Recenze: Boards of Canada - The Campfire Headphase

Skotské experimentální duo Boards of Canada (dále jen BoC), za kterým se skrývají nevyzpytatelní zvukoví vědátoři Mike Sandison & Marcus Eion, je tak trochu zvláštním a tajemstvím opředeným projektem. Mnoho se toho o nich neví a oni sami se své tajemné aury jen tak zbavit nehodlají. O svoji extrémně atmosférickou a pocity překypující hudbu se s veřejností dělí jen jednou za čas a jejich živá vystoupení byste pravděpodobně spočítali na prstech jedné ruky. Když už se ale odhodlají, stojí to obvykle za to!

Na proslulém vydavatelství Warp, jehož tvorba je synonymem pro maximální muzikální ujetost, BoC vydávají už své třetí dlouhohrající album nazvané The Campfire Headphase. To se ani tak nesnaží překonat či trumfnout své dva předchůdce Music Has the Right to Children (1999) a Geogaddi (2002), jako spíše posunout tvorbu BoC zase o kousek dál a obohatit ji něčím novým, působivým a pokud možno nepředvídatelným.

Asi nejvíce vás na The Campfire Headphase překvapí opravdu výsostné postavení kytary. Paradoxně právě kolem ní se točí vše podstatné a právě ona se stala základním stavebním kamenem a nástrojem mnoha z celkem 15ti skladeb (včetně úvodního intra). Tato proměna asi nejvíce vynikne u druhé skladby Chromakey Dreamcoat, která společně s Hey Saturday Sun a '84 Pontiac Dream patří k těm nejvýraznějším momentům tohoto alba. Nekomplikovaný až minimalistický hip-hopový beat je protkán citlivým vybrnkáváním kytary a jakoby z dálky k vám pronikají emotivní syntetizátory a ve vztahu k nim velmi harmonicky znějící vrstvy dalších zvuků a samplů. Zahrnutím velkého množství akustických prvků do svého nenapodobitelného kompozičního procesu však BoC neztratili ani špetku ze své tvůrčí jedinečnosti a atraktivity. Pořád je to ten jejich tajemně záhadný a snivě psychedelický svět, který vás uhrane, okouzlí a nadchne zároveň, při čemž vaší fantazii nabídne takřka nekonečné možnosti. BoC jsou výjimečně zkušenými mistry atmosféry a podivných nálad, kterých docilují neúnavným vrstvením nejrůznějších nástrojů, zvuků, samplů a ambientních ploch do velmi abstraktních, přesto od sebe poměrně snadno rozeznatelných celků.

Oproti geniálnímu debutu Music Has the Right to Children ubylo především samplů mluveného slova, jenž jako by byly poodsunuty do pozadí a následně zamlženy a zdeformovány nejrůznějšími efekty a filtry. Od druhého alba Geogaddi se The Campfire Headphase i přes občasné tendence k melancholii liší především pozitivním až slunným nábojem, kdy se autoři značně krotili ve vytváření temně strašidelných nálad. Album je velmi příjemné na poslech, ale rozhodně vám nedá (vše) již na prvním rande. Každým dalším poslechem se stává magický svět BoC srozumitelnějším a vy odhalujete více a více na první poslech skrytých krás, nálad a pocitů.

Boards of Canada jako by na svém třetím albu kombinovali nostalgicky znějící kytary známé z ranné tvorby Sneaker Pimps, abstraktní hip-hopové variace alá Dj Shadow z období kolem Endtroducing…, harmonické "bublárny" Briana Ena, smyslnost José Padilli a zvukovou ujetost Aphexe Twina a KLF v jejich ambientní poloze. Nečekejte žádné přímočaré melodie a popěvky! Hudba BoC je poskládána z tisíců malých střípků, z nichž pak Mike & Marcus vytvářejí hudební soundtracky k vašim nejtajnějších snům, touhám a představám, kde se ale občas mohou mihnout také děsivé noční můry. Nebudu se zaobírat otázkou, zda-li je album The Campfire Headphase lepší či horší než jeho dva předchůdci. Důležité je, že si BoC i přes relativně výrazný tvůrčí posun zachovávají svoji tvář a originální zvuk, který zatím nikdo jiný nebyl schopen napodobit, natož překonat.

Hodnocení: 95%

Boards of Canada - The Campfire Headphase
2005 - Warp Records
http://www.warprecords.com/