RECENZE
Michael Connelly - Černá ozvěna
Znáte seriál Castle? Pak víte, že jeho hrdina – oblíbený spisovatel detektivek, který se účastní vyšetřování skutečných zločinů – pravidelně chodí na poker s dalšími esy z řad autorů kriminálních thrillerů (jako je např. D. Lehane, autor předloh k filmům jako Gone, Baby, Gone či Prokletý ostrov). Na podobný dýchánek jednou Castle přivede mladého namachrovaného adepta spisovatelského řemesla, kterého nesnáší, aby jej velikáni vydusili. Čehož se ujme postarší chlápek v brýlích: "Kolik žes toho napsal? Jednu knihu? Víš, mladej, co jsem udělal, když jsem napsal první knihu já? Napsal jsem dalších dvacet..." Onen břitký chlápek se jmenuje Michael Connelly a kdo by se po takové hlášce nechtěl o jeho knihách dozvědět víc?
Zvláště když na českém trhu je těch knih poměrně slušná řádka, včetně nedávno zfilmovaného Advokáta (Lincoln Lawyer), takže je z čeho vybírat. Od letošního léta je ovšem na pultech i druhé vydání jeho debutu. Román Černá ozvěna, kde se čtenáři mohli poprvé setkat s Hieronymem "Harry" Boschem. Detektivem, který moc nedbá na svůj zevnějšek, na autority kašle úplně, ale spravedlnosti dá zadost, i kdyby jej to mělo zničit. A protože žije v Los Angeles, u kterého je přídomek Město andělu už dávno lexikálním příkladem slova ironie, je jasné, že k nějakému tomu (sebe)zničení není nikdy daleko...
Černá ozvěna je moderně pojatá detektivka drsné školy. Její osamělý hrdina není vtipný ani melancholický, jako býval Phil Marlowe. Ne, Bosch je těžce v háji a ví to. Jeho životním pocitem není smutek a rytířský vzdor, ale čirá deprese a prohra. Jeho okolí ho nesnáší a on nesnáší je. Ale stejně se drží zuby nehty toho, v čem je dobrý. I kdyby se kvůli tomu měl postavit nočním můrám své minulosti. Jako třeba tehdy, když se v jednom zapadlém městském tunelu najde mrtvola jeho bývalého spolubojovníka z Vietnamu. Prý předávkování, jenže Bosch na jednoduchá vysvětlení nevěří a brzy se dostane na stopu dokonalé loupeže z bankovního trezoru. Loupeži, jejíž rozřešení se skrývá v labyrintu chodeb pod městem, ale i ve vietnamských džunglích minulosti...
Michael Connelly má pověst, že u jeho knih nedostanete pouze detektivku. Nehrozí, že by se vás snažil infiltrovat nějakou filozofií či intelektuálními tématy, ale jeho hrdinové řeší problémy, které z nich dělají víc než jen žánrové postavičky. Bosch býval například tunelová krysa – voják vysílaný do labyrintu podzemních chodbiček, v nichž číhal Vietcong, chodbiček, z nichž se spousta lidí nevrátila a pokud ano, tak po částech... Celá Černá ozvěna je ve znamení ponorů do temnot, do stísněných prostorů, kde je člověk sám, kde na každém rohu číhá nebezpečí a nejistota. Bosch musí překonat panický strach a Connelly dokazuje, že kdyby chtěl, vysekne brutální městský horor stejně snadno, jako brutální kriminálku.
Jedná se sice o Connellyho debut, ale rozhodně to není poznat. Stavba románu je sevřená, nic nechybí, nic nepřebývá, psychologie všech zúčastněných funguje na jedničku. Hrdina řeší případ, čelí podezření ze stran svých kolegů, prodírá se skrze morální dilemata... Těch necelých čtyři sta stran uteče jako voda. U řady autorů platí, že rešerše k pozadí jsou jen takovými atrakcemi, které mají ve čtenáři pomáhat uklidnit černé svědomí, že čte "jen" detektivku. U Connellyho se ale opravdu jedná o integrální součást příběhu a hlavně postavy. Po dočtení nebudete mít dobrý pocit, že jste se dozvěděli něco pikantností o zvěrstvech, která se ve Vietnamu odehrávala, či o brutalitě pouličního života v LA, ale spíš budete mít problém podívat se na prostý vstup do sklepa či do metra bez zachvění iracionální hrůzy ze tmy. Což je skvělé pozvání k dalším autorovým románům, třeba smrtí prodchnutému Básníkovi, kterému vzdal hold i sám Stephen King...
Michael Connelly - Černá ozvěna
Překlad: Josef Orel a Marie Orlová
Vydalo: DOMINO, Ostrava 2011
Hodnocení: 80 %
Boris Hokr
foto: archiv