RECENZE

 

Recenze: Moimir Papalescu & The Nihilists – Lewis Neptune

27. 9. vydalo vydavatelství X Production druhé album kapele Moimir Papalescu & The Nihilists. Album Lewis Neptune kapela představí 21.10. v Plzni a 3.11. v Třebíči. Tak jaké je album? Čtěte dále.

 

Nihilismus: buržoazně-filosofické směry vyplývající z celkového mravního úpadku měštácké společnosti, které popírají jakýkoli smysl existence, možnost lidského a společenského pokroku a jakékoliv mravní a společenské hodnoty. Tak praví slovník cizích slov z roku 1966. Tolik na úvod, kapelu spolu tvoří La Petite Sonja (32), Moimir Papalescu (42), Hank J. Manchini (34), Peter Van Krbetz a Wratislav Placheta (věk u posledních dvou nezjištěn). O Moimir Papalecu & The Nihilists se napsalo a namluvilo poměrně hodně, často se objevovaly zmínky o raketovém vzestupu této party, který přišel údajně téměř z čista jasna. Například časopis Reflex v letošním 22. čísle uvádí hned v úvodníku k rozhovoru s kapelou  toto: nebylo zapotřebí plakátů, reklamních kampaní, podpory gramofonové firmy… Ano, kapela měla určitě raketový start, ale podle mého názoru určitě díky ceně Anděl, kterou kapela obdržela v roce 2004.

Tak jak se daří oceněné kapele na jejich druhém albu Lewis Neptune? Třeba nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že možná do jisté míry perverzně goticky, to vše v jakémsi elektro oparu. Kapela měla poměrně stěstí v tom, že ve správny čas vytáhla to, co tu jelo tak před 13-14 lety (electronic body music) a náhodou se trefila do elektroclashové vlny. Tím samozřejmě vůbec nechci napsat, že Moimir Papalescu produkují čistou e.b.m nebo elektroclash, to ani omylem. Ovšem nepopiratelné prostě je, že od všeho tam kousek je. 

Nejchytlavější je asi hned první skladba Fast Car, ale jak rychle chytne, tak rychle omrzí. Hlasový part zpěvačky Sonji se zde snadno vryje pod kůži, zajímavé je, že ačkoli je skladba poměrně rychlá, zpěv působí flegmaticky, jakoby mimochodem a mám pocit, že tak je tomu na celé desce. Track Fireheart na mě působí jak hodně velký retro. Zpěv, který zde předvádí Hank J. Manchini asi nějak nepobírám, zní to jako nějaká e.b.m prvotina odněkud z bývalé části východního Berlína. Následuje Summer Wine, což je duet, docela se to dá poslouchat, ale taky se to jako v případě Fast Car brzo oposlouchá. Pátá Devil In My Go-Go Room mně trochu připadá jako taková soft napodobenina slavné Jesus Built My Hotrod od Ministry. A když se tak dívám na názvy obou skladeb, tak mám pocit, že jsem se snad v přirovnání trefil. Asi vůbec nejzajímavější skladbou je předposlední Fear, kde zazní saxofon Petera Van Krbetze.

Celkově na desce není nic, co by tu již v minulosti v nějaké formě nebylo. Moimir Papalesu jen ve spravný čas oprášil své dlouholeté zkušenosti z legendárních kapel, jako byly Vanessa nebo Gun Dreams, ale kdo ví, třeba je to všechno úplně jinak. Lewis Neptune určitě potěší jak e.b.m. staromilce, tak některé současné příznivce elektroclashe.

Hodnocení: 70%
 
Moimir Papalescu & The Nihilists – Lewis Neptune
X Production  2006
http://www.nihilists.cz/

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016