Knižní recenze: Jo Nesbø - Nemesis

Knižní trh nám skomírá... A tak nakladatelé zoufale hledají svou zlatou slepičku, co dává ještě zlatější vajíčka. Toho jednoho jediného autora, (či autorku) který sám uživí minimálně pět vrcholových manažerů a všechny jejich podřízené. Harry Potter a Rowlingová, Da Vinciho kód a Dan Brown... A hergot, když není nějaká nová hvězda, tak aspoň něco podobného! A tak se s pravidelností přílivu na pultech objeví přehršel fantasy pro dospívající, aby je nahradily upíří romance nebo severské detektivky. I když s těmi je to trochu problematické.

Stieg Larsson a jeho trilogie Milénium u nás severskou detektivku spíše resuscitovali. Na což se v houšti nápisů a titulků "Nový Stieg Larsson!" dost zapomíná. Ale pokud se díky tomu zvedne zájem o takového Jo Nesbøa, bude to jen dobře. I když platí, že zmíněná zvolání jsou v tomto případě až urážlivá... A to nejen proto, že knihy o Harrym Holeovi (z nichž Nemesis je v pořadí čtvrtá) vznikaly už v době, kdy po Larssonovi neštěkl ani pes. Hlavně proto, že na rozdíl od vychvalované žurnalistické trilogie (kterou se právě žurnalisté z "jakéhosi" důvodu zaklínají coby uměleckým artefaktem numero úno) se jedná o skutečně geniální detektivky. Což v praxi znamená, že o nich bude vědět mnohem méně lidí. Škoda. Navíc už některé tituly série vyšly v nakladatelství MOBA v podobě, která není, řečeno kulantně, zrovna reprezentativní.

Letos se ovšem začalo blýskat na lepší časy. Jo Nesbø přešel pod Knihu Zlín a ta si nejen dala záležet na úpravě a překladu, (za tu péči jim přejme, ať je ze série ona zlatá slepička) ale zařadila Nemesis do prestižní řady FLEET (kde vychází třeba i S. Mawer či M. Faber) a v PR materiálech se začala opakovat fráze, že se vlastně jedná o za detektivku maskovanou kritiku společnosti... No, jsem zrovna v hádavé náladě, takže bych to uvedl na pravou míru: každá správná detektivka, pokud za to stojí, je maskovanou kritikou společnosti. Zabývá se totiž vraždou a těžko najdete něco, co je větším plivancem do tváře společenského řádu a morálky. Při jejím vyšetřování se vždy objeví hodně špíny. Jenže to pochopitelně samo o sobě nestačí. Je třeba ne pouze dobrého, ale skvělého autora, aby nesklouzl k lacinému pořvávání "Fuj!" a "Hanba!" či nudnému vršení násilí a sexu.

Jo Nesbø takovým autorem je. Jeho Harry Hole je severská obdoba Phila Marlowa, a protože se pohybuje v krajině, kde je mráz národním náboženstvím, je jasné, že moc slunce v duši nechová. Ale svojí práci rozumí. A nebojí se dát najevo svým nadřízeným, že dokonce líp než oni. Nesbø si se svým hrdinou vyhrál, a i když se z něj line odér alkoholu a odpadků, (pro důkaz neváhá vlézt ani do kontejneru) je to sympaťák, kterého máme rádi nikoliv pro jeho dokonalost, ale naopak pro jeho chyby a prohry (rozpadající se vztahy, ale i neschopnost vyšetřit vraždy bývalé kolegyně). A stejně tak si vyhrál i se současným Norskem a konkrétně v Nemesis s motivem pomsty, kolem které se vše točí. A to i v takových drobnostech, jako jsou zprávy v rádiu, které Harry v průběhu vyšetřování letmo zaslechne – kniha se totiž odehrává v době po teroristických útocích v New Yorku a volání po odplatě všech vrstev západní společnosti je opakujícím se motivem. Autor vlastně klade otázku, nakolik je právě touha po pomstě hnacím motorem lidské osobnosti a vůbec celé naší společnosti. A odpovědi, ke kterým dochází, jsou stejně mrazivé jako atmosféra jeho knih. Harry i čtenář tak nakonec pozná, že k zastavení koloběhu násilí a utrpení rozhodně nestačí nic tak primitivního, jako zatčení jednoho pachatele...

Jo Nesbø: Nemesis
Překlad: Kateřina Krištůfková
Vydalo: Kniha Zlín, Zlín 2011

Hodnocení: 80 %

Boris Hokr

foto: archiv