Recenze: Morcheeba - Charango

Už čtvrté album pro nás posluchače přichystal povedený trojlístek z Londýna a deskou Charango budou muset vzít zavděk hlavně ti, kteří se těšili na jejich živé vystoupení u nás v Praze. Přestože Morcheeba na festivalu Jam už jednou vystoupila, organizátoři tentokrát od párty pod širým nebem na koupališti Džbán ustoupili. :( Než se pustíme do detailní procházky po zvukových stopách nového alba, pojmenovaného podle malého strunného nástroje z Jižní Ameriky, měli bychom svůj pohled na sympatickou trojici malinko zaostřit.

Na počátku všeho tu mezi námi žili dva bratři. Paul a Ross Godfreyovi. Ten první uměl muziku naprogramovat, nedělalo mu problém ovládat bicí živé i ty automatické, s gramofonovými deskami scratchoval jak o závod a ještě navíc oplýval hlasem, za který se rozhodně nemusel stydět. Jeho bráška Ross, kromě perkusí a hlasového doprovodu, střídal basovku s klasickou španělkou a také občas pohladil ten velký nástroj plný bílých a černých klapek. Jak se zdá, celkem šikulové, kteří se bez asistence ostatních muzikantů klidně obejdou. Jejich talent a radost z muziky nenechala chladným slavného Davida Byrnea z kapely Talking Heads a tak se spolu nakonec dohodli na šesti tracích pro Davidovo album Feelings. Rozhodně tak na sebe upozornili, ale zároveň si brzy uvědomili, zda je opravdu nutné, aby jejich hudbu prodával někdo jiný, když si mohou založit svůj vlastní projekt, ve kterém se budou omezovat pouze sami dva. Rozeslali svá hudební dema s instrumentální muzikou po londýnských gramofonových firmách a čekali na výsledek. Ti slušnější se ozvali, že "zatím ne", ti druzí ho zřejmě někam založili. :(

Každý muzikant chodí nasávat atmosféru do některého ze svých oblíbených klubů a nejinak tomu bylo v případě obou bratrů. Jednoho dne se seznámili s charismatickou Sky Edwards, která umí kolem sebe rozdávat ty široké úsměvy, jež jsou až nebezpečně nakažlivé. Kluci brzy zjistlili, že barva jejího hlasu nemá konkurence. Je složena z tak jedinečné substance, že by vám dalo pěknou fušku, sehnat zpěvačku, která by textům vdechla stejné kouzlo, skrze stejně sytý vokál. Bratři se zaradovali z nalezeného pokladu a důvěru teď brzy našli u gramofonové firmy China Records, jenž si od nové posily také hodně slibovala. Prozatím to na album nebylo, ale jak zareagují posluchači, už se testovalo prostřednictvím EPčka Trigger Hippie a o něco později skrze Music That We Hear. Po roce společného muzicírování ve studiu přišla konečně sladká odměna. Morcheeba dostala smlouvu na celé album a tak mohlo začít natáčení nového materiálu, ze kterého se nakonec vybralo 12 skladeb pro debut Who Can You Trust? To se psal rok 1996 a na světě byla deska plná nejrůznějších vlivů londýnského života. Pozorný posluchač tu na jedné straně mohl objevit temnotami opředenou triphopovou atmosféru, jakoby ji vystřihli bristolští Portishead, na té druhé hudební fantazie bratrů Godfreyových vykouzlila jakýsi hybrid mezi Stereo MC´s a Pink Floyd. Nad všemi hudebními záměry se vznášel eroticky položený hlas Sky Edwards a mnozí fanoušci Morcheeby toto album označují za vůbec ten nejlepší počin, který kdy tahle parta stvořila.

U nás v České republice se vlna zájmu o Morcheebu zvedla až v souvislosti s vydáním jejich druhého, nádherným obalem oplývajícího, alba Big Calm. To se na pultech objevilo v březnu roku 1998 a skrze obrovskou promotion na Rádiu 1 nebylo hodiny, kdy alespoň jedna z dvanácti skladeb nezazněla éterem. Již kouzlu úvodní The Sea nemohl odolat téměř nikdo. Skoro šestiminutový snivý výlet s hladícími slůvky Sky vás odnesl na jakýsi pomyslný ostrov, kde byste výraz "problém" hledali ve slovnících marně. Part Of Process, Let Me See, Over And Over, Friction i titulní track těžili pokaždé z něčeho jiného a cílová skupina byla čím dál početnější. Morcheeba zkrátka našla hudební substanci, jenž zachutnala každému, bez ohledu na věk, či stylové zaměření. Těch stylů jste totiž na albu našli víc, než dost. Reggae, jazz, vlivy elektroniky i filmových soundtracků a přesto byly kořeny zapuštěné v líném triphopovém podhoubí. Trojice se navíc obklopila třiceti! hosty, kteří dali do desky všechno a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Slovo Morcheeba se začalo skloňovat ve všech našich sedmi pádech. Oni úspěchu využili a rozjeli se po světě, aby fanouškům předvedli, jak zábavná může být Morcheeba v živém provedení. Tak se také stalo, že 13. června roku 1998 zakotvili i u nás na festivalu E.T. Go Jam a kdo na něm byl, dá mi zapravdu, že hned vedle islanďanky Bjork, patřili ke skutečným ozdobám tohoto open-airu a pozorovat na jedné straně pódia Sky Edwards (s opravdu neuvěřitelným účesem) hopsat do rytmu a na druhé Paula Godfreye, který zápasil s gramofonem a scratchoval jednotlivá slovíčka z desek, byl opravdu zážitkem jednoho parného léta.

S novou deskou kapela nepospíchala a tak se album Fragments Of Freedom vylouplo 1. srpna roku 2000. Přestože nepospíchali, uspěchaným dojmem tato deska přeci jen zněla. Každý jim vyčítal krok zpět, až příliš velká popová klišé, "že už tohle všechno tady bylo" a pokud se zákazníci našli, tak jen ti, kteří desku přijmuli určitou setrvačností, v očekávání volného pokračování předchozího alba. Svůj soulový feeling nechala Sky plně rozehrát hlavně ve funkovějších Rome Wasn´t Built In A Day, nebo Love Is Rare, na desce se blýskli i hosté z oblasti hiphopu - Mr. Complex, raperka Bahamadia, či Biz-Markie. Opět nechyběla bezproblémová atmosféra, kterou stejně tak dobře umí nastínit třeba Brand New Heavies, nebo Pickeringovi M-People a zdárným příkladem uvolnění byl třeba hned úvodní singl World Looking In.

Loni využila Morcheeba nabídku od labelu Ultra, který podobně jako třeba DJ Kicks na !K7, dává prostor různým populárním umělcům k namíchání setu ze svých oblíbenců. Touto řadou Back To Mine si v minulosti už prošli takoví hosté, jako Groove Armada, Orbital, Faithless, či Everything But The Girl a hudební fanoušci tak mohli ocenit, co vlastně ve volném čase Morcheeba poslouchá. Z celé trojice bylo míchací umění svěřeno tomu, kdo gramofony ovládá nejlépe a tak Paul Godfrey za sebe poskládal patnáctku hudebních nej! Stejně jako je členitá jejich vlastní hudební tvorba, stejně eklektický pak byl tento set. Ať už to byly nahrávky z oblasti R&B, hiphopu, jednoho soundtracku, dokonce i country, tak mezi ně se ještě Paulovi podařilo vměstnat B-stranu ze singlu Tape Loop, tedy skladbu On The Rhodes Again. Tracklist obsahoval (alespoň pro mě) neznámá jména, jako Alice Russell, Giant, New Kingdom, Missin´ Linx a set pouze potvrzoval, že když by bylo nejhůř, může Paul objíždět s kufříkem klenotů světové kluby a zpříjemňovat dlouhé večery svými nahrávkami. Začátkem roku se začalo šuškat, že v táboře Morcheeba probíhají dokončovací práce a 9. května se nové album konečně vylíhlo. Já ho pokládám do mechaniky své hi-fi věže, mačkám tlačítko play a pokusím se vám co nejvěrněji přiblížit, jak na mě jednotlivé skladby budou působit.

Úvod obstarává nádherná balada Slow Down (MP3). Její intro je jako z filmu, který nechává volně rozehrát vaši fantazii. Představuju si nějaké opuštěné, zaprášené město, ve kterém čas od času zafouká vítr, jenž pohne se všemi těmi zapomenutými předměty na zemi, zkrátka místo, kde chcípnul pes. V okamžiku, kdy Sky Edwards spustí svůj éterický hlas, uvědomíte si, jak moc vám kontakt s Morcheebou chyběl. Typická tklivá kytara, typické rejstříky kláves podoorsovsku naaranžované a k tomu v dálce zvláštní šumění, vytvářející tak trochu skladbu ve skladbě. Líný track pro vaše postýlky, rozbolené hlavy, tápající myšlenky před vážnými rozhodnutími. Morcheeba pro rok 2002, čerpající z toho nejlepšího, čeho už ve své tvorbě okusila!

Druhá Otherwise se brzy stala favoritem obou bratrů a také proto byla nasazena jako první singl z této desky, společně s klipem, který by u nás měli shlédnout všichni diváci hudebních pořadů, ať už se budou dívat na Medůzu, Noc s Andělem, či ESO, kde bude však šance na nějaké vysoké umístění mezi plejádou "kvalitních konkurentů" velmi mizivá. :( Základ skladby tvoří tentokrát hip-hopový rytmus, povšimnout si můžete vynikajícího rozložení všech nástrojů v celé šířce stereopásma a také vábivé smyčce skvěle korespondují s hlasem Sky. Ačkoliv jde o klasickou popovou skladbu, přesto je hlavně po hlasové stránce hodně členitá a popírá tak zajetá pravidla. Možná ještě proto je škatulka "Pop" pro Morcheebu stále vzdálená. Tajemná atmosféra, nastíněná šumícím efektem z tracku předcházejícího, se objevuje i zde. Skoro jakoby se oba bratři při finále nudili a potřebovali skladbu ještě nějak ozvláštnit.

Aqualung se stala mojí nejoblíbenější. Opět track postavený na hiphopových spodcích se spoustou smyčců v zádech, dynamickou basovou linkou a mazlivým hlasem Sky, jenž vám při najetí refrénu způsobí lehké mrazení na zádech a husí kůži po celém těle. Paul si zde zascratchoval, prostor našla v oddechovém území i flétna, vykouzlivší příběh plný pohody a dobrých úmyslů. Ty však už čiší z každé vteřiny tohoto tracku a skladba je jako stvořená pro noční vystoupení nějakého letního festivalu, kdy se všichni k sobě láskyplně tulí před pódiem a zvolna se kolébají zprava doleva se zavřenýma očima a žhnoucími zapalovači nad hlavou.

Pro kontakt s publikem je jako dělaná i následující Sao Paulo. Pokud by Sky fanoušky řádně vyprovokovala, ta dvě slova vonící karnevalem a rušným nočním životem, si s ní rádi zafrázují. Stačí jen natočit mikrofon směrem k nim... Paul a Ross našli inspiraci k tomuto kousku při promoturné po Jižní Americe, které začínalo v Riu a poslední zastávkou bylo právě Sao Paulo a byl by hřích, zážitky spojené z krátkého pobytu, nepřevést do not. Netradiční je určitě harmonikový doprovod a přiznám se, že jsem netušil, že po lenivém začátku se už u čtvrtého tracku ocitneme v ještě pomalejším prostředí. Přesto změna zatím nevadí a Morcheeba ani v nejmenším nenudí. Závěrečný saxofon už jen nastiňuje novou kombinaci popu, triphopu, a latinskoamerické muziky. Příjemný song pro domácí pohodu...

Pátá Charango už je podstatně živější. Jak už jsem zmínil, je pojmenována podle malého strunného nástroje, tolik typického pro jihoamerické končiny. Poprvé tu má (snad z důvodu důležité neoposlouchanosti) paní Edwardsová černý puntík za neúčast. Dlouho budete mít pocit, že jde o pouhou instrumentálku, tu však zručné ruce diskžokeje začnou vpouštět hlasy z desek, postřehnete tu scratchované slůvko Morcheeba a v samotném závěru přijde i přizvaný host. Tím je Pace Won z projektu Outsidaz, jenž tu svým perfektním frázováním tenhle kousek náležitě ozdobí. Rytmika je příjemně houpavá, trochu se projekt přibližuje poslednímu albu Goodbye Country (Hello Nightclub) od Groove Armada, dochází k neplánovaným postupům, ale z každé vtěřiny je cítit dobrá nálada a touha po originálním pojetí jedné fůze taneční muziky.

Sky se ke slovu znovu dostává v hned následující What New York Couples Fight About (MP3). Tady však nebude mít prostor sama. Společníkem jí bude Kurt Wagner, frontman kapely Lambchop, se kterým si zkusí, kterak jim to bude fungovat v duetu. A funguje.-). Mrazivý Kurtův hlas smutnou skladbu otevírá a zpočátku jde spíše o vyprávění, než regulerní zpívaný kousek. Sky mu přijde brzy asistovat a v refrénu zpívá každý po svém, aby společně oba excelovali v poutavém příběhu. Je to přesně ten druh refrénu, na který jste natěšeni, abyste posléze měli tam nalevo u srdíčka ten teplý blažený pocit, že je vše v pořádku a vy jste v bezpečí. Pohodlné a bezplatné cestování prostorem i časem se zavřenýma očima...

Kurt se objevuje i ve skladbě sedmé, i když tentokrát pouze jako autor textu. Track dostal název Undress Me Now a je stejně mazlivý, jako před čtyřmi roky třeba The Sea. Smyčce, akustická kytara, pár perkusí, příjemné brnkání basy, Skyin hlas a nic víc už není třeba. Opět dlouhatánský sen, u něhož si budete přát, aby nikdy neskončil. Sky ukazuje jak moc jí to sluší i ve výškách. Bráškové našli opravdu diamant mezi zpěvačkami - tolik oktáv zvládne málokdo...

Way Beyond vznikala nejdéle z celého alba. Ústřední melodie pro refrén tu byla už před dvěma lety, chyběla však slova, která by ji naplnila. Byla by škoda ji na album z tohoto důvodu nepoužít a nakonec vše dobře dopadlo! Přesto už stylově zapadá mezi ty ostatní, které na desce máme. Další tklivá balada v pořadí, navíc nejpopovější track na albu. Ambice na to, dostat se do jakéhokoliv rádia má a doufejme, že se jí místo na playlistech přeci jen podaří najít. Nemůže urazit nikoho, ale zároveň vás osloví ze všech skladeb nejméně.

Women Lose Weight (MP3), track s tímhle vtipným názvem, pro Morcheebu připravil a nazpíval další host - Slick Rick. Ten si prošel drsnou průpravou Bronxu, kde vyrůstal a stihl už spolupracovat s kdekým. Morcheebě neposkytl klasický rapovaný monolog, spíše se tu prolínají různé "povídací fráze", ve kterých oceníte hlavně citlivý přístup k rytmice, bezprostřední reakce vokalisty a spíše vám tenhle track bude připomínat verbální scény z nějakého filmu, tolik pasující mezi naprogramované nástroje. Sky je tu pouze ve skandovaném refrénu, jinak jde o hlasovou exhibici Slicka Ricka.

Také v Get Along máme hosta. Tentokrát na návštěvu přišel už podruhé Pace Won. Když raper, tak bylo nutné i zachování hip-hopové rytmiky, aby se cítil jako doma. ;) Zatím vše hravě zvládá Sky, kterou podbarvují smyčce a poprvé i harfa! Hlas Pace Wona je až příliš schován pod okolními nástroji, takže poněkud nevyniká. :( Výborná je naostřená kytara na závěr, která překrývá už tak nástroji přeplněný track. Zkuste si znovu pustit jeho začátek. Pozoruhodné je, jak nám postupně vykvetl do toho strhujícího závěru. Z uvolněného kousku se vše zvrhlo do poutavé přehlídky možností všech nástrojů. Po programátorské stránce určitě namáhavá práce ve studiu!

Public Displays Of Affections zní hodně filmovým dojmem. Skoro jakoby šel Ennio Morricone okolo a trojici šikulů podal pomocnou ruku. Znovu housle, harfa a k tomu příjemná barva kytary, hromada efektů a počítačových zásob. Znovu track, do kterého už by se žádný další nástroj nevešel. Bohužel je poněkud krátký, aby rozvinul předpokládaný záměr, ale každopádně naznačuje, jak moc je projekt všestranný a jaké skryté kvality ještě stále má. Hlas Sky tady až nápadně klouže do polohy Sarah Cracknell ze Saint Etienne a vy při každém dalším přehrání objevíte nové hudební cestičky tohoto dobrodružstvím vonícího tracku.

To už jsme však v samotném závěru desky a čeká nás jen finálový kus. Za odměnu má bezkonkurenčně nejdelší název - The Great London Traffic Warden Massacre (MP3). Jedná se o instrumentálku s hodně filmovou náplní, která inspiraci našla ve starších svingových nahrávkách. Opět harfa, opět hip-hopový rytmus vyrábí spolu bonbónek na závěr. Jako doprovod k závěrečným titulkům filmu, si tenhle kousek, ve kterém se fantazii meze nekladou, umím báječně představit. Silná melodie, výborný zvuk, efekty jako koření, bez podupávání nohy se tu neobejdete. Nové postupy, neokoukané motivy a originální přístup k muzice, dělají z této skladby příjemnou tečku za kvalitním výrobkem z továrny s nápisem Morcheeba.

Závěr: Když jsem při poslechu předloňského alba Fragments Of Freedom nad Morcheebou lámal hůl, netušil jsem, že si ještě svou pověst u mě vyžehlí. Bál jsem se, že se nenávratně vyčerpali a že už se ničeho poslouchatelného nedočkáme. Překvapení! Jsou zpět a to přímo s volným pokračováním desky Big Calm. Pokud vás tohle červené album zaujalo, pak vězte, že Charango si zamilujete ihned. Můžete ho totiž poslouchat doma při krájení cibule, zachumlaní pod peřinou, při jízdě autem, při práci, dokonce i na záchodě. Prostě úplně všude!

Myclick


Tracklist: Morcheeba - Charango

01. Slow Down (MP3)
02. Otherwise
03. Aqualung
04. Sao Paolo
05. Charango
06. What New York Couples Fight About (MP3)
07. Undress Me Now
08. Way Beyond
09. Women Lose Weight (MP3)
10. Get Along
11. Public Displays Of Affection
12. The Great London Traffic Warden Massacre (MP3)

Vydal: Warner Music 2002