Isuo Tam - Yellow Machine Funk

Nejdříve D Sounds - Slip'N'Slide EP, potom E.C.A. - There Is A Message, no a pak nastala kratší pauzička. Všichni s napětím očekávali, která že to deska z vydavatelství Lighthouse dostane nálepku se startovním číslem 3. Třetí dvanáctipalec se vylíhnul 3. prosince loňského roku a těšit se z něho kromě všech houseových diskžokejů, může hlavně jednočlenný projekt Isuo Tam. Dlouho jsem si lámal hlavu tím, co by mohlo být v tak podivném názvu zašifrováno a přitom je to tak prosté. Stačí číst zprava doleva a dostáváte křestní jméno muzikanta, který má tenhle projekt na svědomí. Matouš Godík není na českém trhu vůbec neznámý. Přesto nebude na škodu, když si ho představíme blíže.

Narodil se 14. srpna roku 1979 v Praze. Ve svých sedmi letech začíná chodit do "Lidušky", kde proniká do tajů hry na klavír. Ten studuje celkem sedm let a poté objevuje skrytá kouzla a možnosti hudebních prográmků ve svém počítači. Asi jako většina našich současných muzikantů využívá hlavně Fast Tracker 2, ze kterého už se postupně rýsují první dema, prozatím zavřená pouze v šuplíku. Ačkoli dnes tvoří elektronickou hudbu, dostal se k ní přeci jen oklikou. Sám k tomuto období říká: "Jazz jsem poslouchal už na zakládce a bavil mě i třeba Phil Collins. Na gymplu to byly hlavně Ministry, Nine Inch Nails, deathmetal a grindcore. Jazzu jsem však zůstal věrný i zde, ať už to bylo v podání tuzemských mistrů Jiřího Stivína, Laco Décziho (hlavně skrze jeho kapelu Jazz Celulla), či Klávesová Konkláva Emila Viklického. Zvenku mě bral tehdy Chick Corea, nebo Al Di Meola". Pak měl období, kdy se jeho hudební vlivy tak nějak rozplynuly a on propadl kouzlu death metalu. Zaujali ho hlavně Brutal Truth, Napalm Death a celá řada jiných agresivních kapel. Náhle dochází k dalšímu zlomu a z řízného trápení kytar se jeho mysl ponořuje do mnohem klidnějších a přemýšlivějších ambientních nálad. Matouš vzpomíná: "Asi tak v půlce studia gymplu mě to náhle přestalo bavit. Pochopil jsem, že v klidných ambientních pasážích je ukryto spousta zvuků a nálad, které dešifrujete postupně a při každém novém poslechu slyšíte vždycky něco nového. Oblíbil jsem si třeba Roberta Riche, nebo Zoviet France. V současné době jsou pro mě srdeční záležitostí jednoznačně Fila Brazilia, Cinematic Orchestra, DJ Shadow, Amon Tobin, Irresistible Force, St. Germain, Leftfield, starší Moloko a třeba i věci od Ivy Bitové. Z těch českých si myslím, že zajímavou muziku tady tvoří třeba Floex, Juanita Juarez a hiphopoví PSH, nebo Indy & Witch". Po úspěšném ukončení gymnázia navštěvuje Matouš dva roky "Stavárnu" a dnes studuje Architekturu.

Jako správný muzikant potřebuje čas od času zavítat do podzemí klubů, aby zjistil, jak se současná taneční scéna vyvíjí. K těmto účelům volí nejčastěji žižkovský Akropolis, kde se také schází často s Tomášem Dvořákem, který kousek odtud bydlí. Někdy zavítá do Rock Café a pokud na Free Mondays v Roxy vystupuje někdo zajímavý, nechybí ani zde. "Za jedny z nejlepších českých vystoupení považuji historicky první Floexí v Punto Azul, či koncert Nana Zorin v Akropoli, ", říká Matouš a pokračuje: techno a house, nebo velké megaakce v podobě festivalů moc nenavštěvuji, vyjímkou bylo loňské LPC, kam jsem zavítal hlavně kvůli vystoupení Floexe. To bylo mimochodem opět velmi vydařené, ale festival mě však dostal i svou atmosférou!".

V současné době má kromě Isuo Tam Matouš úspěšně rozjeté i další dva projekty, takže určitě nebude vadit, když nahlédneme pod pokličku každého z nich. Tím hlavním je samozřejmě ZKA4T. Matouš bude zřejmě pěkný vtipálek. Věděli jste, že ta zkratka znamená "Zelená karkulka a čtyři trpaslíci"? Pod tímhle zajímavým nickem se představil posluchačům díky kompilacím Future Sound Of Prague, čímž si logicky "zabral" prostor i v éteru pražského Rádia 1 a loni se mu podařil mistrovský kousek. Díky nevyčerpatelné pokladnici kontaktů Josefa Sedloně, uvízlo jeho demo ve spárech respektovaného vydavatelství Pork, kteří následně track Quaterhead umístili na svou kompilaci Dub Plates From The Lamp. V současné době má už Matouš připraveno kromě jedné skladby celé album, které by se po dodělání mělo nabízet zahraničním vydavatelstvím. Tvoří ho materiál za čtyřleté období, které teď musí předělat do aktuální podoby. Čas bohužel nezastavíte:-(. Náplní bude downtempo i jakýsi hybrid - chillout breakbeat. A co že ho při skládání vlastně ovlivnilo? "Velkou inspirací mi byla remixová deska Fila Brazillia - Brazillification, ale samozřejmě nebyla pouze jedinou inspirací...". Matouš také přibližuje atmosféru dokončovacích prací: "Původně jsem přemýšlel i o nějaké zpěvačce, ale nakonec jsem si řekl, že čím míň vokálů, tím lépe. Instrumentálky mi momentálně tak nějak sedí asi víc". Můžete dělat sebelepší muziku, ale pokud nemáte obal, který ji v dnešní ekonomicky náročné době umí prodat, jste prakticky ztracení. Matouš nezapomíná ani na tenhle prodejní faktor a tak se pracuje na obalu, kterého se ujmul Jirka Libánský. K tomu vysvětluje: "S Jirkou jsem se setkal v I Like This, což je firma zabývající se webdesignem. Pracoval jsem tam v létě tři měsíce a už od začátku mi vyhovovalo jeho grafické cítění, takže jsem mu později nabídl, jestli by nechtěl udělat obal. A on? Neváhal...". Kdo by chtěl ochutnat zvukové ukázky projektu ZKA4T, není nic jednodužšího, než kliknutí na webovou adresu www.intellygent.com/ZKA4T, kde najde to, co uspokojí jeho sluchové buňky.

S Tomášem Dvořákem z projektu Floex pojí Matouše už dlouho přátelské pouto a možná právě rozdílný pohled na jejich oblíbenou hudbu zapříčinil vznik společného projektu Ema Tomatucha. Jeho tvorba bude v budoucnu hodně různorodá. Kromě ambientní náplně, která Matouše i Tomáše spojuje, tu najdete i breakbeatové experimenty. Podle slov samotného autora, však on sám nemá v breakbeatovém stylu žádné vzory a vše si dělá po svém, tak jak to cítí. Za sebou jako Ema Tomatucha už mají remix Pointilice od Floex, který je k dispozici prozatím Rádiu 1 a na oficiálním vydání se stále pracuje. Druhou stranu by totiž měl tvořit remix s Tomášem pro skladbu ZKA4T a na obalu se následně objeví název "Remixujemese", který je opravdu vtipný i výstižný zároveň:-). Nedávno byli s Tomášem také osloveni Terezou Nekudovou alias Sister Zulu, protože i ta plánuje vydání své vlastní desky. Kolik skladeb od Ema Tomatucha a kdy deska vyjde, je však stále schováno pod rouškou tajemství. S vokalistkami kluci počítají i na vlastní desku. Z hlediska její zajímavosti se však už dneska ví, že bude v zájmu obou, aby oslovili co nejvíce kvalitních spolupracovníků, ať už z řad muzikantů, či vokalistů.

Jméno Isuo Tam se poprvé objevilo na kompilaci Compact Disco, vedle převleku Olden Yorg pro Martina Krojidla (moderátora R1) a od té doby tak měl Matouš novou přezdívku k dispozici. Isuo Tam by měl zůstat věrný houseovým rytmům. Matouš v rozhovorech neskrývá vděčnost Josefu Sedloňovi a přesto, že house není přesně jeho krevní skupina, bude se snažit propojit své hudební vize se současnými trendy tohoto prozatím stále nesmrtelného stylu. V současné době se jedná o vydání francouzsko české kompilace ve spolupráci s prestižním labelem F-Communications, ve které z naší strany mají prsty Pierre Beneš a Tomáš Hochmeistr. Isuo Tam by měl naši malou zemičku reprezentovat skladbou, jejíž název prozatím ještě neexistuje, takže se nechme překvapit! Ve vydavatelství Lighthouse byl také Matouš ubezpečen, že s ním rozhodně v budoucnu počítají jako s remixérem pro další tituly s majákem ve znaku. My si dnes představíme první skladbu, jenž Matouš připravil pro talíře gramofonů diskžokejům, kteří tuzemské desky neignorují.

Černý dvanáctipalec obsahuje jak originální verzi, tak remix pod hlavičkou D Sounds, jenž tak o sobě po více než roce dávají opět vědět. Podstatnou část materiálu skládá Matouš doma ve svém improvizovaném studiu, kde nahrává většinu živých nástrojů, včetně fujary, didgeridoo a klasické kytary. V případě Yellow Machine Funk tomu bylo podobně, ale finální úpravy výsledného zvuku singlu probíhaly ve studiu East Authentic Dušana Only One a mastering následně v ADK. Matouš v poklidném prostředí Berounky strávil čtrnáct dní a podle jeho slov, pracovat s Dušanem, znamená další hudební posun pro každého! Jen málokdo tu prý má tolik muzikantských zkušeností.

Tradičně nazvaná verze Original Mix nezačíná, jak je dneska běžné, pouze dvouminutovou přehlídkou možností bicích mašinek. Bicí tu sice jsou (řádně úderné), ale k těm se ihned přidává sampl silně zprocesovaného a naprosto neidentifikovatelného nástroje, posléze se objeví hodně syrový klávesový zvuk a vy cítíte, že přeci jen nepůjde o klasickou "tucku". Základní osnova je dána a tvoří ji poměrně chytrá nástrojová náplň, vybočující z kopírování zajetých aranží dnešních skladeb. Když srovnávám s předchozím singlem projektu E.C.A., musím konstatovat, že po zvukové stránce jsme v naprosto odlišném prostředí. Celek mi přijde hodně nastředovaný a neřekl bych, že je to jen zásluhou různých efektových doplňků. E.C.A. vychází, co se týče vyváženosti všech nástrojů (alespoň pro mě) mnohem příznivěji. Uvidíme (respektive uslyšíme:-), jak se vše bude vyvíjet dále. Skladbou příjemně proplouvá modulovaná plocha, nerozluštitelný hlasový sampl je několikrát opakován s efektem ozvěny a využitím celé šířky prostoru, v němž se sám ladně převaluje. Přichází první kraťoučké zastavení zcela bez beatů, v němž se opakují pouze vokály, ale po pár vteřinách už opět řádně nadupaný bubeník uhání dál. K dosavadnímu materiálu už se mísí pouze sykot připomínající zvuk větru a pár nových efektů, které se v pravidelných intervalech vynořují a posléze opět mizí. Při druhém zastavení už autorova fantazie zapracovala o něco více a přichází další zvukové hrátky. Počítačové zvuky připomínají scény z nějakého poutavého sci-fi, plochy sílí a ačkoli ke konci desky zbývá ještě slušný časový úsek, příliš změn už tu nenastane. Vše se pouze trpělivě opakuje, snad jen ke konci zazní pár syrových klávesových zvuků a ústřední utajený vokál tu je jemně nafiltrován. Myslím, že Matouš jako nehouseový muzikant může být se svojí houseovou skladbou navýsost spokojen.

Protože každá deska má strany dvě, té druhé se se svým remixem zmocnil Filip Šušič, jenž pro svoji skladatelskou tvorbu používá hlavičku D Sounds. Jeho techhouseovou prvotinu s názvem Slip´N´Slide EP, jsme mohli obdivovat už před dvěma lety a většina klubově orientovaných lidí si ji momentálně spojuje s druhým mixem DJe Trávy, který ji tam vhodně umístil. Kdo čekal od Filipa mnohem progresivnější přístup, nespálil se. Stále ještě nesmrtelný úder automatických bicích D Sounds remix načíná. Filip všem diskžokejům usnadňuje dlouhou a bezproblémovou synchronizaci bez dalších komplikací přidružených vjemů. Další bicí komponenty se začínají přidávat už po půl minutě. Kromě krátkého úryvku použitého z originálu a slabého vrznutí, se tu vše s matematickou přesností opakuje. Vytleskávaný zvuk vzhledem k častému používání už mi přijde trochu fádní, ale jinak jsou spodky šlapavé a s napětím můžeme očekávat, co všechno tu bylo z originálu použito. Samozřejmě je to ten tajemný naefektovaný vokál, opět se tu hlavně ve středech hodně filtruje, překvapením je určitě syrový acidový zvuk a každý ocení jistě i programátorské nápady, co se týče komponování bicích - věc pro každého diskžokeje nedoceněná. Při hraní tohoto mixu a vzhledem k obrovskému prostoru širokého frekvenčního rozsahu, musí každý zbystřit pozornost. Po nějakém minimalističtějším pásmu skvěle na znuděné tanečníky ta přehršel zvuků zapůsobí. Ke slovu se dostanou i krátké plochy, které jen velmi decentně drží s beaty krok a nedovolí si je příliš překrývat. Potkáme tu i pár šumících efektů, snad jen ten zbytečně natahovaný konec, ve kterém se toho už příliš neděje, by stál za malou výtku. Osobně si myslím, že většina diskžokejů bude preferovat tuto mnohem svižnější a útočnější verzi. Není sice tak hypnotická jako There Is A Message od E.C.A, ale v techhouseovém setu našich DJs si určitě místo najde!

Závěr: Jak už jsem se zmínil několikrát, loňská E.C.A mi učarovala a Lighthouse sám sobě nasadil laťku vkusu neobyčejně vysoko. Alespoň z mého pohledu ji projekt Isuo Tam ještě neshazuje, ale stojí za tímto singlem v těsném závěsu. Potvrzuje se tak opět staré moudré přísloví, jenž praví "Co Čech, to muzikant". Matouš Godík již dneska patří mezi velké talenty a pokud jeho zajímavá hudba překonává hranice naší republiky, je to pro nás obrovská pocta. Držím mu palce pro další úspěchy a přeji nevysychající moře nápadů!

Myclick

Isuo Tam - Yellow Machine Funk

Side A: Original Mix
Side B: D Sounds Remix

Vydal: Lighthouse Recordings