Hudební recenze: Kano - Home Sweet Home

Ačkoliv se o ní v našich stylově stále trochu xenofobních hudebních médiích příliš mnoho nemluví, britská urban scéna v posledních letech mohutně sílí a to, co se v UK momentálně děje například kolem stylu grime, by se klidně dalo přirovnat k malé hudební revoluci. Zatímco klasický 2step a uk garage se pomalinku ale jistě přesouvají do pozadí zájmu, zvukově nekompromisní grime má až překvapivě dobře našlápnuto na to stát se britským hudebním mainstreamem. Mnozí z vás už možná znají jména jako The Streets, Wiley, Dizzee Rascal, Roll Deep, Lady Sovereign anebo třeba The Mitchell Brothers. Teď však na scénu svým debutovým albem Home Sweet Home vstupuje londýnský MC Kano, který kvalitativní laťku své tvorby nasadil ďábelsky vysoko!

Tento ani ne dvacetiletý MC původně působil v seskupení N.A.S.T.Y. crew, jenže jak už to tak bývá, výjimečným individualistům formátu Kana Robinsona prostě není souzeno být jedněmi z mnoha, a tak se podobně jako v minulosti Dizzee Rascal anebo Wiley (Roll Deep) po nějaké době vrhá na sólovou dráhu. Přestože by bylo možná nejjednodušší zařadit Kana do škatulky grime, na jeho debutové desce toho nalezneme mnohem více. Album Home Sweet Home totiž představuje velmi zajímavou směsici, v níž se proplétají styly jako grime, hip-hop, garage, r´n´b anebo třeba dancehall. Kromě zvukové a stylové pestrosti, za níž může mimo jiné i Kanův věrný producent DaVinche (dále třeba Diplo, Mikey J, Mike Skinner, Terror Danjah atd.), se tohle album může pochlubit i značnými hitovými ambicemi. Ať už se jedná o syrové ale přesto velmi chytlavé grime záležitosti jako P's & Q's a Mic Check, velmi vtipnou a navíc skvělým klipem podpořenou dancehall skladbu Remember Me, sladkou r´n´b zpívánku Brown Eyes s vokálem vycházející r´n´b hvězdičky jménem Sadi Ama (snad největší popina z Kanovy tvorby nazvaná So Sure, na které si Sadi také zazpívala, se díky nevyřešeným autorským právům na desce bohužel neobjevila!) či řízný kytarový crossover v písních Typical Me a Reload, ve všech případech je naprosto zjevné, že Kanova hvězda bude strmě stoupat. To už bylo ale patrné i u Kanova vůbec prvního hitu Boys Love Girls, jenž se na albu objevuje coby bonus.

K tomuto vzestupu beze sporu přispějí i v jeho věku až nečekaně smysluplné texty, jenž dodávají Kanově tvorbě jedinečných rozměrů. Když posloucháte skladby jako Signs In Life nebo Sometimes, tohohle sympatického klučinu prostě nemůžete nemít rádi. Spíše je dost pravděpodobné, že s mnoha jeho texty se snadno ztotožníte. Kano je charismatický, inteligentní, přemýšlivý, nezženštěle citlivý a v neposlední řadě také velmi vtipný. Asi nejvíc mi svojí osobností připomíná Mike Skinnera z The Streets, snad jen s tím rozdílem, že Kano se neprojevuje jako takový "punkáč". Nadhled, originalita, lyrická bohatost a cit pro melodii, všechny tyto faktory dělají z Kana jednu z největších nadějí současné britské urban scény, která by časem klidně mohla zaútočit i na americký trh. Nám zatím nezbývá nic jiného než Kanovi držet palce a vychutnávat si jeho skvělou debutovou desku Home Sweet Home. Snad se jednoho dne dočkáme i Kanova o poznání divočejšího živého vystoupení. Příjemný poslech.

Hodnocení: 90%

Kano - Home Sweet Home
679 Recordings – 2005
http://www.ka-no.com/
http://www.679recordings.com/