tento talentovaný producent vědět ve velkém stylu. Zkomponoval a na nadnárodní značce Pias vydal tak trochu jiné electro album obsahující jak starší (La Rock 01 a Poney Part 1 & 2) tak zbrusu nové skladby. To by díky svým nesporným kvalitám mohlo zachutnat i odpůrcům tohoto pro mnohé traumatizujícího stylu. Jeho novinka OK Cowboy je totiž zábavným způsobem dramatická, vitální, emocionálně i zvukově bohatá a místy dokonce krásná. Hlavní slovo dostává již zmíněné electro, které si však podobně jako kdysi Malcolm X vypomáhá všemi dostupnými prostředky. Občas to jsou syntetizátorové vyhrávky alá J.M. Jarre (The Past), jindy si Pascal vypomůže pořádně říznými kytarami (My Friend Dario), aby vás vzápětí zmasakroval zvuky připomínajícími cirkulárku (Poney Part 1 & 2, Repair Machines). Co však kromě geniálních skladeb Poney Part 1 & 2 dělá album OK Cowboy opravdu výjimečnou záležitostí, jsou především k ambientu inklinující pasáže některých skladeb (The Past), kdy se Vitalic představuje coby neskutečně citlivý mistr nálad. Takhle nějak si představuji elektronickou hudbou ovlivněný zvuk skupiny The Doors, kdyby vydrželi fungovat až do roku 2005 (Polkamatic, Wooo). Při poslechu Pascalovy hudby se mi však vybavuje ještě několik dalších jmen, jenž mohly ovlivnit výslednou zvukovou tvář alba OK Cowboy. Hacker, Sven Väth, Mylo, Daft Punk anebo také Röyksopp, ti všichni klidně mohli být inspirací pro zvuk projektu Vitalic.

Pascal Arbez aka Vitalic je producentem mnoha tváří. Citlivě něžné pohůdky (Trahison, U And I) na svém albu harmonicky prokládá klubovými vypalovačkami svižného tempa (La Rock 01, No Fun, Newman) a na závěr se nám navíc dostane bubínkového nářezu na rozloučenou (Valletta Fanfares). O nějakém stereotypu či nudě skutečně nemůže být ani řeč! Tahle deska je opravdu zábavným společníkem, který vás hudebně i pocitově obohatí. Zatímco Daft Punk svým posledním albem Human After All svůj souboj s invencí prohráli na celé čáře, "nováček" Vitalic v této nemilosrdné bitvě suverénně zvítězil. Tenhle nováček totiž disponuje nezvyklou dávkou kompoziční vyzrálosti, progresivity, nápaditosti, elegance a citu pro atmosféru. Pravděpodobně máme čest s interpretem, od kterého se do budoucna dočkáme velkých věcí.
Příjemný poslech.

Hodnocení: 85%

Vitalic - Ok Cowboy
Pias - 2005
http://www.pias.be/