Hakan Lidbo - Tech Couture

O tom, jak moc jsou švédové muzikálním národem, se mohla přesvědčit už generace našich tatínků a maminek. Po jen tak nevyčerpatelné pokladnici nápadů kvarteta pop-music Abba, jste určitě byli také nuceni sledovat osudy Roxette, později dokonce různých diskotékových projektů s jepičím životem, skrze masáž rádiových vln. Pak je tu však jeden švédský muzikant, který má minimální šanci dostat se jak do playlistů komerčních rádií, tak bulvárních plátků informujících náctileté čtenáře o současném hudebním průmyslu. Jeho (pravda trochu exotické) jméno zní - Hakan Lidbo. Díky agentuře East Base jste už možná okusili jeho živou produkci v klubu Mecca, takže dnes doufám nepohrdnete recenzí na album vlastních tracků s názvem Tech Couture.

Hakan se narodil 20. července roku 1965 v hodně průmyslovém městě Malmo, na samém jihu Švédska. Již jako malý se začal učit na piáno. Prý ho však brzy začalo nudit a toužil proniknout do ševelení nul a jedniček, takže brzy utrácí všechny své našetřené peníze za první syntezátor. Pochopení pro své hudební počiny má - jeho otec je trumpetistou v jedné jazzové kapele a Hakan mu později toleranci k jeho hudebním krůčkům vrací na svém albu After The End. Využívá zde totiž tatínkovu skladbu z roku 1952. Své první krůčky před publikem si zkouší v neuvěřitelných patnácti letech. Podle jeho slov šlo však o ubohou rockovou partu, jejichž tvorba mu nikdy nepřirostla k srdci. "Nenáviděl jsem práci s těmi lidmi, kteří nebyli nijak organizováni a disciplinováni - bubeník neustále chodil pozdě, basista chtěl hrát raději jazz... Od té doby jsem začal plánovat práci ve svém malém studiu, kde jsem se nemusel ohlížet na druhé! První sólový projekt pojmenoval Solid State a koncem 80. let skládá skladby acid jazzově orientované. Objevovaly se tu samply Miles Davise a John Coltrana, společně s těžkými hiphopovými smyčkami. Jeho talentu už si všimli i organizátoři šňůry koncertů Public Enemy po Skandinávii. V roce 1991 tak byl Hakan vybrán jako místní zástupce, aby při turné slavnou kapelu doprovázel. "Byla to legrace, vzali jsme skladbu Decoy od Miles Davise, obdařili ji hiphopovými smyčkami a do toho se činili ještě trumpetista a hráč na saxofon". A kteří autoři Hakanovu tvorbu ovlivňují? Hudebně je opravdu všestraný - styly jako jazz, electro, hiphop, acid, funk, klasická hudba, world music, house i techno u něho vždycky budou mít zelenou. S interprety je to podobné - vybírá si zkrátka jen kvalitu a je jedno do jakého žánru patří. Rád se nechá inspirovat lidmi jako jsou: James Brown, Autechre, Derrick May, Philip Glass, Yello (za nejlepší skladbu svého života považuje právě You Gotta Say Yes To Another Excess), Coldcut, Diamanda Galas, ale i techno učitelé Adam Beyer, Cari Lekebusch nebo The Advent. Ovlivněn vším co naposlouchá, se pak zavře do studia a tvoří a tvoří. V současné době už má za sebou šedesát nahrávek, mnoho remixů pro jiné, na kontě tři alba a počet se měsíc od měsíce zvyšuje, protože je žádán. Zvládá spolupracovat s renomovanými labely po Evropě (Paper Recordings, Loaded, April, v USA s Fiji Recordings a stará se i o fungování vlastní nahrávací firmy Left<>Right, kterou rozjel v roce 1998. Později si vytvořil i další label pro jiné autory s názvem Deck Deli. Jako producent figuroval nejen v domovském Švédsku, ale podílel se i na tvorbě v Anglii nebo Dánsku, kde cestě vzhůru dopomohl transvestitovi Alexis, jež následně zabodoval na gay house scéně. Také stihl kooperaci s Andy Hughesem z experimentální sestavy The Orb. Všude uplatňuje svůj obrovský cit pro hudbu, kdy se nebojí používat již vymyšlené postupy, přetvářet je přes různé vokodéry, zkreslovat a následně kombinovat se svými typicky zvláštními beaty a smyčkami. Připadá mi, že už má vytvořený svůj vlastní "Hakan styl", protože novou skladbu od tohoto interpreta poznáte opravdu po prvních vteřinách a nedá se přitom říci, že by vykrádal hudebně sám sebe a trapně se opakoval! Vzhůru tedy ke kolekci dvanácti skladeb, která na nás už netrpělivě čeká pod názvem Tech Couture.

Na začátek si Hakan Lidbo připravil kratičké (minutu a půl) intro, pod názvem Multifunctional. (MP3) Jde pouze o přehlídku různých setrvačníkových táhel, mačkání kláves a zvuky elektromotorků. Leckterý režisér filmů sci-fi by tu mohl závidět. Trochu je cítit experimentátorský duch Aphex Twina - po přidání pár chaotických beatů a syrových zvuků. Jako Intro skvělé!

To už jsou tu však první strojové beaty a rozjíždí se skladba Windy City. Houseový track s pověstnými autorovými těžkými barvami bicích, je prošpikován různými programátorskými kousky. Všechno jede podle určených šablon, přitom však ve vlastních kolejích. Hodně náročná skladba na pochopení, ale jako únik z příliš čitelných houseových motivů určitě poslouží - můžete tu obdivovat zvuky, které jste nikde jinde neslyšeli a seznámit se s opravdu chytrou houseovou skladbou. Místy zvuky přibývají, místy ubývají, ve finále se dokonce mezi sebou poperou. Typická barva elektronických padů (symbolizujících konec 80. let) tu také najde své místo. To by však nebyl Hakan, aby je alespoň řádně nenaechoval.

Telepaths je hodně experimentální a hodně syrová. Někomu možná bude i nepříjemná. Člověk, totiž není zvyklý na matematicky stejné postupy, nebude schopen se se strukturou tohoto tracku hned tak vyrovnat. Různý klapot, cvakání, mlaskání a vrzání tu pospolu staví svými kombinacemi základní pilíře hodně asymetrické skladby. Pokud chcete charakteristiku jedním slovem - psychotrack!

A už je tu místo opět pro house. Billingual (MP3) nešetří různými echy, příjemný je i dlouhý zvuk klasického činelu. Další inspirace z 80.let - zdvojené tlesknutí, tu může kdekoho rozesmát, ale pokud se tvorbou Hakana Lidba zabýváte déle, víte, že si rád dělá legraci sám ze sebe a rozhodně se nejedná o vývojový poklesek nebo snad nedostatek invence. Prostě rád používá jednou vymyšlené věci s aktuálními postupy. Krátká filtrovaná melodie funguje pouze ke zvýšení posluchačovy pozornosti. Opět chytrý track, který jen tak nenajde následovatele.

Kiki De Montparnasse by mohla být také zajímavou, je tu však malý háček. Až příliš si je s již odeznělým materiálem podobná. Takže zvuky netradičního syntezátoru, před kterými byste si před chvilkou sedli na zadek, už vám teď nic neřeknou. Jednoduše vás budou nudit, protože tenhle kousek je navíc i hodně minimalistický a zcela bez nějakého vývoje. Zní to divně, ale tohle je Hakanův podprůměr!

Coming Clean je podstatně tepavější, skoro jakoby se tu Hakan snažil o švédskou představu techhouseové skladby. Posluchačovu pozornost si udržuje různými prostorovými echy, objevuje se tu skoro speedgarageová basová linka a celek je zatím hodně syrový. Ozvěny vznikají nečekaně a těžko předpokládat, jak dlouho každá z nich bude trvat. Záleží jen na autorově utajované fantazii. Opět nic nadprůměrného, ale tentokrát - rozhodně příjemné na poslech!

Missing Link se rozjíždí krátkými a filtrovanými tóny a opět je hodně podobná předešlé skladbě. Hakan mě až nebezpečně začíná nudit. Zachraňuje to pouze svým netypickým programováním, protože jinak jde o stereotypně se opakující smyčku bicích a pár doprovodných ruchů. Musíte naslouchat opravdu bedlivě, abyste vůbec ocenili těch pár drobných změn. Také příliš strojový činel, jenž tu syčí neúnavně dál a dál, vám bude spíše lézt na nervy.

Blackwards Principle vás možná překvapí ženským vokálem, který však autor využije jen na chviličku. Tohle je už z jiného soudku - spíše z té experimentálnější tvorby, než z té skočné. Povšimněte si hlavně různých bicích přísad ke konci tracku. Všechno co vyluzuje trošku odlišný zvuk tu Hakan zpracoval do unikátních rytmů. Ženský hlas se objevuje ještě v samotném závěru skladby a zní hodně naléhavě.

Rochelle Rochelle (MP3) (pan Lidbo si nějak příliš užívá francouštiny:) zní jako ambientní track s pár electro perkusemi. Možná tady připomíná klidnější část alba Freek Funk od Luke Slatera. Objevuje nové světy a kombinuje co se dá. Na poslech vynikající, s tancováním už to bude horší. Hodně zasněné plochy, ostré zvuky a tepající rytmus nepříliš vyhledávané rytmiky. Opravdu lahůdka po pár "tápajících" tracích. Pozoruhodný je hlavně závěr - kde se vzaly, tu se vzaly - klasické houseové automaty. Najednou můžete začít poskakovat hezky z nohy na nohu, protože jsme se přelili do regulerního houseového tracku zcela nenásilným způsobem. Zvuky přibývají a vytváří opět barevné kombinace, kdy ani setinu vteřiny neslyšíte ticho.

Wiretripping má podobnou konzistenci. Sází vše na objevování nových prostorů a možností. Daří se to a Hakan může jásat - nový styl, který ještě nemá své jméno, má už svého prezidenta. Elektronické bublání a vrzání skrývá zatím nevyužitou sílu a zároveň radost z nových možností. Zvuky jsou opravdu unikátní, tvarovatelné a s přirozeným vývojem. Trocha syrovosti nikdy neuškodí!

The Kinsey Report staví na syntezátorovém pobublávání, ke kterému se přidávají syrové zvuky, zjemněné doprovodnými (skoro až kosmickými) plochami. Houseový track má hodně náročnou podobu. Nejde totiž o klasickou formu tohoto stylu s pozadím rovných beatů, ale neustále se přidávající další a další rytmy doprovodných nástrojů, různých bubínků a unikátních efektů. Hakan Experimentátor se vyžívá na překvapeních a snaží se posluchače, který zrovna netančí, co nejvíce zaujmout.

Shift Service (MP3) nám "bublá" podstatně více. Hlas bouřícího se moře překrývá tepající automat s plochými beaty. Opět jsou tu zvuky, které hned tak neuslyšíte a pokud ano, budete si je spojovat právě s Hakanovo tvorbou. Trochu mi tahle věc připomíná dění okolo labelu F-Communications, konkrétně hodně "deep" začátky Laurenta Garniera. Je to příjemná skladba na poslech s dlouhým filtrovaným činelem a deephouseovou náplní. Pokud by všechny skladby tohoto alba zněly takhle optimisticky a tak nějak s radostí ze života, jásal bych. Opak je však pravdou - Hakan spíš využívá energickou a experimentální složku svých tracků.

Závěr: Hakan Lidbo, vedle zástupců silné technoscény, ukazuje Švédsko ve světle chytré muziky a se smyslem pro bádání v nových teritoriích. Jeho tracky houseové sety příjemně ozvláštní, ale nedají se poslouchat moc dlouho. Vypadá to, jako by autorovo studio bylo prázdné, protože co skladba, to kopie (alespoň nástrojová) té předchozí. Škoda, protože nápadů má tenhle Švéd víc než dost!

Myclick