RECENZE
Hudební recenze: Jean Michel Jarre - Oxygene
Budete se divit, ale přelomové a geniální elektronické album nemají na svědomí ani Underworld, The Prodigy nebo třeba již neexistující Orbital. A nevzniklo letos, loni, ani před deseti lety. Vždyť tahle naprosto převratná deska možná pamatuje teenagerský věk vašich rodičů! A i dnes zní stále svěže a i dnes se tehdejší její zvuk směle používá dál. Takové album může být jediné – Oxygene a člověk, který ho stvořil může být jedině Jean Michel Jarre.
Je to již 30 let, kdy toto album spatřilo světlo světa a důvody, proč vám na ní přináším recenzi, no vlastně recenzi ani moc ne, však hodnocení 100% je již předem jasné, jsou tři hlavní: je tomu třicet let, co tahle mezníková deska vyšla, v současné době je na trhu nově zremasterovaná edice a hlavně Jarre se konečně po delší době opět ukáže českému publiku. A tuhle desku zahraje live. A to myslím naprosto live!
Vlastně je to už více jak třicet let, vždyť poprvé světlo světa spatřilo album Oxygene v roce 1976. To už měl Jarre za sebou několik let hudební kariéry a několik vydaných desek. Následovníky alba Oxygene a neméně důležité součásti elektronické historie jsou pak alba Equinoxe (1978), Les Chants Magnétiques (1981), Magnetic Fields (1981), Zoolook (1984), Rendez-Vous (1985), Revolutions (1988) nebo Chronologie (1993). V 90. letech Jarre nahrál také následovníka alba Oxygene se skladbami očíslovanými 7 až 13, ovšem v této době se věnoval také již o poznání "komerčněji" pojaté hudby, která se běžně dostávala i do rotací rádií a už jí spíše budete znát. Známý byl tranceově laděný singl "C´est La Vie" s vokálem Nataschy Atlas pocházející z desky Metamorphoses (2000). Posledním albovým počinem Jarreho bylo pak album Téo & Téa z roku 2007, které ovšem pro řadu jeho fanoušků bylo trochu rozčarováním pro Jarreho odklon ke kolikrát tuctovému tanečnímu mainstreamu. Kam Jarreho hudební choutky zavane vítr v budoucnu je těžké odhadovat, nicméně je pravděpodobné, že moderní žánry elektronické hudby bude objevovat a transformovat dle sebe i nadále.
Minimálně s jednou skladbou nebo alespoň jejím motivem z alba Oxygene jste se určitě již setkali. Part IV je natolik proslavený, že aniž bych to myslel nějak zle, pobrukují si ho určitě i od narození hluší. Ze všech ostatních částí tohoto alba je také nejvíce rytmický, chcete-li taneční. Ovšem k tanci tohle album není. Proto se také na koncertech v rámci turné k tomuto albu místo postávání pod pódiem usadíte do pohodlných židlí (pokud daná hala pohodlné židle má :) Album Oxygene představuje stejnojmennou skladbu v šesti různých variacích, které si nejsou vlastně ani moc podobné. Vodícím znakem pro ně je zvuk používaných mašinek, kterých Jarre při nahrávání použil opět celou řadu, nicméně méně, než kolik jich použije při živém vystoupení. Všechno to jsou legendární synthetizéry, které stály u zrodu elektronické hudby jako takové. Popsat hudbu á la Oxygene jednou škatulkou, to nejde. Já sám používám termín "Jarre styl", protože specifický elektronický zvuk, jaký je k slyšení na této desce, můžete čas od času slýchávat i dnes na elektronických deskách současných DJů a producentů. Ovšem může jít o ambientní hudbu nebo třeba o elektronickou "vážnou" hudbu, i IDM sem pasuje. Mnohaminutové pasáže přímo vybízejí k zavření očí a vychutnávání si jednotlivých zvuků, souzvuků a harmonií. A krom krásné hudby je tu ještě jedna pozitivní vlastnost alba Oxygene. Kdybych vám tu nepsal o jeho třicetiletém výročí, ani by nešlo poznat, že už je to tak dávno.
Jak to bude zhruba vypadat v polovině listopadu v O2 Aréně, můžete zjistit na přiloženém DVD. To se příznačně jmenuje Live in your living room a uvidíte na něm detailně práci Jarreho a jeho tří "pomocníků" při hraní alba Oxygene live. Skutečně na to musí být alespoň čtyři lidé, protože ani jediný zvuk není loven někde z paměti počítače, ale hrán přímo živě. A když se do alba Oxygene zaposloucháte, zjistíte, že těch zvuků je tam požehnaně. Však taky Jarre v některých momentech doslova odbíhá od jednoho synthetizéru k druhému, aby stihl zahrát veškeré části dané skladby. Pomocníků je tedy třeba a každý z nich má kolem sebe několik "mašinek", které ovládá. Celkem jich je dobrá padesátka. Jarre má samozřejmě ty nejzajímavější. Kromě klasických "moogů" s klaviaturou také přístroje slavné už z historie, třeba Theremin, který se ovládá pouze pohybem rukou ve vzduchu a na základě vzdálenosti od Thereminu je jím vydáván zvuk. Kompletní výčet použitých elektronických nástrojů se dozvíte z bookletu CD a Jarre vám o některých z nich poví více i v krátkém dokumentu přímo na DVD. Na něm pak naleznete také "film o filmu", kdy se rozpovídá Jarre, jeho manažerka nebo právě oni doprovodní hudebníci Claude Samard, Francis Rimbert a Dominique Perrier. Co na vás z DVD příliš nedýchne, je atmosféra z živého koncertu, který se odehrál v prázdném sále a tak se záběry kamer soustřeďují pouze na hudebníky. Pro ni si už budete muset dojít na některý z jeho koncertů.
Pro mladé lidi je většinou třicet let natolik dlouhá doba, že se jí není třeba vůbec zabývat. V případě alba Oxygene se ale jakoby zastavil čas a těch třicet let jakoby bylo včera. Jean Michel Jarre nahrál mnoho výborných desek, ale Oxygene byla první svého druhu a zapsala se do dějin. A komu se nepoštěstí být při hodině hudebního dějepisu přímo v O2 Aréně, doporučuji mu tuto zremasterovanou nahrávku i s přiloženým DVD. Můžete mít doma tuny skvělých desek od vašich oblíbených producentů, ovšem kdyby nebylo alba Oxygene, kdo ví, co by jste nyní poslouchali.
Hodnocení: 100%
JEAN MICHEL JARRE – OXYGENE
formát: CD+DVD
čas: 46:45 (CD) + cca 80:00 (DVD)
label: Capitol Music
info: www.jeanmicheljarre.com/, www.myspace.com/jeanmicheljarre