Recezne od Merkura: Monobox - Molecule Remixes

Přemítajíc nad vinylem francouzského vydavatelství Logistic, dobrali jsme se vloni (únor 2005) společně s Mirkem Dušínem k závěru, že "série Monobox: Molecule Remixes je opravdu hodna přinejmenším pozornosti." Zajímavému Monoboxově albu se dostalo neméně zajímavých remixů, tvrdil jsem. "Dobrá minimalová deska," přisazoval si Mirek. Co čert nechtěl, jsme opět konfrontováni s tímto dílem.

Posledně nám cestu zkřížila gramodeska, na níž Akufen a Substance nabízeli svá podání původních skladeb z práce Molecule Američana Roberta Hooda. Molecule se objevila před třemi roky, měla úspěch, i došlo na obligátní "předělávání". Výsledek spolkl čtyři vinyly, Akufen a jeho sparring partner obsadili třetí. Logistic ještě utvrdilo Hoodovu autoritu vylisováním kompaktu, jenž veškeré reinterpretace kompiluje. A to je, oč tu běží.

Jedenáct skladeb Molecule, řeklo by se, to už je setsakramentsky bohatá základna pro následné rozpracování. Přesto si hned tři tvůrci z devíti vzali do hlavy vypiplat Hoodův Trade, což je úkol nadmíru pracný. Proč? Sedmiminutový Trade je tahounem Molecule, umožnil jí blýsknout se v davu jiných. Je dítětem Hoodovy lásky k minimal technu, ale v posledních dvou minutách jasně vystupuje i jeho pouto k rodnému Detroitu. Zcela bez ostychu se tu rýsuje "millsovský" zvuk a není to náhoda: Hood a Mills, dva hudební souvěrci, začínali totiž spolu. Rozhodnout se k předělání ucelené a vytříbené Monoboxovy skladby tak hrozí vylámanými zuby!

V brnění svého výtvoru se do arény jako první vydávají němečtí Pantytec. Brzy však končí na marodce, jelikož jen rozředili originál a ubrali mu na energičnosti. Matthew Dear přijíždí na své předělávce posílené subtilním zvukem kanadského Minus. Puntičkářská práce, neotřelé podání, ale těžkopádný, vlekoucí se výsledek - končí ve lví jámě. "Ricardo Villalobos," zašumí hledištěm. Vynášený Němec kontruje celou desítkou minut, v níž pečlivě nanáší šminky soudobého zvuku elektroniky, přesto i on odsává originálu sílu a osobitost; odchází pokořen. Snaha se minula účinkem, samotný Trade nebyl z piedestalu sesazen žádným ze svých nástupců.

Ultrakurt a Substance si konkurují zájmem o skladbu Realm 02. Pařížané Ultrakurt ji přetvořili k nepoznání; svěží, pohled, jemuž jde na vrub jen přílišná svázanost s dominantním zvukem, který evokuje manipulaci s dřevěnými laťkami. Němec Substance nepopouští tolik svou představivost, ale navazuje na Hoodovo pojetí. Přimíchává nové prvky, tříští přímočarou strukturu a zejména rázně odděluje menší časové úseky strohými činely, čímž nabíjí originál nečekaným impulsem. Za přirovnáním nálady skladby k pocitu pasažéra ocelové mašiny ženoucí se po ledové pláni z minula si stojím. Tvůrčí námaha v případě Realm 02 dopadla ve srovnání s Trade na úrodnou půdu.

Úspěšný byl i Francouz Sety při výkladu Monoboxovy Realm 04. Převlékl odměřený, svižný, precizní Hoodův svéráz do volnějšího a hravějšího mantlu vlastního. Ben Nevile z Kanady se též nemusí studem červenat. Renumber, na němž zapracoval, je rychlé techno; Nevile vzal za jádro své předělávky lehce přeslechnutelný zvuk na pozadí, vytáhl jej na světlo a zpomalil. Posluchač celou dobu prahne po vyvrcholení, ale nedočká se. Neúčast bicích, neklidná atmosféra - Kanaďan nás stíhá po temných tunelech podzemky.

Akufenova patlanina je ze všech nejdrzejší. Útočí z reprobeden domněle neuspořádanou směsí šílených zvuků. To je holt Akufen - kdykoli se k něčemu nachomýtne, ať třeba anonymně, vždy ho usvědčí rozsypané, rytmicky skvělé koláže. Zde se ukrývá pod průhledným přízviskem Dr. Frankufen Akenstein a jeho hudební otisk je cele určující. Vykradl Hawtinovu tvůrčí metodu RS (Rozložit-Složit), rozporcoval Molecule na atomy a poskládal z nich téměř dadaistickou mozaiku. Svérázný chlapík.
V nádrži už plave jen poslední kapřík: Frantík Nôze. Je to ale ryba, kterou nikdo nechce. Pokusil se totiž nahlédnout lehce nekonvenční a na porozumění nesnadný ambient Diamond Age. Zplodil ale jalového, šedého a laciného tech-house nepovedence.

Slovo závěrem. Obšírná výprava do mikrosvěta zrcadlí rozrůzněnost autorského důvtipu. Papouškování střídá jiskrný nápad, briskní fištrón za sebou nechává mělkého omezenečka. Někomu se podařilo Molecule - zkušební to kámen - poslat jako oblázek po hladině novým směrem, jiný si o ni poškodil chrup. Pokud originál znáte, objevíte v jeho předělávkách tucty podnětných myšlenek. Ne všechny, ale aspoň několik skladeb jistě bude inspirovat i posluchače původní Molecule neznalého.

A co tedy na to Mirek Dušín?
"Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece jejím nejširším otvorem, posuneme ježka do poloviny výšky klece. Pak otočíme za vyčnívající osten ježkem..."
Prr, Míro! Chci znát tvůj názor na cédéčko předělávek Monoboxovy Molecule. Poslouchali jste jej přeci v klubovně, dokonce jsem četl i Červenáčkovu recenzi v Tam-Tamu, není-liž pravda?
"Vypadá to tak," pravil užaslý Mirek, "Kronika Vontů ! Našli jsme vontskou kroniku !"