Here - Recycled

Nikomu nevěřte, radil kdysi jeden tajemný muž jedněm agentům FBI. Mě život naučil nevěřit deskám remixů. Nemám je moc rád, ale vždy jsem mezi těmi nejzvědavějšími, kdo je určitě chtějí slyšet. Remix se až na vyjímky těžko vyrovná originálu. Zvlášť když je originál opravdu povedeným kouskem. A to písničky od Here z alba Double Happiness rozhodně jsou.

Teď si představte, že takové láskyplné křehké skvosty (zdravě) neuctivé ruce remixérů zprznili a zbavili veškeré nevinnosti i něžnosti. Veneer jsou ještě latinsky sladcí, jejich remix Ageless vtipně nazvaný Gardening At Night sladce zvýrazňuje vokál Valerie Chauvey a potvrzuje to, co už nějakou dobu víme. Veneer jsou fajn a těšit se na jejich debutové album je velmi dobré.

To Hooyer se svou verzí jinak mazlivé Mircea zahrají na poněkud znepokojivou notu. Ambientní loopy prodrnčí elektrická kytara a hudba je s osamoceným zpěvem v ostrém protikladu, který v posluchači zanechává dojem neurčité naléhavosti. Hm, až nápadně podobné s Ecstasy Of Saint Theresa. Přesto, nebo právě proto, velmi působivé.

Loud plus Sommeil se rovná vcelku průměrnému, z rádia lehce zkousnutelnému housíku. Slyšet ho náhodou v obchoďáku, neurazím se, možná se i zhoupnu v bocích, ale doma mě nezajímá. Touchwood si na remixování vybral Ageless. Dalo se to čekat, protože Ageless je z celého Double Happiness pro přetavení v drumnbass nejpříhodnější. Zajímavé je použití smyčců v kombinaci s původní zkreslenou kytarou, ale nestačí to. Track je sice sympatickým bubákem, ale vadí mi, že až do konce jakoby slibuje ještě něco navíc.

Boris Carloff si pohrávají s Mužem z Acapulca i Ria současně. Zní to dobře, ale! Z původní verze zůstal jen vokál, který působí naprosto zbytečně, jakoby extra přilepený jen, aby se neřeklo. Čili písnička jiného projektu propašovaná na album s remixy.

Naopak Bullerbyne vytvořili povedenou techno baladu, kde vokál na chlup sedí a celá věc lehce mrazí. Nejbizarněji se s remixem vypořádali Blue & Clad, kteří prostě vzali Valeriin vokál, vytáhli ho z auta a v duchu dost experimentálního downtempa ho poslali na procházku přírodou. Rytmiku tvoří kroky, zpěv to táhne.

Po pravdě řečeno, nevím si s Recycled rady. I z té nejhorší desky remixů se dají vybírat perly a i na té nejlepší občas některé tracky přeskočíte. Tahle je tak půl na půl. Nejsem si jistý, jestli se bavíme o průměrném albu nebo naopak o něčem, co se může vyhřívat na sluníčku s uctívanými opusy. Proto Vám raději doporučím originál. Double Happiness je totiž dokonalá deska.


Bartias