RECENZE
Hudební recenze: Audion - Suckfish
Kdo by si nepamatoval na eroticky zvrhlé, až nechutné názvy skladeb, ale i skladby samotné v podání například Corvina Daleka nebo jiných producentů, kteří se uspokojovali na svých wet & hard deskách. Člověk by řekl, že tahle móda zmizela ze světa stejně rychle jako kožíšky z propocených tanečníků na tanečních parties. Jenže nebyl by to lidský druh, kdyby všechno nespojoval s erotikou a pornem. Obscénní názvy tracků jsou tedy zpátky a to na novém albu Matthew Deara. Jen to vzdychání a primitivní zvuk se z hudby tak nějak vytratil. Naštěstí.
Uff, teď jsem si ale asi zadělal na pořádný průšvih, takže honem rychle všechno napravit. Nikdy bych si nedovolil spojovat outsidera Corvina s nadějnou hvězdou minimalové scény Matthew Dearem. Jejich hudební projev stojí na zcela opačných pólech. Jen ty názvy na novém albu jednoho z Dearových nicků, Audion, mě trošku zarazily a asociovaly právě s Corvinem. Na internetu jsem si ovšem přečetl, že neotřelé zvuky na tomto albu se o vás budou třít všemi možnými způsoby a proto ty názvy skladeb. No nevím. Nejdůležitější je ale hudba a Matthew Dear jí uměl vždycky dobře. Takže ať jsou názvy jaké chtěj, o ně tu přece až tolik zase nejde.
Suckfish je album dvou tváří. Ta jedna prezentuje toto album jako temné, špinavé a monotónní. Dominují v ní hrubé minimalové kompozice plné syrových a kovových zvuků. Většinou jde o dlouhé monotónní plochy vyplněné měkkým beatem, který je obklopen celou armádou zvonivých hi-hatek, nečitelného ruchu a hlubokých basů. Takové jsou například skladby Wield nebo Rubber. Na první pohled se však tváří mnohem zajímavěji a originálněji než ve skutečnosti jsou a poznáte to, když si je pustíte několikrát během dne. Napodruhé už vás budou bavit mnohem méně a na potřetí je v polovině možná i přeskočíte. To je největší nevýhoda minimalové tváře alba Suckfish. Je to jednoduše nuda k ukousání. Co je platné, že zvukově by tohle album mohlo klidně posloužit jako učebnice pro Aphexe Twina, když kromě zajímavých zvuků nenabízí polovina tohoto alba žádnou hlavu ani žádnou patu. Některé tracky jsou od přemíry zvukových excesů ušetřeny, ale o to větší nuda to je a tak jedinou slušnou skladbou, která nenápadně graduje a graduje a stále nabízí něco nového je Uvular.
Druhá tvář alba Suckfish nabízí tanečnější kousky s pumpujícím beatem a nejrůznějšími variacemi acidových zvuků. Tyto skladby sice postrádají trošku té originálnosti navíc, za to jsou ale neskutečně zábavné a vůbec nedělá problém pustit si je i několikrát za sebou. Možná i proto vyšly některé z nich na samostatných vinylech, které byly u DJů hodně úspěšné. Na mysli mám Kisses EP se skladbami Kisses a Titty Fuck a nebo vinyl The Pong. Všechny tyto skladby, i s dalšími jako Just Fucking, jsou klubové pecky, které nejsou o nic méně hrubé a špinavé jako jejich minimalové sestřičky, ale přeci jen jsou zvukově zábavnější, živější a hlavně nenudí.
Systémem jeden nudný minimalový track a jeden pumpující techno nášup se dá toto album naprosto s přehledem přežít a ještě ke všemu se vám bude i celkem líbit, protože ty tanečnější věci jsou vskutku dobré. Bohužel tahle deska není na příliš časté poslouchání, protože pak byste jen seděli s ovladačem v ruce u svého soundsystému a každou druhou skladbu byste přeskakovali. To nezní moc dobře, co? Matthew Dear si touto deskou ale určitě ostudu neudělal a dál se k němu bude vzhlížet jako na možného spasitele techno scény, ovšem ve svých minimalových kompozicích, které mají v jeho případě větší perspektivu do budoucnosti, se má ještě čemu učit. Ale až na to přijde, věřím tomu, že to bude skutečná bomba.
Hodnocení: 60%
Audion - Suckfish
formát: CD
čas: 71:38
label: Spectral Sound
kat.č.: SPC-33CD
info: www.spectralsound.com, www.ghostlyinternational.com, www.matthewdear.com