RECENZE

 

Hudební recenze: Massive Attack – Heligoland

Singl, LP, nechat se zremixovat a pak EP deska. To všechno v období necelého půl roku. Ptáte se, komu patří tenhle rozvrh? Britským Massive Attack, kterým už jen v květnu stačí odškrtnout položku EP. To nejdůležitější, tedy dlouhohrající album Heligoland, mají venku. Třikrát sláva a čest, že ještě stále mají co říct a neztratili schopnost artikulace.

 
Českou republiku zasáhla zvláštní epidemie. Dopadá jen na hudební posluchače a jejím příznakem je jediná věta: "Noví Massive Attack jsou špatní." Recenzent netuší, odkud se nemoc objevila. Ale možná je sám nakažen jinou epidemií: Heligoland je parádní!

Poselství českého internetu bylo tak silné, že i já jsem k nové desce Massive Attack přistupoval nedůvěřivě. Jejich poslední tvorba působila dýchavičně, v době ožívajících devadesátkových jmen se možná měli více zaměřit na koncertování, protože to jim ještě pořád jde. Jenže oni si nedají říct a zkoušejí rozvíjet svou temnou triphopovou vizi dál. Díkybohu.



Deska Heligoland je silným, a přesto skromně naředěným kompilátem všeho, kolem čeho za poslední roky prošla elektronická hudba. Kytarového nu-raveu, herních 8bitových zvuků znějících na desce jako ukradená stopa z laptopu německých Kraftwerk nebo třeba strohého dubstepového rytmu ozdobeného záměrně špinavými ruchy á la click´n´cuts.

To vše kapela vtlačila do důvěrně známé tmavé kytarové a syntezátorové garderóby. Co na tom, že občas už mírně obnošené šaty na některých místech tlačí a někde se dokonce roztrhly. Právě z těchto míst raší na povrch to čerstvé a nečekané, čím se Massive Attack udrželi na Heligolandu při životě. Jednou kakofonie dechových nástrojů, podruhé zas nečekaně optimistický a jednoduchý akustický kytarový riff ozdobený popíkovým vokálem Martiny Topley-Birdové.



Jenže tyhle pro někoho nepatřičné chvíle dokáže Heligoland vyvážit pasážemi, u nichž prostě musí posluchač zpozornět. Třeba ve skladbě Flat of The Blade, kde je zpěv Guye Garveye a rozvláčný sampl dechového orchestru tím nejkřehčím, a přesto jediným, co drží pohromadě salvu elektronických efektů připomínajících zvuky, které charakterizovaly londýnský label Warp v polovině 90. let minulého století.

Vzpomínky i současnost. To je Heligoland. Massive Attack už bohužel nejsou v takové situaci, aby navíc nabídli i pohled do budoucnosti. To by chtěl posluchač po kapele, která letos slaví 25 let na scéně, hodně. Ovšem i tak je album plné momentů, kvůli nimž stojí za to zastavit a nevnutit si názor druhých. Massive Attack moc dobře vědí, odkud vychází jejich síla. A tohle ložisko je, i po vydání Heligolandu, stále bezedné.      

Anotace:

Massive Attack - Heligoland
Virgin Records, 2010

Hodnocení: 85 %

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016