Richie Hawtin - DE 9 - Closer To The Edit

Jedni ho srovnávají s velkými hudebními experimentátory Aphex Twinem a Alexem Patersonem z The Orb, druzí s láskou vzpomínají na nápadité sety s energií a přitom vůbec ne hloupou zvukovou nadílkou. Jisté je, že tenhle obrýlený holohlavý pán má už Českou Republiku označenou několikrát ve svém pasu a ti, kteří hledají techno muziku s duší a volně plynoucími myšlenkami, nedají na jeho vystoupení se zázemím studiové techniky dopustit. Richie Hawtin svůj poslední set namíchal skrze současný výkřik nové techniky pro diskžokeje a sice Final Scratch. Než se však pustíme do rozebírání umíchaného setu, určitě by se slušelo podat si nejdříve s Richiem Hawtinem ruku a blíže se seznámit.

Malinkatý Richie se poprvé na svět podíval zalepenými očíčky 4. června roku 1970. Ačkoliv se narodil v anglickém Banbury nedaleko Oxfordu, moc dlouho zde nepobyl. Vyrůstal tu pouze do svých devíti let. Co se stalo potom? Jeho rodiče sbalili všechna zavazadla v domě a vyrážejí daleko za oceán. Jeho dalším domovem se odteď stává kanadské Ontario a město Windsor. Ve srovnání s Evropou má teď Detroit (modlu pro všechny autory taneční hudby) přímo za rohem a právě Detroit pro něho později bude znamenat hodně zásadní hudební posun. Kenny Larkin, Juan Atkins, Stacey Pullen, Derrick May a Eddie "Flashin" Fowlkes, se ukázali až příliš velkou detroitskou výzvou, které se dalo jen stěží odolat. Richiemu jejich mixované sety učarovaly natolik, že se v sedmnácti letech sám chopí gramofonů a snaží se, aby se obě černé placky rozcházely pokud možno co nejméně. V té době ho kromě továrního zvuku Detroitu však nenechávali chladným ani zástupci elektronické scény tady v Evropě. Ať už to byli syntezátoroví pionýři Cabaret Voltaire, Kraftwerk, či označovaný zakladatel ambientu - Brian Eno. Neodolal ani manchesterské popové jedničce New Order. Ovlivnilo ho kdeco a tak se pod tímto vlivem také pustil do psaní vlastních skladeb.

Tou úplně první byla Circuit Breaker a on si ji schoval pod hlavičku svého projektu Cybertronic. Do klubů detroitské technoscény tenhle kousek náramně pasoval a Richie v zájmu o vlastní produkci pokračoval. Tentokrát už to nebyl Cybertronic, ale tajemná zkratka F.U.S.E. Futuristic Underground Subsonic Experiments je výstižným pojmenováním jeho hudebních záměrů a on posluchačům rozvíjejícího se raveového hnutí servíruje nově objevené možnosti svých elektronických mašinek s acidovými zvuky. Substance Abuse a Slac názorně předvedli následovatelům, kterou cestou je také možné se v muzice vydat. Oba tracky, stejně jako spolupráce s projektem Marka Bella - LFO (Loop), pak společně vyšly v roce 1993 na albu Dimension Intrusion. Ve stejném roce však nezůstává věrný pouze hopsavým kolovrátkovým kouskům, ale ponořuje se ještě hlouběji do oázy zvukových hrátek, jemných tónů a líných ambientních rytmů s psychedelickými náladami, prostřednictvím desky Sheet One. Rád si tu hrál s posluchačovými vjemy a nezůstával v žádném případě věrný pouze jednomu stylu. Zkrátka se řídil svou momentální náladou. Plasticity, Smak i Helicopter už totiž jen opravdu těžko nějakou tu hudební škatulku nacházely. Stejně tak různorodé se ukázalo další album o rok později.

Musik si jelo jak v nových psychedelických vizích, tak stavělo i na industriálnosti, která teď Richieho obklopovala ze všech stran a byla tudíž pro něho tolik inspirativní. Začíná experimentovat a objevovat své (na první pohled skryté) kvality. Radost z vítěztví posluchačům předává již podruhé pomocí nového pseudonymu - Plastikman. K obrovskému muzikantskému nasazení musíme připočíst i fakt, že Richie se zároveň napůl s kanaďanem Johnem Acquavivou již čtyři roky staral o to, aby jejich společný label Plus 8 (hádejte, po čem je pojmenován:) hudebně rozkvétal. Zatím se to daří - kromě jejich vlastní tvorby tu smlouvu podepsala taková jména, jako Kenny Larkin, Ken Ishii, Speedy J., Ian Pooley, nebo Terrence Parker. Za svoji sedmiletou existenci zvládli vydat sedmdesát nahrávek a množství kompilací. My se teď však nacházíme v roce 1995 a Richie Hawtin aka Plastikman dostává důvěru od hudebního časopisu Mixmag k sestavení kompilace formou umíchaného setu. Posbíral jak své tracky, tak ty podobně znějící a poskládal je do setu z jedenadvaceti kousků.

Následující dva roky je ve studiu téměř pořád a každý měsíc se vytasí s novým singlem. Hezky si je označoval v číselné řadě tak jak šly za sebou, protože jinak se všechny jmenovaly Concept. V ucelené formě je dostali možnost okusit posluchači až o dva roky později, pod sdružujícím názvem ConceptI 96. Na albu byla pouze čísla a časy tracků. V práci nikterak nepolevoval a pracoval dál jako workaholic.

Prestižní label K7 nabídl jak jemu, tak jeho kolegovi Acquavivovi, prostor pro namíchání dalšího dílu čím dál více populární řady X-Mix. Po Paul Van Dykovi a Laurentu Garnierovi se třetího dílu zmocnil nejprve Acquaviva a po jeho třičtvrtěhodinovém setu už nastoupil za gramofony náš známý Richie. Opět si nezapoměl přihřát vlastní polívčičku a vedle singlů Garniera, Commander Krillyho, či Speedy J., zařadil i své skladby Spaz, nebo Spastik. Dodnes většina posluchačů nechápe, proč dostal k dispozici pouze tak krátký časový úsek... Nezahálí však ani ve studiu. Na světě je další album - Consumed, s typicky posluchačsky náročným materiálem na pochopení a o půl roku později, aby se posluchači náhodou nestihli nudit, :) další - Artifakts. Ti, jenž holdují ve větší míře škatulce s nápisem "minimalistické techno", se mohli radovat. Richie myslel i na ně! Posuďte z názvů skladeb, co měl pan Hawtin v té době zhruba na mysli - Hypokondriak, Skizofrenik, myslím že více není potřeba dodávat...

Jako by si uvědomoval, že je čas pro vystoupení ze svého stínu, odkládá jak převlek F.U.S.E., tak i slavnějšího Plastikmana a publiku se představuje už jen jako diskžokej Richie Hawtin. Decks, EFX & 909, jak už název naznačuje, není vlastním materiálem, ale souborem třicetiosmi nahrávek ve dvaašedesátiminutovém časovém pásmu (spočítejte si sami, kolik z každé skladby zazní:) a on set připravil na třech gramofonech, bicím automatu a efektovém procesoru. V této netradiční sestavě se pak mihnou (opravdu jen mihnou:) jména, jako Surgeon, Jeff Mills, nebo Richard Harvey. Ačkoliv jsem 1. října roku 2000 na narozeninách časopisu Bassline chyběl, jeho živé vystoupení bylo prý prošpikováno nejrůznějšími technickými vymoženostmi. Jako by měl pocit, že dnes hraje už kdekdo, tudíž je čas pro inovaci a nový pohled na svět...

V červnu loňského roku si zopakoval namíchání CDčka pro Mixmag a o pár měsíců později již vyráží za posluchači s dalším setem, pod názvem DE 9: Closer to The Edit, na křídlech domovské značky Novamute. Pro mě osobně je tohle album historicky prvním setkáním s novou technologií mixování desek - systémem Final Scratch. Ten ve světě vyvolal vlnu zájmu a vzrušení, na druhé straně už byly zaznamenány hlasy o degradaci současného fungování trhu s vinyly. Nebudu se pouštět do rozebírání pro a proti (možná i vy jste nedávno zaznamenali slovní přestřelky odpůrců na našem chatu), spíš bych jen ve zkratce popsal, jak tento systém vlastně funguje. Měl jsem tu čest se s ním setkat 22. února v Krupce u Teplic, když slovenský Tibor s Final Scratchem vystřihl příjemný technoset. Právě on byl toho času jediným tuzemským diskžokejem, který toto zařízení vlastnil. Více informací prozradil na letošním ročníku Red Bull Music Academy spolupracovník Richie Hawtina - John Acquaviva. Zjednodušeně řečeno - Final Scratch je malou kulatou (softwarem nabitou) věcičkou, ze které se vine množství kabelů. Některé z nich směřují do přenosného laptopu, jiné jsou propojeny s gramofony skrze mixážní pult. Na talířích se točí speciální nakódovaný vinyl (k nerozeznání od pravého), který sám o sobě nehraje, pouze skrývá ve svých drážkách impulsy. Na svém osobním počítači si pak můžete vybrat skladbu v nejrůznějším formátu a vmíchat ji klasickou cestou, tedy i srovnáváním otáček pomocí gramofonu, přímo do hrajícího setu. V praxi to znamená, že desky na talíři neměníte, měníte pouze skladby ve vašem počítači. Na této technice je založen i Hawtinův poslední počin, na který se teď blíže podíváme.

Nebudu vám však rozebírat všech jedenatřicet skladeb, ze kterých ho Richie sestavil, zaměřím se jen na ty nejzajímavější momenty. Kdykoliv vkládám nějaký technoset do své věže, mám trochu strach. Bojím se, že od první vteřiny budu hodinu a čtvrt poslouchat pouze nekompromisní buchary z automatických bubeníků. Tady jsem zmaten. Na displeji se začíná pomalinku odpočítávat čas a já jen ztěží rozeznávám nějakou hudební aktivitu. Slyším příjemný klapot, tekoucí vodu a jemné šumění. Richie si jako své intro vybral skladbu Range (MP3) od Rhythm & Sound, jenž mi až nápadně připomíná hudební doprovod v temných chodbách Tomb Raidera, kdy jsem opatrně pohyboval postavou vnadné Larry Croft. Cítím nejistotu, snad i nebezpečí a tu se objevuje konečně první úder bicích, který nejistotě dodá aspoň nějaký řád. Asi každý tu pozná rozdíl mezi současnou evropskou technoprodukcí a o poznání poněkud méně agresivní náplní ovlivněnou Detroitem. Bicí jsou pouze imaginární. Spíše je tušíte, než aby s vámi u reproduktorů cloumaly. Další doprovod ostarávají různé "mlaskavé" zvuky a po dvou minutách zaregistrujete podobné efekty tomu, co Hawtin ještě jako Plastikman předváděl na albu Sheet One. Jde hlavně o syntetické zvuky, vzniklé několikanásobným složením jednotlivých rejstříků kláves, z nichž se pak vyvíjely efekty zčásti skřípavé a zčásti tříštivé, přesto však každému blízké.

Druhý track už vnáší do setu lehounkou melodii kláves, které technoset na chvilku odlehčují do mazlivé funky polohy. Může za to skladba Smart Card od Crane A.K. Mazlit se s vámi v žádném případě Richie dlouho nebude. Dada EP už set poměrně nakopává k větší aktivitě bicích složek, přibývají i agresivnější industriální zvuky a paradoxně jsou to právě ony, které dodávají potřebnou energii pro tancování. Beaty jsou totiž spíše mdlé a neúderné, jako by sloužily jen místo odpočítávání metronomu a dělaly šablonu pro případné ukládání nových efektů, aby se měly čeho držet.

Diminishing Returns (MP3), ve které má prsty i frankfurťan Pascal F.E.O.S., je přesně tím trackem, který do setu vnáší určitý nádech futurismu a opojení vesmírem zároveň. Set nabývá na prostoru táhlými efekty s teplou naechovanou barvou a toto zvukové aroma nechá jen málokterého posluchače vklidu. Každý tu zatouží po tom, aby se mohl do této efektové linky začít vlnit. Její odchod je založený na filtrovaném uzavírání výšek, aby odeznívala pomalu do ztracena.

Zásluhou Courtesy Car se můžeme přesvědčit, že nejen převýškovaným prostředím živ je člověk. Ponoříme se s Hawtinem do půldruhé minuty trvajícího temného prostoru, kde musíme vzít zavděk krátkou a stále opakovanou basovou pseudolinkou, kdy další návrat mezi syčivé hi-haty působí jako znovuzrození. Mixy jsou prozatím výborné, snad jen přechod mezi dvanáctou Las Ramdias (MP3) a následující At The Front od Steve Buga, mi přijde hodně ostrým skokem pryč ze zajetého stylu a určitým odchodem bez rozloučení.

Čtrnáctka, která je složena celkem ze čtyř tracků, už patřičně přidává na údernosti a klasický řízný technoset dostává pomalu svou čitelnější tvář. Atmosféra je už hodně nervózní a nepřehledná, vzniká tu až příliš mnoho dějových zvratů. Programování beatů je celkem netradiční a určitě každého unaveného tanečníka nakopne k hledání skrytých zásob jeho energie. Rozjetý děj však náhle spadne skrze skladbu Luna od Richarda Villalobose do mnohem uvolněnějšího pásma a za chvilku se přeneseme překvapivě do jakési experimentální polohy. Tracky Gelb, Tea Party, nebo Life Force, až nápadně připomínají Plastikmanovy začátky, nebo vykřesávání nepříjemných a syrových efektů největšího experimentátora pod sluncem, Richarda D. Jamese.

Ačkoliv je Hawtin spíše propagátorem hudby beze slov, občas mu do jeho setu nějaké to slůvko uklouzne. Třeba v Loplop B1 díky sampleru zazní nějaká ta vokálová smyčka, ale jinak musím konstatovat, že jsme se posunuli opět o krůček dále. Beaty jsou opravdu nenásilné a zvuky zahaleny do hávu psychedelie a experimentu. Převažují bublavé efekty, analogové syntezátory tu mají své slovo a málokdy odhadnete další vývoj skladeb. Richie si zkrátka s vašimi pocity hraje jako zkušený psychiatr. Pouze on dokáže dopředu předvídat reakce na jeho zvláštní hudební zákony. Jen tak mimochodem si zopakuje skladbu Life Force na pouhých deset vteřin, kterou už jednou požil před předchozími devíti tracky. Věc, kterou by seberychlejší diskžokej jen s pouhými gramofony nedokázal. Zřejmě stačí jen kliknout myškou do zásob vašeho archívu v počítači a máte hned to, co zrovna potřebujete...

LFO Drive (MP3) je opět příjemným melodickým oživením ve změti kraťoučkých tónů, kterých jsme si doteď užívali. Ale opět jen na okamžik vás Hawtin nechá snít, za chvilku vyrážíme opět do poznávání jeho spletitých mozkových závitů. Pozoruhodné je, jak vůbec nestaví na hitových tracích. Může vám připadat jako hudební podivín, ale přesto je z jeho počínání cítit upřímnost a víra v podobně naladěné posluchače, kteří v těchto tracích objeví skrytá zvuková zákoutí, jenž při každém novém poslechu nově vyzní.

Závěr: Odborníci tvrdí, že album vzniklo vzájemným propojením celé stovky skladeb a tří stovek smyček! Přesto bych však uvítal tento třiapadesátiminutový tajemný výlet ještě o dvacet minut delší. Jinak nemám, co bych vytknul. Richie Hawtin se může ve vašich přehrávačích objevit takřka kdekoliv. Není to násilný set monotóního bouchání, ideální je jako kulisa k práci, ale hlavně můžete při něm nechat vaše myšlenky volně plynout. Closer To The Edit je totiž bude nadnášet, jako nadýchaný polštářek.

Myclick


Richie Hawtin - DE 9 - Closer To The Edit (tracklist)

01. Rhythm & Sound - Range/Smart Card/10 Strikes To 2001 (MP3)
02. Crane A.K. - Smart Card/10 Strikes To 2001/Monostatic
03. Richie Hawtin - Monostatic/Dimishing Returns
04. Dollar Egg / Plastikman - Green Apple/Stereo Virus/Spastik
05. Akufen / Decomposed Subsonic - Dada EP A2/Stereo Virus/Talk To Me
06. Jacek Sienkiewicz / Process / M-Core - Stereo Virus/Talk To Me/Dimishing Returns
07. Retrotronic - Orph/Diminishing Returns (MP3)
08. Silent Treatment / Richie Hawtin / Pantytec - Silent Treatment/Diminishing Returns
09. Baby Ford & Zip - Vacuum Cleaner/Silent Treatment/Into The
10. Soul Capsule Prod. / Ricardo Villalobos - Forever Love/Bredow
11. Cartridge Family / FUSE / Richie Hawtin - Forever Love/Courtesy Car/Into the Space
12. Sergej Auto / Baby Ford & Zip - Courtesy Car/Flibkr Top/Las Rambias (MP3)
13. Steve Bug - At The Front
14. David Wulle / Mike Shannon / Echoplex / Narcotic Syntax - Untitled/Slacker Jack/Divisible/Muff Diver
15. Rino Cerrone - B1/Optical Way/A1
16. Nick Rpacciolo / Rumenige / Stewart Walker Vs. Theorem - Optical Way/Panna/B1/Too Distant Images
17. Richardo Villalobos - Luna
18. Studio 1 - Panpot Spliff/Gelb
19. Paul Hester / Plastikman - Gelb/Tea Party/Different View/Life Force
20. Carl Craig - Tea Party/Tracks On Delivery, Pt. 2 [Original Version]
21. Sikora - Tracks On Delivery, Pt. 2 (Pattern 7)
22. Thomas Brinkmann / Stewart Walker - Grown/Tracks On Delivery, Pt. 2 (Pattern7)
23. Rework / Peter F. Spiess - Loplop B1/Anyway I Know You/Edit Blue
24. Niederflur - Edit Blue/Süizgürtel/Diminishing Returns
25. Der Zyklus - Edit Blue/Süizgürtel/Diminishing Returns
26. MD Jr. / Don Disco & Jeremiah / Basic Channel / Blue Train / Richie Hawtin - Formenverwandler/Friday Night With
27. Plastikman / Antiga Prime / Paperclip People - Octagon/Edit Blue/Contain/The Super
28. T.A.C. / Philippe Cam - Snatch/Lifeforce/Lfo Drive (MP3)
29. Sutekh / T.A.C. / Pantytec - Trinkets/Snatch/Does Ronda Know?
30. Rino Cerrone / Bodo Elsel / M.R.I. - B1/Snatch/Discount Baby
31. Link - Range/Dekommpression/Amenity