RECENZE
Hudební recenze: Move D – Kunststoff
Stroj času zatím vynalezen nebyl a tak ještěže existují opakované releasy starších desek, které umožní ne zrovna pamětníkům nahlédnout do hudební historie; do starodávné hudební kuchařky, podle které se tehdy připravovaly ty nejlepší hudební hostiny. Jednou takovou bylo i album Kunststoff, které poprvé vyšlo v roce 1995.
Při probírání se hudební minulostí člověk narazí na leccos a leckoho, ovšem na projekt Move D Davida Moufanga jsem narazil až v posledních dnech, kdy se mi do rukou dostalo právě jeho znovuvydané CD Kunststoff. A přitom za svojí hudební kariéru stihl hrát na kytaru v lokálních německých kapelách a už od roku 1993 se jeho tracky objevují na nejrůznějších kompilacích. Deskou se může pochlubit v katalozích labelů Warp Records, Compost či na jedné z divizí Soma Records. A samozřejmě jaký by to byl producent bez svého vlastního vydavatelství. To se jmenuje Source Records. Kromě řady vlastních singlů, alb a remixů spolupracoval na ještě více projektech s dalšími hudebními osobnostmi, z nichž asi tou nejhvězdnější spoluprácí byl projekt s Peterem Kuhlmannem, tedy Pete Namlookem. V tomto projektu uplatnil Move D další své hudební schopnosti mimo skládání taneční hudby v rytmech techna či houseu. Docela dobře mu šel i ambient, jazz a abstrakce.
Album Kunststoff je spojení mnoha hudebních tváří Move D. Naleznete na něm jak tanečnější skladby s pevným rytmickým základem, tak také mnohem rozvláčnější hudební kompozice s dnes již docela abstraktně znějícími zvuky. A právě to je devízou celé desky. V originále se jí života dostalo v roce 1995 a od té doby se s ní nehýbalo. Po jedenácti letech neproběhla žádná omlazovací kůra ani návštěva plastického chirurga a tak hlavním činitelem na tomto stříbřitém kotouči je čas. Ten se zřetelně podepsal na všech dvanácti skladbách, se kterými se za tu dobu nehnulo stejně jako s tou žlutou sedačkou z obalu desky, která vás upoutá jako první.
Pokud se usadíte třeba do nějaké žluté sedačky a pustíte si desku Kunststoff, pak vás ten oldschool háv pohltí okamžitě s prvními tóny. Ty ve skladbě Eastman patří klavíru. K němu se přidá po chvíli synth-melodie a taneční rytmus, který ve vás vzpomínky na hudební minulost evokovat bude ať chcete nebo ne. Stejně jako se v této skladbě střídají různé nálady a polohy, střídá se i ve zbytku alba ráz jednotlivých skladeb. Tanečnější s těmi poslechovými, rovný rytmus se zlomeným. Proto se následující Soap Bubbles nese v příjemně něžném electro-pop-ambientním duchu ne právě málo podobném třeba Kraftwerk. Další skladba Sandman by klidně mohla být na objednávku pana Hitchcocka do jednoho z jeho filmů. Trochu na obtíž by možná byl až příliš markantní techno rytmus, ale temné basy a hororově vytažené zvonivé tóny by jeho filmům rozhodně na atmosféře neubíraly.
V dalším průběhu alba se již více méně nesetkáte s něčím výrazně jiným, než co uslyšíte v prvních třech skladbách. Na jednu stranu je to škoda, na druhou si ale album ponechává svojí nezaměnitelnou tvář, kterou si prostě nespletete. Klidnější a atmosféričtější tracky In / Out, Hood a Tribute To My Fingers, ve kterých se s železnou pravidelností mění rytmus ze zlomeného na rovný rytmus a zase zpět, střídá opět jeden z temnějších až hororových tracků 77 Sunset Strip. A dále pak další sada klidnějších downtempových tracků. Jedno z největších překvapení alba se ale ukrývá až na jeho závěru. Nejprve skladba Trist rozehraje skvělou melodickou seanci se zajímavým rytem v základu. Potom vás však do úchvatného konce alba dovede stoprocentně melodická skladba Xing The Jordan / Seven. Bez jakéhokoli rytmu a dalších přídavných elementů. Jen čisté melodické plochy a úžasná mnohaminutová cool atmosféra.
Kdo žije pouze přítomností, album Kunststoff si naplno užívat nebude. Ono by to ani v této době, kdy hudební hardware a software poskakuje ve vývoji mílovými kroky vpřed, nešlo. Na tomto albu si užijí nejvíce hudební paleontologové, kteří se rádi prohrabují v odkazech dob dávných i nedávných a právě deska Kunststoff jim poskytne docela dobrý obrázek o tom, jaké to tu před více jak deseti lety bylo. Mně, který v té době vysedával u rádia u docela jinačí muziky, ten obrázek dala naprosto přesvědčivý a skoro mi až ukápla slza. Tenkrát se dělala hudba ještě hodně srdcem.
Hodnocení: 89%
Move D – Kunststoff
formát: CD
čas: 76:27
label: City Centre Office
kat.č.: TOWERBLOCK 037 CD
info: www.myspace.com/moufang, http://de.wikipedia.org/wiki/Move_D; www.city-centre-offices.de/
tracklist:
01 Eastman
02 Soap Bubbles
03 Sandman
04 In / Out (Initial Mix)
05 Hood
06 Tribute to Mr. Fingers
07 77 Sunset Strip
08 Beyond The Machine
09 Nimm 2
10 Amazing Discoveries
11 Trist
12 Xing The Jordan / Seven