DJ Loutka - Second & Third

BWX003. Co, že ten kód znamená? Je to jednoduché, pod tímhle katalogovým označením najdete v obchodech s muzikou jen jeden titul. Tři písmena naznačují původ z vydavatelství Beeswax Recordings a trojka nástupce Stephunkova Kosmíru a Lumiérovy Goodbye Illussions. Dnes jsem pro vás připravil recenzi dvojvinylu, který už dobrých pár dnů můžete zakoupit ve vašich oblíbených recordshopech a zároveň povídání s autorem, jenž je za originály obou skladeb tak nějak zodpovědný...

Na rozhovor s tím snad nejzatracovanějším a nejpomlouvanějším diskžokejem jsem šel plný rozpaků. Bude mít vlastně člověk, který za gramofony strávil už jedenáct let, chuť vracet se k úplným začátkům a znovu opakovat to, co už tolikrát v rozhovorech opakoval? Usadili jsme se v jedné z příjemných kaváren blízko Náměstí Jiřího z Poděbrad, kde teď Michal bydlí a já ho začal vyzpovídávat. Vše odstartoval osmý květěn roku 1967, kdy se Michal Loutka narodil. S úsměvem mi prozradil, že kamarádi si jeho narozeniny snadno pamatují, protože v té době blikají v noci na obloze výroční ohňostroje, symbolizující ukončení druhé světové války. O svém dětství a dospívání toho Michal zas až tolik nenapovídal, takže přeskočme rovnou tohle období a zastavme se u 21. března roku 1991. Proč právě tam, nám určitě nejlépe řekne on sám. "Taky tohle datum se snadno pamatuje. První jarní den roku 1991 jsme v klubu Meloun uspořádali párty pro pár kamarádů a tak se tu tehdy sešli i belgičani Geert, Bart a Dominic, kteří s sebou vzali i gramce a naživo nám předvedli, co oni poslouchají doma a konkrétně Geert, jako jediný z nich ukázal, že se díky sesynchronizovaným rychlostem dají vytvářet nekonečný skladby... Klukům se tu moc líbilo, takže následovaly dlouhý mejdany v Mama Klubu a my jsme s Bidlem, s nímž jsem se už tehdy znal, chtěli tu muziku hrát taky."

Ty začátky mě docela zajímaly, protože jednak jsem nevěděl, odkud měli vlastně Loutka s Bidlem desky a také, kde vlastně mohli trénovat. Michal nastiňuje další vývoj: "No, první desky jsem si koupil v půjčovně CDček v Paláci kultury, kde je měli jen jako doplněk k jejich podnikání, ale s gramci to tak jednoduchý nebylo. Jediný dva Technicsy byly toho času v Bunkru a my se tam s Pavlem scházeli a zkoušeli napodobovat Geerta. Bylo to stejný, jako když Tě někdo hodí do hluboký vody a řekne plav! Prostě nějakou představu jsme měli, ale jak docílit toho, aby ti seděly rychlosti, jak kroutit s deskama, s čím vším hýbat, aby to tak nějak mělo smysl, to všechno jsme se museli sami naučit. Nikdo nás nevedl za ručičku. Na druhou stranu, tak jako nezapomeneš plavat, nebo jezdit na kole, tak díky týhle drsný průpravě už prostě o to, co ses sám naučil, jednou provždy nepřijdeš." Tou úplně první deskou, kterou si Mr. Loutka koupil, byl dvanáctipalec Sueňo Latino, od stejnojmenného projektu. Možná právě proto tenhle kousek později použil (to už však v reedici, v remixu od Derricka Maye) pro vstup do svého oficielně vyšlého setu Housebox u Next Ery.

Pokud si sami zavzpomínáte na devadesátý první, druhý rok, potvrdíte mi, jak moc byla tehdy house music undergroundem, takže mě samozřejmě zajímal názor toho, kdo už tehdy vláčel kufr s deskami a hrál pro pár desítek nadšenců. "Byla to šílená doba. Kromě klubu Miš Maš, kde to hráli nadšenci, jako jsme byli my s Bidlem, tady skoro nikdo pro house pochopení neměl. I z takový Radosti, kde je taneční muzika dneska na denním pořádku, mě jednoduše vyhodili. Prostě ten styl, který frčel už nějakou dobu venku, nebyli majitelé schopní pochopit. A že bychom hráli někde mimo Prahu? To vůbec, to by nás snad i zabili.:) Myslím si, že ty podmínky, který jsme měli tenkrát, by dnešní DJ´s, jenž už mají vyšlapanou cestičku, asi nebyli schopní přijmout. Neustále s něčím bojovat... Přesto jsme věřili, že to jednou půjde a byli dál trpěliví." A ono se to fakt jednou zlomilo. Loutka "vyfasoval" v Radosti pravidelné středy spolu s Vilémem a o něco později si s Jardou Krampolem a Petrem Hoškem zakládá agenturu Roxydust. Počet do houseu propadlých lidí se stále zvětšoval a stejně tak se zvětšovaly prostory, ve kterých je on seznamoval s novýma deskama. Příkladem byl třeba Kulturní dům Ládví, kde se čas od času sešli ti, kteří taneční hudbě byli ochotni obětovat nejednu probdělou noc, když se za gramofony střídali ti nejlepší z nejlepších. O něco později se vymyslela koncepce seriálové párty Shake a Loutka si k sobě pravidelně zval hosty zvenku, ať už to byli Dimitri z Holandska, nám teď dobře známý Bushwacka!, Konnie, DJane 100% Isis, nebo Marcello. Také on sám teď vyrážel na zkušenou do světa a postupně si zahrál v holandských Roxy, Chemistry, nebo Paradiso a i tam na něho čekala přívětivá atmosféra tancechtivých zájemců.

Tak nějak mě zajímaly Loutkovy vzory, co se týče srovnání techniky, či výběru desek a zarazila mě poněkud překvapivá odpověď. "Doma nic neposlouchám, kdysi to byly sety Dimitriho, ale dneska jenom sedím u počítače, v kuchyni mi hraje rádio, který skoro neslyším a do toho šumí televize. Není to proto, že by mě ta muzika nějak nebavila, je to jen o tom, že se na dobrou muziku potřebuju soustředit, vnímat ji vším, jinak by ta důležitá komunikace mezi námi nefungovala... Asi můj největší zážitek z párty venku, byl set, který před pěti roky odehrál Sven Väth na Dance Valley." Docela jsem stál i o Loutkův názor na současnou taneční scénu, kterou může vnímat z pohledu desetiletého harcovníka českými kluby, obzvlášť, když se mezi námi pohybují ti, kteří jeho sety předem zatracují a "pana diskžokeje" až příliš kritizují. "Techno, jako celek, moc nechápu - přijde mi tenhle styl tak trochu o ztrátě identity. Lidi jdou do toho davu jen proto, že tam jdou ti ostatní a já tam nějak necítím ten komunikační prostředek mezi diskžokejem a tanečníkem, na který jsem byl po dlouhá léta zvyklý. Co se mě týče, jasně, že registruju hlasy kolem mě, který o mě a mým hraní hovoří negativně, ale na to je nejlepší obranou to, aby mi ten člověk řekl, kdy mě vlastně naposled slyšel. Většina jich pak zůstane stát jen s otevřenou pusou. Nemyslím si, že bych svůj styl nějak radikálně měnil, ale směju se, když někdo pronese na nějakou skladbu, že zrovna tohle je typický "loutkovský".:) Dneska mám zhruba tři tisíce desek různých žánrů a nehrozí, že bych se nějak opakoval."

Teď si uvědomuju, že jsem se prozatím nezmínil o Loutkově další činnosti - roli producenta. Pamětníci si určitě ještě vzpomenou na prvotinu Milky Way, kterou dal Michal dohromady s Honzou Čechtickým. Pak nastala opravdu dlouhatánská pauza a když to málokdo čekal, na trhu se objevila další deska s nápisem DJ Loutka. Jelikož tamta byla první, vtipně byla nazvána jako Second a znovu v ní měl prsty Honza Kleník, který si v tom roce 2000 umíchal i svou vlastní breakbeatovou verzi. Azyl dostal Michal na Beeswax Recordings a po té, co jednání se Skoty Silicone Soul dopadla dobře, v agentuře Wax přišli s nápadem, že poprvé ve své historii vydají doublepack, na němž bude jak Second, tak i Loutkova zatím poslední - Third. Než se pustíme do samotné recenze, snad jen ještě Michalův pohled do budoucna. "Co se týče hraní, tak jako každý rok jsem se těšil moc na Silvestra, kde jsem přechod obou roků otvíral v Roxy. Dopadlo to skvěle a atmosféra byla perfektní! Jinak jsem s Dušanem Lipertem dokončil čtvrtou vlastní skladbu, tedy Fourth a netrpělivě čekám, jak dopadnou jednání s Eddie Amadorem a Ianem Pooleym, kterým byla Fourth nabídnuta k přemíchání..."

Já poděkuji Michalovi za rozhovor, zvedám přenosku a její hrot už začíná ukusovat první stopy černého koláče. Jsem zvědav, jak na mě originál Second (MP3) bude po dvouletém výročí jeho vzniku působit. První rozdíl mezi oběma vinyly poznáte hned. V Beeswaxu konečně ustoupili od těch těžkých a mohutných desek (i když všichni diskžokejové tvrdí, že právě ty jsou z hlediska kvalitnějšího záznamu lepší) a "nová" Second už je stejně lehká, jako černé kolegyně ve vašich recordbagách. Co se muziky týče, působila na mě už před těma dvěma roky tahle skladba dost jednoduchým dojmem, s poměrně laciným melodickým motivem. Až při pozorném poslechu však s údivem zjistíte, z kolika programátorských zvratů a nových zvukových příspěvků je vlastně vyrobena. Konkrétně automaty tady skládají úspěšnou maturitní zkoušku. Tradiční repetitivnost je narušena občasným zdvojením beatu, jeho vynecháním, popřípadě stopnutím zvukového diktátu, jenž na chvilku nahradí lehký breakbeat. Onen melodický motiv mi však leze na nervy i teď. Mám pocit, že by ho vymyslelo i malé dítě v mateřské školce a tak nějak působí jakýmsi povinným příspěvkem. Jako by hra beatů nestačila a podmínkou vydání bylo nějaké melodické pásmo. Tolikrát použitá basová smyčka tu vůbec není na škodu a doprovodné počítačové efekty mi teď připomínají současnou tvorbu Over3. Míchalo se v obou případech u East Authentic, takže by vítr vál z Břevnova? Po polámaném pásmu už se jednotlivé paterny tracku pouze opakují a vy se nemůžete ubránit pocitu, že méně znamená někdy více.

Silicone Soul jsem si povšiml až po vydání jejich snad ještě nadlouho nesmrtelné Right On Right On, takže jejich remixérský zásah do Loutkovy Second, byl asi nejen pro mě velkou výzvou. Silicone Soul Dark Room Dub Mix (MP3) začíná hodně zostřenými, skoro až špinavými beaty. Těm předcházel krátký a hlavně vlastní mužský sampl, ale ze špatného zvuku nemusím mít strach. První hi-hat a vy si začnete na barvu zvuku zvykat. Dvojka z Glasgow pojala svůj remix opravdu zajímavým způsobem. Minimalistické pásmo dosahuje pěti a půl minuty a v nich opravdu jen pozorný posluchač může zaregistrovat částečné dílky Loutkovy stavebnice. Efekty stoupají do tříštících se frekvencí a těm zase oponují ty druhé, které bublají v pozadí. Brzy se přidává táhlá modulovaná plocha, jejíž zvuk postupně vyplouvá na povrch a úsporné Loutkovy kousíčky přicházejí stále častěji ke slovu. Po oněch pěti a půl minutách přijde zasloužená změna, trochu času na regeneraci vašich končetin a Loutkova původní basová linka s novými "Silicone Soul" automaty má zelenou. Také zde už se pouze přidává a těží z již zavedených pravidel. Ačkoliv se mi při prvním, druhém, třetím, ba ani čtvrtém poslechu tenhle remix nelíbil a já neustále srovnával s nesrovnatenou Right On Right On!, už téhle verzi konečně přicházím na chuť. Předlouhé úvodní pásmo je také zdařilé pro začínající diskžokeje, kteří nebudou z obou míchaných desek vyrušovat žádné vokály, ani častá zastavení. Mohou si na něm vyzkoušet srovnat dvě rychlosti a při případných rychlostních neshodách svůj cit v rukou. Že by Silicone Soul vytvořili příručku "Jak být dobrým diskžokejem"? Myslím, že tahle verze se bude hodně hrát a bojím se, že konkrétně v Roxy, kam mi teď pasuje asi nejvíce, se mi brzy oposlouchá... Uvidíme, není ten pravý čas na soudy.:)

Ted už však beru do ruky druhý kotouč a čas pro Third (MP3) právě nastal. Už od prvních vteřin je patrnější větší technická propracovanost. Chřestivé zvuky, podobné zefektovanému lusknutí palce a prostředníčku, doprovází různé hi-hatové doprovody, první kopák a už se řítíme vpřed v mnohem ostřejším tempu, než v případě Second. Místo zde má množství perkusí, jež trpělivě vyklepávají umělý tribalový nádech. Pak však přijde k mému velkému zklamání jakási "diskošková" smyčka, jako by si pan Loutka chtěl zavzpomínat ještě jednou na Petal od Wubble U. Po pár taktech se objevují svištivé a efektní doplňky. Často zde dochází k vypínání ústředních nástrojů, příchodu nových a po originálním gradujícím předělu jede melodický kolovrátek cestou, kterou už známe. Nic víc, nic míň. Osobně by mi sedl spíš nějaký dubmix, ve kterém by se ten laciný doprovod neobjevil. Uvidíme, jaké překvapení nám uchystal zástupce Quadrant Sound System - Kel.

Jeho Kel´s "Third Time Lucky" Mix (MP3) má už tradičně s originálem pramálo společného. Pokud jeho remixovou tvorbu nějak více sledujete, tak snad kromě remixu pro Lumiérovu Goodbye Illussions, kde alespoň zůstaly útržky Big J.ova hlasu, dá se říci, že spíš vytvoří novou skladbu, než aby se jednalo pouze o přemíchání originální nahrávky. Znovu se potvrzuje jeho příslušnost k Notinghamu a Kel nabízí tempo 120 BPM, při kterém se rozhodně nezapotíte. Už při prvních patnácti vteřinách zaregistrujete rozdílný přístup studia East Authentic a zásah Štěpána Tůmy. Stephunk T, který Kelovi s výslednou podobou pomáhal, vybral spoustu sci-fi efektů, jež vybrousil do tříštivých poloh a trochu utahaný rytmus tím pádem získává na zajímavosti. V přechodech Kel některé beaty násobí, na pomoc přichází perkusový klapot, jednoduchá basová linka, lehounký klávesový doprovod, přibírající později i druhou doprovodnou figurku a na začátek setu, kdy se sál postupně zaplňuje lidmi, kteří ještě s tancem vyčkávají, je tenhle kousek ideální. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že je tak trochu studený, prázdný a je tu až příliš volného prostoru pro šikovnou vokalistku. Možná by úplně stačila vyšeptávaná slůvka "Third", aby se v Kelově práci dělo něco zajímavého. Obzvlášť, když délka záznamu je značná a dál vše pouze těží z toho, co autor-remixér předtím vymyslel. Zase jeden track, který neurazí, ale kterých mají diskžokejové ve svých kufříkách mraky...

Závěr: Loutky si vážím jako diskžokeje, majícího na dnešním rozkvětu tanečních parties nemalé zásluhy. Přesto se s jeho producentskou rolí stále nemohu smířit. Jeho tracky mi připadají příliš jednoduché a často jsem překvapen, když si jeho desky nemohou hrající kolegové vynachválit. Funk D´Void ji má ve své prosincové Top 10 na druhém místě, Darren Emerson ji hltal při poslední návštěvě Prahy a Dimitry ji údajně hraje v každém setu... Jsem moc zvědav, kolik čísel vlastní tvorby má ještě Michal před sebou. "Čtyřku" už prý máme za dveřmi a já si ji rozhodně nenechám ujít!

Myclick

DJ Loutka - Second & Third (tracklist):

Second:

A: Second (MP3)
B: Silicone Soul Darkroom Dub Mix (MP3)

Third:

A: Third (MP3)
B: Kel´s "Third Time Lucky" Mix (MP3)

Vydal: Beeswax 2002