Recenze nového alba Fuzzy Appz - Hoax

Fuzzy Appz - Hoax

Držel jsem to fialové CDčko v ruce, překlápěl ho ze strany na stranu, hltal informace a stále nechápal. V životě jsem o Fuzzy Appz neslyšel, nikde jsem jejich jedinou skladbu nezaregistroval a najednou neznámý projekt nevydá singl, ale rovnou a tak trochu velkoryse hned celé album. Dal jsem se do pátrání a jednotlivé nitky pomalu rozmotával.

Virtual label, který tuto desku vydal, není zas až tak českému posluchači, sledujícímu domácí taneční scénu, neznámý. Grapefruit Moon dnes zná každé srdce trochu všímavějšího zájemce o acid house, či d´n´b a Petra Míkovce z Karlových Varů ocenili zase ti, kteří se potýkají se stejným problémem - vyrobit ve zdejších skromných podmínkách ekvivalent toho, co zní chilloutovými prostory světových klubů. Za rozjezd Virtual labelu můžeme vděčit aktivitám Radima Žůrka a jak to tak vypadá, právě on si chtěl splnit jeden sen. Sledovat vývoj šikovných tuzemských muzikantů je věc jedna, ale vydat si vlastní materiál je určitě činnost, která už dopředu láká... Projekt Fuzzy Appz tedy tvoří on, jako hráč na kytaru a odborník přes neobvyklé bicí paterny, Dan Václavíček, jenž má na starosti basu, různé smyčky a celkovou atmosféru skladeb a Martin Vít, který obhospodařuje klávesové nástroje a stará se o to, aby vše správně "basovalo". Za zmínku stojí, že pro Radima s Danem nejsou Fuzzy Appz základnou pro počáteční zkoušení prvotních nápadů, ale že už se poprvé "otestovali" v jiném elektronickém projektu - Bizzare Channel. Ten byl hodně inspirován Underworld, Fluke, Leftfield, Prodigy, Chemical Brothers, ale náplň sklouzávala i do electra. Ještě předtím, těsně po přestěhování z Přerova do Prahy, si oba prošli také průpravou v hardcoreových kapelách JFK a Papaya.

Jak vlastně vznikl název Fuzzy Appz? Martin vysvětluje: "Říká se, že na originálním jménu záleží hodně. Samozřejmě, že i my jsme dlouho přemýšleli, pod jakou hlavičkou budeme vystupovat. Název byl nutný v okamžiku, když jsme na podzim roku 2000 dělali remix Muchowova Luckyboye. Měli jsme na to pouhý dva dny a museli jsme se rychle nějak pojmenovat. Původní Fuzzy Applications nám připadalo moc dlouhý, tak jsme se druhý den zkrátili na Appz, jako že jsme "cracklí". Na desku Samotářů se náš kousek nakonec nedostal, ale za to jméno to stálo. Během těch dvou dnů jsme to tak nějak nestihli překombinovat :-). S odstupem doby si myslím, že ten název nás opravdu vystihuje. Jsme ve studiu, najdeme nějaký zvuk, různě ho deformujeme, přidáme k němu další, do toho nový nástroj a najednou ve finále objevíš, že původní záměr je pryč a vzniklo ti úplně něco jinýho, než si chtěl. Je to takový kouzlení, plný překvapení z toho, jak všechno nakonec dopadne!

Předtím, než vůbec projekt Fuzzy Appz ohlásil svůj vznik, museli si kluci projít nějakým hudebním vývojem. Radim vzpomíná: "Před zhruba osmi lety jsme s Danem navštěvovali skoro každý týden nějakou párty, většinou v klubu Radost FX a úplně tu největší euforii jsme si potom prožili na Kbelském letišti, kde agentura Lighthouse pořádala jeden z prvních open airů". Martin se k současné náplni Fuzzy Appz dostal přeci jen oklikou. Vždycky ho bavil jazz, artrock a v jeho cédéčkové knihovničce byste našli desky od Peta Methenyho, N.P. Molvaera, Herbieho Hancocka, Genesis nebo Petera Gabriela. Baví ho samozřejmě i česká tvorba a především živé koncerty Floex jsou pro něho velkým lákadlem, kterému se jen těžko odolává... Věrný dnes zůstává i jazzu.

Nápad vydat desku se zrodil zhruba před rokem a půl a Dan, kterého jsme zatím ke slovu ještě nepustili, nastiňuje natáčení: "Většinou používáme pro skládání muziky Cakewalk, ale skladby na desce okořenil vposlední fázi ještě Reason. Doma jsem všechno poskládal do staršího trackeru Buzz, díky němuž vznikla spousta zvláštních zvuků, které bychom asi jinde nevytvořili. Po třech měsících nahrávání nám však Buzz přestal stačit a hledali jsme možnosti jinde. Čím častěji si totiž skladby přehrávali, tím více u nich objevovali příliš plochý zvuk a určitou tónovou nedokonalost. Díky Martinově zájmu o studiovou techniku a troše štěstí, se však náhle posunuli zase o krůček dál: "Často pročítám inzeráty a sleduju, co je vlastně na trhu k mání. Jednou mi padnul do oka inzerát od člověka, který prodával sampler YAMAHA A3000, který jsem sice neznal, ale hrozně mě lákal, protože se špatně chytil na trhu, podobně jako Ensoniq FIZMO, náš další oblíbený syntezátor. Když jsem odjížděl na hory, říkal jsem si, že jestli tu na mě ten sampler počká, tak nám je fakt souzen:-). On opravdu počkal a po návratu domů jsem zjistil, že se jeho cena dokonce snížila… Ta cesta pro něj na Slovensko byla taky moc příjemná:-)".

Dnes je deska hotova a kluci už netrpělivě pokukují po její živé prezentaci. Jak se všichni shodují, kontakt s publikem se s dlouhou a vyčerpávající prací ve studiu skutečně srovnat nedá. Radim nastiňuje živé vystoupení: "Koncerty se budou odvíjet dvěma směry. První by měl být v takovém tom dnešním našláplém minimalistickém stylu, zatímco druhý bude tak nějak koncipován pro chilloutové prostory, kde se více rozprostře dubový zvuk s výraznými dynamickými spodky, kam plánujeme vměstnat i třeba opravdový klavír, nebo jiný živý nástroj. Teď nás čeká vystoupení 8. července na Free Mondays v Roxy a kromě zázemí našich mašinek, tam budeme mít i třeba dvě míchací CDčka Pioneer CDJ - 100S, na který by nás měl doprovázet náš anglický kamarád Andrew Bebb aka Manchurian Candidate. Ten hraje úplně všechno - triphopem počínaje, přes rovné beaty a tak nějak naší muzice rozumí. Je schopnej přidat něco ze svýho pohledu tak, aby to pasovalo a nerušilo náš původní záměr". Mimochodem právě na Andrewovo kontakty v Anglii kluci sází i do budoucna. Není totiž vyloučeno, že právě pod křídly Spin Music nakonec Hoax vyjde i pro anglicky mluvící klubové fanoušky. Hoši dnes nepodceňují ani čím dál populárnější remixové práce pro hudebně spřízněné kolegy a v současné době jednají právě s Floexem a také vydavatelstvím Stoika Records na užší spolupráci. Počkejme si, co se z jednání vylíhne! Předtím, než do klubu Roxy vyrazíte, abyste se seznámili s tvorbou této trojice, jenž to s hudbou myslí vážně, určitě by stálo za to, poslechnout si jejich album. Jen tak budete totiž vědět, do čeho jdete. Pro ty z vás, kteří si ho ještě z nějakého důvodu neopatřili, tu mám první dojmy z jeho poslechu.

Do digitálního prostředí CDčka vstupujeme skrze úvodní skladbu Cavinton (mp3). Vítá nás nasamplovaný mužský hlas několikrát zopakovaný, který až nápadně připomíná svým zabarvením krále rock´n´rollu - Elvise Presleyho. Po dvaceti vteřinách už se však nacházíme v hodně těžkém industriálním prostoru, ve kterém se to jenom hemží ostrými syčivými zvuky, nad nimiž dohlíží příjemná modulovaná plocha, tolik připomínjící tracky progresivního stylu. Automatický bubeník není vůbec agresivní, tepe příjemným tempem, ale kdo by čekal standardní osnovu, která se bude jen donekonečna opakovat, bude překvapen. Co chvíli se tu totiž objevují nové dějové zvraty, nastupují další a další zvukové rejstříky, které nikoho nevykrádají a spíše těží ze své originality. Po čtyřech minutách jsme v přetíženém prostředí nějakého vesmírného korábu, kde akustika má úplně nové vlastnosti a zvuková nadílka působí hodně chemickým dojmem. Následuje sampl nastartovaného automobilu a skáčeme do tracku následujícího - Hoax.

Ten hned od počátku svádí ke srovnání s Underworld, Spooky, nebo Fluke. Ta inspirace je tu jasně cítit. Hutné a temné zvukové rozhraní s repetitivními beaty najednou naruší silně zprocesovaný zvuk kytary a nečekaně klasické piáno. Ten kontrast mezi všudypřítomnou syntetikou a opravdovým živým nástrojem je skoro až k přemýšlení nad tím, kam se dnešní taneční hudba dostala. Piáno působí hodně improvizovaným dojmem, skoro jako by bylo hráno napoprvé, skoro jako by Petr Beneš přišel ke klukům do studia, ti mu pustili základy tracku a on vystřihl tenhle klavírový doprovod. Skladba je přeplněna různým bubláním, vrčením a opět si budete užívat tolik potřebného překvapení z každého tónu, z každé vteřiny. Doba donekonečna se opakujících nasmyčkovaných tracků občas potřebuje hudební kousek s vyvíjejícím se příběhem...

Třetí Jem působí, jako by si Fuzzy Appz chtěli vyzkoušet trochu toho studiového experimentování. Pro mě osobně nejslabší kousek alba - příliš mnoho zastavení, příliš mnoho zvukového tápání, nevyváženost hlasu Ronnieho Drewa se syntetickou složkou skladby. Ronnie Drew má přitom hodně znělý a zajímavý hlas, se kterým by se dala dělat větší kouzla. Určitě originální přístup k taneční skladbě, jen na mě celkově dělá tak trochu zbytečný dojem. Skoro jako by tu tento track byl jen proto, aby ukázal široký stylový záběr, jenž by projekt chtěl mít.

To My Lagan Love (mp3) je mnohem, mnohem zajímavější. Úvod si na piáno střihl opět Petr Beneš (pozor, neplést se slavným Pierrem:-) a pak se ke slovu přidá hlas, hodný uznání. Ano, Kate Bush (v první chvíli dokonce accapella), je nyní právoplatným členem Fuzzy Appz:-). Aspoň na tu chvilku! Pozoruhodné je, kterak jí to s muzikantskými nováčky sluší. Skoro jako by ten text byl zazpívaný na zakázku. Určitě senzace, která bude mít v Rádiu 1 na růžích ustláno. Fascinující je určitě vývoj skladby, jenž z úvodního popíkového kousku, prostřednictvím moderní technologie, pomaličku sklouzává k drsnějším a na poslech opravdu zajímavým počítačovým rejstříkům. Petrovo piáno se po chvilce opět přidává a závěr graduje v tříštivých efektech, vrtulovitých smyčkách a převýškovaném prostředí, jenž vás bude až nepříjemně tahat za ouška. Další track s emocemi a nápaditými aranžemi! Určitě bych toužil o živé provedení, jenže kde sehnat tu Kate Bush:-)?

O-Turn pohladí jistě tím láskyplným ambientním úvodem, kde prostor patří pouze přesýpajícím se tónům a táhlé ploše. O to více pak zpozorníte s dalšími nástroji, které se vetřou do vyklidněné kompozice. Beaty nejsou rovné, spíše drum´n´bassově polámané, objevují se dechové nástroje a vy můžete začít srovnávat třeba s brněnskými Radium.nfo. Všudypřítomný klavír už mě tu možná trochu ruší, ale jako oživení před směsicí té syntetiky okolo nás, proč vlastně ne? Klukům nelze opět upřít starostlivost o to, aby se posluchač nenudil. Opět časté zvraty, nová zvuková spektra, synteticky zkreslený hlas v pozadí - to všechno udrží posluchačovu pozornost! Málokdy odhadnete vývoj a radovat se můžete neustále z přehršle nových zvuků, které Fuzzy Appz přímo vědecky upravují k obrazu svému, místo toho, aby potupně jen vykrádali a vykrádali. Znovu originální track, který zasáhne všechny škarohlídy, hovořící o stagnaci taneční scény přímo do srdce.

Šestá Cats´ Voice je naopak nejmonotónějším trackem alba. Kromě strašidelných samplů divoké šelmy, jenž nebezpečně otvírá tlamu s bílými řezáky, tu nic k poslouchání nezaregistrujete. Tenhle kousek by byl vhodný ve vinylovém provedení snad jen jako doplněk do řádně rozjetého technosetu. Musel by se však hrát ještě o maličko rychleji, ale pro poslech doma tahle skladba rozhodně není. Pouze smyčky s minimální invencí. Šelma přitom rozhodně nahnat strach umí...

Zeagz uhání zase industriální cestou. Všechno co má nějaký kovovější, nebo zvonivější zvuk, tu tvoří hypnotickou součást neúnavně se opakujícího loopu. Připomíná mi to začátky raveového hnutí a radost z nacházení nových energických zásob. Možná je tenhle track až příliš krátký na to, co měl vlastně posluchačům sdělit:-(. Ojedinělé je tentokrát programování automatického bubeníka, který s pravidelností vždy jeden úder vynechá, ale jinak jde o hustou hlukovou koláž těch nejsyrovějších zvuků.

Phoke má jeden zásadní problém. Pokud by totiž vyšla pod hlavičkou Underworld, bude z ní velký hit. Ale takhle zůstane tenhle hudební skvost brzy zapomenut. To už je holt osud:-(. Každopádně Underworld jsou tu v každé vteřině záznamu jasně znát. Stejné hrátky se zabalováním vokálů, stejné rejstříky kláves, výrazné vrčení, omamný rytmus tolik svádící k tancování, prostě všechno, co má taneční skladba k ukojení zhýčkaného posluchače mít! Docela by mě zajímalo, kolik času na ní klucí strávili - jeví se totiž jako hodně náročný propracovaný song, který s přibývajícími zásahy pomalu měnil strukturu do této rafinované podoby. Vytknout nelze vůbec nic - nádhera!

Devátá F.r.o.x. už od prvních vteřin dává najevo odlišný pohled na svět. Tohle je více o zkoumání optimální zvukové přísady, aby kuchař svůj pokrm nepokazil. Všechno je tu pomalejší, nic nelze utajit. Jednotlivé zvuky se postupně "rozkoukávají" a poznávají se svými hudebními kamarády, s nimiž se snaží rozmlouvat svým vlastním jazykem nul a jedniček. Zatím se to daří, všichni se k sobě láskyplně tulí a radují se ze vzájemného doplňování. Po dvou a půl minutách se však strhne bitva řádně polámaných bicích segmentů, jenž rázem společnou harmonii přehlušují a vzniká úplně nové prostředí s pevným řádem, kde se osamocené zvuky ke slovu dostávají už jen vyjímečně. Po programátorské stránce určitě jednička s hvězdičkou. Nové kombinační možnosti jsou nastíněné...

Good Morning by mohla posloužit jako intro v živém vystoupení. Má hodně napínavý začátek a vy čekáte něco velkého. Podbarvit ji zeleným laserem, blikajícími stroboskopy a chuchvalci mlhy, máte jásající fanoušky nějakého Open Airu na své straně. První beaty přicházejí až po dvou a půl minutovém rozjímání úvodního syntezátoru. Několikrát se tu objeví sampl tůrování neposlušného automobilu, ale jinak je úvod hodně mystický a tajuplný. Programování bicích je opět netradiční a hravé. Rytmus udávají a přesto nejde o klasickou hloupou tucku. Zvuky se tu volně přelévají ve svých předprogramovaných pravidlech a kdo by čekal snad ještě nějakou melodickou linku, bude zklamán. U Fuzzy Appz si na silné melodie příliš nepotrpí. Tohle je totiž úplně všechno. I když, vlastně ne. Volně se přelijeme do tracku následujícího, aniž byste postřehli sebemenší změnu.

Fade-Out, jak už jste mohli odhadnout podle názvu, však není ničím jiným, než odezněním ústředního motivu předchozí skladby do ztracena. Podivné, skoro jako by se projekt bál, že deset skladeb na albu je málo.-). Tato legrácka desku s vysokým stupněm experimentů uzavírá...

Závěr: Virtual label se řadí mezi značky, jenž si pracovitosti a šikovnosti našich muzikantů váží. Projekt s krkolomným názvem by rozhodně neměl zůstat pouze studiovým. Doufejme, že se jim první vystoupení před posluchači v Roxy povede a že nebude zdaleka posledním. Zdá se, že taneční hudba je baví a rádi objevují nová hudební teritoria, která ještě zaplaťpánbůh pořád existují. Věřím, že novou desku nebudu poslouchat sám...

Tracklist:
Fuzzy Appz - Hoax
1. Cavinton
2. Hoax
3. Jem
4. My Lagan love
5. O-Turn
6. Cats´ Voices
7. Zeagz
8. Phoke
9. F.r.o.x.
10. Good Morning
11. Fade-Out

Ukázky ve formátu MP3:
Cavinton.mp3
My Lagan Love.mp3
Phoke.mp3
Good Morning.mp3

Vydal: Virtual label 2002