Hudební recenze: Hi-Fi - Digestoř

V době, která širokým úsměvům na lících příliš nepřeje, navíc v čase, který si pro sebe tak sobecky vyhradil vražedný podzim, dostane nyní vaše bránice spoustu impulsů k až přehnané aktivitě... Ano, domácí parta Hi-Fi, kterou už před osmi(!) lety založil Petr Wajsar, je především velmi zábavné uskupení, které se díky pochopení brněnských Indies letos konečně dočkalo a první vlastní CD s názvem Digestoř už tenhle kvartet drží v rukou. Co z vás tihle čtyři při poslechu vysají? V první řadě všechen ten negativismus, který se vám po sladkém letním nicnedělání opět rozlil po celém těle. Už zase se přistihnete, jak vám cukají koutky: “My vám teď zahrajeme písničku, která má takový zvláštní název... Jmenuje se Tyga!“ Nebo spíš “Tygááá!“ aby to znělo věrně. Hned po vychrlení toho zvláštního názvu (podobnost s kanadským elektrikářem je opravdu jen čistě náhodná) na vás pěkně pod tlakem zaútočí nejdříve hodně energická acappella a vzápětí svižné funky i s tak kouzelně ukvílenými hammondkami, hromadou zdeformovaných a velmi zajímavých zvuků a nechybí tu ani beatbox, s nímž si čas od času k těm živým přihodí další bicí linku.


Spousta gradací, spousta záseků a divočina už s první peckou – pokud si tahle čtyřka secvičí pro pódium nějakou pěknou sestavu, pak se na ty rozjeté fešáky dámy seběhnou ze všech stran a teprve pak koncert nabere grády! Také jste si doteď mysleli, že co do zvukomalebnosti má domácí kuchyňský či laboratorní stroj umožňující odsávání nežádoucích plynných látek a par daleko a do textů je absolutně nepoužitelný? To byste se divili, jaká paráda se dá nadělat s digestoří! :) A z toho obrovského kouzla češtiny se všemi těmi dvojsmysly i její hravostí a melodičností tahle parta vlastně těží neustále - v tomto ohledu právě Tata Bojs i J.A.R. k sobě získávají slušného konkurenta. A ani ty infantilní texty o Jůhelácích, Pepkovi a Rumburakovi s Mekotou jim člověk snad ani nemůže mít za zlé. Umí to zkrátka podat, wohnoutovsky se u toho pitvoří, vzhledem k absenci vokalistek čas od času své hlasy pozvednou či si je díky vokodérům zrychlí, aby to bylo ještě pestřejší a čím více promile, tím víc se vám budou líbit a necháte se strhnout do divokého tanečního reje. Další hlasy hudebních voličů si snadno koupí, když v textech šikovně zacílí také na zhulenky: “Vem jointa do huby a do kapsy rum!“ či “Dáme si špíčka...“ To by bylo, aby se ti chudí mladí, co si mezi sebou podávají jednu cigaretu a ještě se tomu smějou, také nechytli! :) Pro ně bude tahle kapela velmi sympatickou - zkrátka spiklenci na té jejich voňavé straně!


Co kus z této desky, to pokaždé totální změna stylu, přičemž vám na opravdické bicí vyčarují i ten správně rozevlátý drum´n´bassový či breakbeatový rytmus, s Makumbou zase vše na chvilku hodí do reggae, pak si s Ukolébavkou skočíme až někam do Číny, věrně tu s housličkami imitují i typickou cikánskou kapelu, umí se vrátit až do středověku za kejklíři, ale funky téhle sestavě i se všemi těmi gradacemi a vlastními echy bez použití sampleru, ale s poctivým opakováním, sluší rozhodně nejvíce... Pro potřeby účinkování na vlahém letním open airu pod černočernou oblohou jako by si složili přímo na zakázku Fivetechno. Tohle není skladba - to je přímo devítiminutový megamix různých nálad a jak už název napovídá, ten styl, který tolik baví mladé a staří si na něj budou stěžovat neustále, tu má prioritu. A opět hraný na skutečné bicí i s těmi vířivými přechody! Tohle techno, v němž ani tentokrát líbivé housličky nechybí, by už snad mohly ty starší ročníky skousnout a alespoň na chvilku pod tímhle tlakem obdivovat živé muzikanty. Velmi psychedelická a velmi hypnotická věc a pro mě osobně i jasný favorit tohoto alba! Ovšem alba, které si doma víc jak pětkrát nepustím. :( Tohle totiž zní až příliš jako živák bez řevu rozdováděných fanoušků a mám takový pocit, že vidět a slyšet Hi-Fi naživo, se s tímhle “záznamem“ vůbec nedá srovnat. Pokud máte smysl pro humor a nechodíte na koncerty moc přemýšlet, pak vás tahle parta rozhodně bude bavit. A to do slova a do písmene...

Hodnocení: 70%
Myclick


Říkají si Hi-Fi, jsou čtyři a vystudovali pražskou konzervatoř. V jejich čele stojí nepřehlédnutelný Petr Wajsar, s pusou vytvarovanou jako Mick Jagger a hlavou, ze které tryskají nápady v takovém tempu a skladatelském rozptylu, že nelze než smeknout klobouk. Psát o jeho všech ostatních projektech by vydalo na samostatný článek (orchestrální a komorní hudba, filmová hudba, muzikál Pornohvězdy, různé kapely a další), takže se raději podívejte na www.wajsar.com, tam vše najdete. Poté, co v minulých letech Hi-Fi vyhráli dvě hudební soutěže (Boom Cup v Ostravě, Startér Live v Praze) a poctivě "dovybrušovali" svůj styl na mnoha živých vystoupeních, se letos rozhodli vydat debutové album Digestoř. Přiznám se, že z něj mám velmi smíšené pocity. Miroslav Lacko (klávesy), Jan Šimůnek (elektrické housle), David Růžička (bicí) a Petr Wajsar (vše ostatní) se dle vlastních slov snaží hrát "freetekjazz" a v kapele Hi-Fi hledají především zábavu a odlehčení. Což je docela jasné vodítko, jak album číst. Hodně mě na Digestoři baví "odlehčenost" ve stylu mých oblíbenců Apollo 440, například zlomená skladba Tekiero, užívám si "dub-jazzovou" Ukolébavku a hlavně devítiminutový techno-epos "Fivetechno".
 

Jsem ale docela zklamaný ze skladeb stylizovaných do funky nudy Romana Holého nebo nevtipné samba parodie Naša Rosa Kaietanna. A přiznám se, že mám taky problém se slovní výplní skladeb typu "tygá tuf tegeduf, tukaryku tekutá, digestoř, digestoř" nebo hříčkami a rýmy jako "rumburak a mekota jedou na kole, pepek volé ólé, óle". Protože jestli tohle dnes někomu připadá jako zábava, tak v tom případě jsem se holt stal nudným patronem beze smyslu pro humor. Samozřejmě není nutné v textech řešit existenciální otázky, ale že lze udělat inteligentní a zároveň "jednoduchou" skladbu, dokazuje například již zmíněná Ukolébavka - zvukově i textově. Z celkového pohledu na Digestoř mám ovšem neodbytný pocit, že se vlastně nejedná o album v pravém slova smyslu. Ještě než jsem desku poprvé slyšel, myslel jsem si, že by se Hi-Fi mohli stát takovými českými Jagga Jazzist - na pódiu živočišnost, hravost, smysl pro humor, na albu důraz na elektroniku a větší kompaktnost a serióznost. Jenomže Hi-Fi podle mě trochu rezignovali na snahu "složit album", a rozhodli se slovo od slova přenést jejich živé vystoupení na formát cédéčka (samozřejmě s kvalitně vybroušenou zvukovou podobou). Jakoby ona zmíněná digestoř v názvu alba vysála všechny vůně a vibrace, které se vyskytují v hojném počtu při "live" vystoupení. Vznikl doslovný přepis, který doma mezi čtyřmi stěnami ztrácí kouzlo.

Hodnocení: 50 %
Jaroslav Zapletal


Křest alba Digestoř kapely Hi-Fi se uskuteční 23. října 2010 v Malostranské besedě! 

interpret/album: Hi-Fi/Digestoř
label: Indies Scope
URL: www.hifiband.info, www.indies.eu
styl: freetekjazz, funky, reggae, drum´n´bass, pop, hip-hop. techno