RECENZE
Filmová recenze: Tři mušketýři
Sladká Francie obklopena nepřáteli! Nedospělý král je nejistý a slabý, všechnu moc třímá zlotřilý kardinál Richelieu a po obloze se prohánějí mocné vzducholodě vévody Buckinghama. Válce, která hrozí zachvátit celý kontinent, stojí v cestě jen tři... Pardon, čtyři muži: mušketýři Athos, Porthos a Aramis a mladý Gaskoněc d´Artagnan. Jejich mise je jasná: vloupat se do nejlépe střežené pevnosti v Anglii a ukrást zde šperk, který jejich královna nutně potřebuje, aby překazila kardinálovy plány. Výbuchy! Souboje! Nádherné šaty! Padouši s jedním okem! Mila Jovovich jako Milady de Winter!
Aby bylo jasno. Nová verze Tří mušketýrů je překvapivě věrná adaptace: hrdinové mají stejná jména a jsme i ve správném století. Možná mi stačí málo, ale upřímně: čekali jste byť i jen tolik od Paula W. S. Andersona? Jeho filmy z poslední doby jsou přeci jedno velké promo na Milu Jovovich! Což je ale dobře. Za prvé: Mila je kočka. Za druhé: Mila je prostě kočka a basta. Kašlu na to, že mušketýři v Andersonově podání připomínají spíš ninži z filmů s Michaelem Dudikoffem, kašlu na historické nepřesnosti a kašlu na hovadiny, které postavy pronášejí (díky dabingu ještě stupidnější než stupidní). Hlavně že Mila může ukázat, co v ní je. Každá vteřina, kdy je na plátně, je absolutní slast.
Dostala možnost zahrát si něco mezi ženským vyhlášeným esesákem Otto Skorzenym a vraždící lolitkou (v jejím věku už bylo načase – a výsledek je parádní) s morálkou hárající psychopatické feny. Geniální postava, které baštíte i s navijákem mordýřské fígle stejně jako lakonické odpovědi na otázku, jakou barvu nosí Buckingham či která je její oblíbená. A ty oči jsou snad k vidění jen v anime... Tam se ostatně asi inspirovali i při psaní postavy Buckinghama, kterého si s chutí střihl Orlando Bloom. Takhle by vypadal metrosexuální vévoda romského původu se závislostí na sexu i koksu. Ono vůbec platí, že nemá moc smysl řešit takové ty prkotiny jako je děj nebo logika. V tomhle případě se jedná o urážky. Nemáme totiž co do činění s filmem, ale s módní přehlídkou těch nejextravagantnějších postav roku.
Richelieu v podání Christopha Waltze je brilantní šermíř, potměšilý alkoholik a megaloman jak z bondovek. Král Ludvík je módou posedlý zajíček. Rochefort Madse Mikkelsena se občas chová jako Indiana Jones podlehnuvší temné straně síly atd. To vše v kulisách a kostýmech, které snad byly inspirovány, pokud ne přímo navrhovány, firmou Agent Provocateur. Ta ostatně asi dělala i choreografii (pro představu: především The Exit a The Drop). Jinak samozřejmě platí, že zde narazíme na to, co dělá mušketýry nejlepší švé... francouzskou trojkou všech dob: bitky s kardinálovými muži, selata rožněná nad ohněm, víno prolévané hrdinsky hrdlem, kurvička královna a (tentokrát překvapivě nevýrazná) Constance.
Dále si pro nás Anderson připravil krásnou napůl digitální Paříž, několik povedených vtípků (Aramis jako strážce čistoty pařížských ulic nemá chybu) a na závěr něco, v čem prostě nemůžu nevidět poctu klasickým filmovým Star Trekům – poškozená loď skrývající se v mlze je Khanův hněv, závěrečný manévr zase Nemesis. Ne, že ne... Tři mušketýři jsou prostě tím typem (pseudo) uměleckého díla, u kterého se buď infantilně usmíváte, nebo řechtáte jak blázni, co za hovadinu na vás tvůrci zase vytáhli (jako třeba vzducholoď vyzdobená na přídi Smrtkou obšlehnutou z Barona Prášila od Terryho Gilliama). Jen škoda, že stejně jako v sérii Resident Evil nebylo možné Milu naklonovat a vykopnout mušketýry. S výjimkou Raye Stevensona (starý známý ze seriálu Řím) jsou totiž trestuhodně nevýrazní.
Tři mušketýři, USA/Německo.
Režie: Paul W.S. Anderson
Kamera: Glen MacPherson
Scénář: Alex Livak, Andrew Davies
Hudba: Paul Haslinger
Hrají: Mila Jovovich, víc vědět nepotřebujete.
Hodnocení: 70 %
Boris Hokr
foto: archiv distributora