RECENZE
Datum: 10.09.2002
Napsal: Nexis
Recenze: DJ Daho - Luxusantivlezdoprdelismus
Vzdal jsem se myšlenky na to, že by se v ČR prosadily i jiné než mainstreamové styly. Naše země bude asi nadále Mekkou tvrdého techna, houpavého housu a drsného drum and bassu. Okrajové styly nemají šanci. Občas se sice objeví náznak změny k lepšímu, ale nikdy netrvá moc dlouho. Když na posledním Orion Hallu věnovali celý stage minimalu, mé srdce zaplesalo. Dobrý dojem ovšem zkazily smažky lačící po nekompromisním nářezu, které snad jen zázrakem neukamenovaly Jeffa Milligana na hlavním stagi, protože "bohužel" nehrál nic levného. Zájem o nekomerční styly brzy opadl.
Daho se rozhodl pro trnitou cestu a pro své nové demo zvolil repertoár minimalistických skladeb. Jsem si jist, že 90% lidí tento "experiment" nepochopí, ale dopředu upozorním, že to bude jen jejich chyba. Minimal je o všem jiném, jenom ne o prostých myšlenkách nebo nespoutaném tanci v rytmu dunivých beatů. Je to styl bez hranic. Jeho definice spočívá v co nejnápaditějším skloubení zvuků a ruchů do smysluplných koláží. Víc než kde jinde, jde o míchání do atmosférických celků, které musí posluchače pohltit. Z toho vyplývá, že rozhodujícím prvkem při poslechu je vnímání.
Už jsem si zvykl, že aspoň některá dema začínají vznešenými melodickými plochami a Luxusantivlezdoprdelismus není výjimkou. Odměnou za minuty strávené u poslechu smyčcových nástrojů a kosmických zvuků vám budou atmosférické klávesy a temná basová linka. Dahova barva je určitě černá, protože převážná většina tracků se nese v podobném duchu. Desky se od sebe liší zdánlivými maličkostmi, ale minimal je styl, ve kterém je jedna jediná klávese rozdílem velmi patrným.
Po prvních 30 minutách nastává změna a demo se plynule odchyluje od své původní atmosféry, které přestane být tíživá a hloubavá. Přelomem je práce pánů Swayzak, kteří se svou tvorbou pohybují ve škatulkách minimal housu, jestli něco takového vůbec existuje. Přiznám se, že ostatní jména uvedená v bookletu mi toho příliš neřekla. Kdo zná například Miscellaneous, Convextion nebo Fluxion? Naštěstí pro mě se na Cd nacházejí i práce od "starých známých". Richiho Hawtina pod jeho alter egem Plastikman, Makatona a Mika Parkera. Jejich tracky dokazují, že i producenti zaměřeni na industriální a jiné techno nejsou nijak omezeni žánrovými škatulkami a tvoří i okrajovou muziku.
Jak jsem již napsal, minimal je hodně o vnímání, a proto jsem byl nucen lehce přehodnotit své dojmy ze stříbrného kotouče. Dahovi totiž občas mírně ujede deska a pak se v některých přechodových fázích dostávají ke slovu zvuky charakteristické pro dorovnávání, které ruší plynulost a čistotu mixu a povytahují posluchače zpátky do reality. Nejedná se o nijak dramatické chyby, ale tyto maličké drobnosti snižují hodnotu práce. Škoda, škoda. Jinak je všechno, jak má být. Desky jsou hrány dlouho, aby vynikla jejich náplň a začaly správně působit. A ještě jedna věc, která mě vadila. Pro tak vznešenou muziku, se název Luxusantivlezdoprdelismus moc nehodí.
Líbí se mi, že někdo po dlouhé době udělal jiné, než obyčejné demo. Od dob Kaisersozova Death to the Garage a Subsistova Neznáma může být minimalistická enkláva opět na nějaký ten pátek ukojena. Ale ani ostatní příznivce hudby by CD nemělo nechat chladné. Kdyby se v mixu neobjevovaly zbytečné chybičky, dal bych možná i vyšší hodnocení, ale i tak jsem unesen a skládám Dahovi poklonu za to, že se vydal vlastní cestou a vytvořil tuto originální, kvalitní a náročnou nahrávku. Díky.
Download: Luxusantivlezdoprdelismus (MP3, 66 MB)
Hodnocení: 8,5
Nexis