Komiksová recenze: Maska omnibus - Kniha druhá

Maska je slovy anotace něco mezi Králíkem Bugsem (to je ten, který dokáže lidi dohnat k šílenství jen tím, že chroupe mrkev) a Terminátorem (to je ten kovový chlápek s rakouským přízvukem, co učí pojišťováky, jak se zas a zas vracet). Mezi jeho tvůrci najdeme poměrně zajímavá a známá jména (především scenárista John Arcudi je díky filmovým omnibusům BBartu dostatečně profláklé jméno) a kouzlo jeho úspěchu tkví v něčem podobném jako u Loba: absolutně šílené a nadsazené násilí zbavené jakéhokoliv morálního dopadu.

Však také není náhodou, že pravděpodobně nejlepší příběh s Maskou, jaký se v Čechách zatím objevil, je právě crossover s Lobem (před lety vydalo nakl. Crew). Je tedy jasné, že první příběh již druhého svazku sebraných příběhů tohoto zábavného monstra (přestože Masku nosí většinou lidé, rozhodně nemá s lidskostí nic společného) je... Nuda. Ano, Maska si tady dělá, co chce, projde ohněm i deštěm kulek a má i pár zábavných hlášek, ale pořád je to jen čajíček, protože celé je to tuctová historka o znovuobnovení fungování jedné rodiny. Maska má být zdrojem masakrů, ne katalyzátorem obětí těžce zkoušeného tatínka a traumatizované dcerušky (byť ve chvíli, kdy si ten blonďatý andílek Masku nasadí, index zábavy stoupá).

Je to zklamání i proto, že scénář tohoto kousku má na krku Evan Dorkin, jehož zkažené mléčné výrobky Mlejko a Sejra (s heslem "Zblejem tě jak netopejra") patřily svého času k hrdinům českého středního školství v dobách zbavování se komiksové nevinnosti. Inu, ne vždy je posvícení. Naštěstí jsou zde další příběhy a ty už jsou... Lepší. Mnohem. Nejprve se nám dostane notně zelené (a to rovnou dvojitě, neb jedním z hrdinů je lampasák) psychoterapie (v níž je zábavné sledovat různé filmové odkazy, třeba i na původního Barbara Conana). A pobaví i střet s partou superhrdinů, stejně jako naplnění rčení "dát někomu kopačky". Pak se na nás vyřítí woo-doo historka, které dominuje především brilantní spíchnutí ohozu z několika krokodýlů (s dovětkem, že "z tohohle se v Paříži zvencnou")...

...a pak následují dvě naprosté pecky. Nejprve šílená šílenost s šíleným návratem hrdiny prvního omnibusu - Stanley Ipkiss jako Maska-zombie je psychopatickým vrahem, který nakonec... No, to by bylo vyzrazení pointy a to se nedělá. Stačí jen říct, že rutinér Arcudi se opravdu vytáhl. Stejně jako Bob Fingerman, na jehož práci je hned znát, že tenhle týpek se pohybuje mimo mainstream. Jeho "Kdo si hraje, nezlobí" je vtipné. Ovšem takovým tím cynickým způsobem, kterým někomu přijde vtipné třeba Sedm Davida Finchera. Jeden zamindrákovaný návrhář hraček si prostě začne vyřizovat účty se svými trapiči ze školy. Maska zde není ani v nejmenším komická figurka. Je to prostě vraždící bestie, které všechno projde a před níž není úniku. Netvrdím, že by každá Maska měla být černočerná deprese, ale klasická dadaistická jízda plná fórků a gagů se může poměrně snadno obehrát. Z tohoto hlediska je nakonec druhý omnibus perfektně vyvážený, a i když se někomu nemusí líbit, že na nějakou logiku (kde a jak se ta Maska vždycky objeví) se tu nehraje a postavy z jedničky nedostanou skoro žádný prostor, svou kvalitou je druhá kniha lepší než první.

Maska omnibus - Kniha druhá
John Arcudi, Evan Dorkin a další
Překlad: Darek Šmíd
BBart, Praha 2011

Hodnocení: 70 %

Boris Hokr

foto: archiv distributora