Hudební recenze: Roots Manuva – Slime and Reason

S odstupem několika měsíců se jeví výběr prvního singlu – skladby Buff Nuff – jako špatný. Svým nepřirozeným wobble soundem a hranou lehkovážností fanoušky spíše popudil než navnadil. Žádné hutné beaty, ale jen lehkovážné povalování po povrchu a kýčovitý "cool" mód. "Bude celá deska taková?" zněla zřejmě hlavní letní otázka všech fandů londýnského labelu Ninja Tune, respektive jeho hip-hopové odnože Big Dada. Hned první větší recenze britského deníku The Observer v polovině srpna desku charakterizovala mlhavě. "Posloucháte nové album vašeho oblíbence a uvědomujete si, že je to nejlepší práce v jeho kariéře, práce genia. Ale přesto se cítíte zklamaní." Uff, rozumíte tomu? Pokud ne, sežeňte si Slime and Reason.

Roots Manuva zachytil na desce rozháranost britské scény. Zatímco celý svět se valí na masivní dubstepové a grimeové vlně z Ostrovů, její pramen už pomalu vysychá a sami britští hudebníci a publicisté hovoří o vyhoření tohoto žánru. Naopak znovu ožívá garage a twostep nakopnutý masivností dubu. A na tomhle rozviklaném podloží vznikala i Slime and Reason. Smithovi se i přes rozlítanost podařilo udržet celistvost desky a nečekaně jde i přes tradiční množství efektů a vlivů o ukočírovaný materiál.

Mistrovství desky tkví v tom, že se přiblížila mainstreamovým způsobům, ale dokázala si zachovat zapamatovatelný odér alternativy, a tím vysoký potenciál. Díky širokému spektru hostů a spolupracovníků si Roots Manuva do beatových základů vyzobal vždy to zásadní, čím nyní disponuje ostrovní scéna. V jeho podání šlo sice vždy o hip hop z jiného světa, ale tím, že jej narouboval na módní trhané rytmy, zpříjemnil poslech desky na maximum (alespoň tedy její první polovinu). Nejde sice o vyloženě taneční kousky, ale díky globální dubstepové masírce a jejím perlám najednou přistupujete k pomalejším žánrům mnohem smířlivěji. 

Jako poslední dobou vždy se i tady objevil hlasitý názor, že mainstream časem pohltí všechny žánry a aktuální deska Rootse Manuvy je toho jasným příkladem. Jenže ono je to mnohem jednodušší. Slime and Reason neexistuje v alternativním vakuu a je už nutné porovnávat je s ostatními hiphopovými počiny. A přesto nebo právě díky tomu nad nimi o několik délek vyhrává. Rodney totiž přistoupil na mainstreamovou hru a jejími prostředky ji porazil. "Je mi 36. Nevím, co se děje s mou hudební chutí. Před deseti lety jsem se štítil každé součásti 'oficiálního umění', ale dneska už si mnohdy říkám: 'to je opravdu hezké,'" řekl pro Pitchfork.

V ozvěně jeho diktátu a na beatech koketujících s dubstepovou masivností jsou lehce rozeznatelné zkrášlující vokály, jednoduché melodie v nekonfliktním rytmu anebo infantilní pokřiky. Originalitu jim dodal třeba reggae pohupováním ve skladbě Again & Again anebo dancehallovou vypalovačkou Do Nah Bodda Mi, při níž by afričtí šamani mohli zahánět zlé duchy.

Slime and Reason je vyspělou deskou. Netradičně je třeba pochválit nejen rappera, ale i label, který správně načasoval vydání desky. Aktuální album Rootse Manuvy má tak potenciál nakopnout další skomírající žánry, jejichž vlivem vznikalo.  

Roots Manuva: Slime and Reason
Big Dada, 2008
65 %
http://www.myspace.com/rootsmanuva