Glosář: Mistři downtempa

DUO505

Downtempo s rockových charisma a originální hudební estetiku umí Bernhard Fleischmann, který je už léta upsaný německému vydavatelství Morr Music. Letos však nepřišel se svým sólovým albem, které je naposledy datováno do roku 2008. Snad ještě estetičtěji zní jeho hudba ve společném podání s Herbertem Weixelbauem, se kterým tvoří projekt Duo505. Walzer Oder Nicht je jejich třetí společná deska a v porovnání se dvěma předešlými, které se taktéž povedly, je snad nejmelancholičtější. Je to však o pocitu, se kterým k poslechu tohoto alba jdete. Může to být dobrá kulisa k zachumlání se pod deku s mísou sušenek na stolku a myšlenkami kdesi v trapu anebo klidně skvělý podkres pro romantický večer ve dvou při svíčkách. Navíc tuhle desku se nemusíte bát pustit snad před kýmkoliv. Jediné, čím je svázaná, je povětšinou líné BPM. Stylově se však otevírá všem vlivům. Nabízí jak přemýšlivé songy se složitějšími melodiemi („Walzer Oder Nicht“) tak i prostší skladby s jednoduchými melodiemi („Einbass“) nebo až říkankové hudební motivy („When Morning Comes“). A nakonec, nebojí se ani rychlejších a naléhavějších písní („Taxi Nach Leipzig“). Do konceptu alba však pasují všechny zmíněné chutě a zde jsou dobře promíchány mezi sebou. A pokud do hudby rádi investujete, vřele vám doporučuji pořídit si toto albu ve vinylové verzi. Obdržíte stejnou dávku muziky jako na CD, nicméně spolu s nostalgicky znějící hudbou je to zážitek povýšený o jeden level. A navíc empétrojky si díky přiloženému unikátnímu kódu můžete stáhnout také.

Hodnocení: 100%
Duo505: Walzer Oder Nicht (2011; Morr Music; CD/LP)

Duo505 – Walzer Oder Nicht

MURCOF

Anglický termín „modern classical“ pro hudební žánr může v některých evokovat nudné hodiny hudební výchovy na základní škole. To by však byla škoda. Věřte, že vám vaši učitelé, které stejně jako hudební výchovu učili i „dobře“ i výtvarku, Murcofa nikdy nepustili. V přeneseném slova smyslu, co znamenal například Fryderych Chopin pro hudbu 19. století, znamená Murcof pro hudbu dnes. Je ovšem trochu nemyslitelné současnou hudbu tvořenou v největší míře počítači nazývat klasickou či snad vážnou a proto ani na Murcofa toto označení nesedí zcela přesně. Modernější názvy Murcofovy hudby jsou ambient nebo minimalismus. Murcof stojí v popředí hudebního minimalismu už řadu let a jeho alba jako Utopía nebo Cosmos rozhodně stojí za poslech. Stejně tak i jeho poslední hudební počin, soundtrack k filmu La Sangre Iluminada, který byl natočen v roce 2007. Nenechte se zmást, soundtrack od Murcofa vyšel poprvé už v roce 2009, nicméně letos vyšel v revidované verzi také na vinylu (z toho 300 kopií limitované edice na červeném dvanáctipalci). Pokud vás předtím pojem vážná hudba nevylekal, možná to dokázalo slovo „soundtrack“. Ale ani v tomto případě se bát nemusíte. Murcof rozhodně neupadá do typických klišé typických soundtracků. Murcof je zde sám za sebe a jako i ve své ostatní tvorbě zde využívá maximálního smyslu pro detail. Minimalistické kompozice táhlých zvukomalebných ploch, jemný šelest na pozadí občas vyrušivší méně či více okázalé vibrace různých ruchů a hluků, a když rytmus, tak jen v titěrné formě. Možná kdyby v Mexiku, odkud Murcof pochází, poslouchaly jeho muziku tamní drogové gangy, násilností by tam tolik nebylo. Je tak uklidňující a dospělá.

Hodnocení: 100%
Murcof: La Sangre Iluminada (2009 – 2011; Intolerancia; CD/LP)

Murcof – Paloma IV

Pozn.: V těchto dnech se na pultech obchodů objevuje další povedený filmový soundtrack. Film nese název Hanna a hudbu mají na svědomí The Chemical Brothers. Na filmovém webu Csfd.cz mnozí uživatelé hovoří o hudbě jako o nejsilnějším magnetu celého filmu, což budete moci potvrdit nebo vyvrátit od 7. července, kdy film vstupuje do kin. Každopádně soundtrack jako takový opravdu stojí za poslech.

MOBY

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem. Říká se ale také, že výjimka potvrzuje pravidla. V případě Mobyho nejde o vtip, ale o muziku a co se té týče, tak trochu výjimkou na hudební scéně je. Je nadmíru jasné, že Moby je hudební chameleon, který ze své hlavy umí vychrlit v krátkém sledu originální a až geniální skladby taneční i poslechové, techno i ambient a kdo pamatuje jeho tvorbu i z raných let jeho kariéry, dá mi za pravdu. Nicméně ten nejúspěšnější hudební model má jenom jeden a leckdo mu už začíná v přeneseném slova smyslu říkat oním opakovaným vtipem. Já osobně jsem zastáncem výjimky. Nové album Mobyho pojmenované Destroyed opět přináší dávku sentimentálně tanečního downtempa prokládaného epickými ambientními songy. Jako tomu už byl mnohokrát na Mobyho albech. Jiné melodie, jiné texty, základ však stále stejný. Není třeba si však nalhávat, drtivá většina slavných a úspěšných umělců na poli mainstreamu dokola těží ze svého úspěšného know-how a když už, Mobymu to stále věřím. Pro Mobyho fandy nebude nové album zklamáním. Téměř celé album se dobře hodí svou něžností a melancholií pro kreslenou postavičku, kterou Moby přivedl na svět a pojmenoval ji Little Idiot (jde také o Mobyho label). Zvukově jsou si jednotlivé skladby velmi podobné a feeling Little idiota provází desku od začátku do konce. Jen ke konci Moby opouští rytmy a věnuje se ambientní poslechové muzice. Je to prostě stále náš starý dobrý Moby, který když cítí, že jsme jeho starší desky odložili kdoví kam do zapomnění, přijde s novou a málokomu vadí, že pokračuje přesně tam, kde ta předešlá skončila. V podstatě to od Mobyho sami chceme.

Hodnocení: 85%
Moby: Destroyed (2011; Little Idiot; CD/CD+Book/2LP)

Moby – Be The One