Filmová recenze: Lovci hlav

Ač zní název sebedrsněji, pod pojmem lovec hlav se skrývá specialista v personálním oddělení – vyhledavač talentů pro různé obchodní společnosti. Jedním z nejlepších v celém Norsku je Roger Brown. Hned v prvních minutách se seznámíme s ním, jeho výškou, ženou a domem, a je naprosto jasné, že si Roger žije krapet nad poměry, ve sférách, na které ani se svým (jistě vynikajícím) platem nemůže stačit – a postupem času zjišťujeme, že skutečně nestačí. Ženě kupuje překrásně drahé dárky, jeho dům má hodnotu několika desítek milionů, jeho milenka taky nebude nejlevnější. Kde na to Roger bere? Odpověď není tajemstvím, zjistíte ji v první pětiminutovce.

Roger je specialista ještě v jednom oboru – krádeže obrázků. Drahých obrázků. Když se mu jednoho krásného dne nabídne možnost čmajznout extradrahé plátno "Lov na kance" od samotného Rubense, toho času vlastněné chlapíkem, jenž je ideálním kandidátem na post vedoucího ve známé norské společnosti, napadne Rogera zcela logické vyústění situace – proč z chlapíka nevytřískat hned dvojitou odměnu? A tak začíná plánovat největší krádež své kariéry. Je zcela zřejmé, že brzy narazí. Nastane skutečný lov na kance, kde bude Roger v roli toho prasete. Vlivem velikých finančních injekcí od vlády se norská národní kinematografie zázračně zvedá – tuzemské filmy značně zaostávají, navzdory tomu, že jsme země s takřka dvakrát větším počtem hlav. Lovci hlav jsou toho ideálním příkladem. Po technické stránce jde o znamenité dílo, s bezchybnou kamerou, střihem i hudebním podkreslením. Režie se chopil Morten Tyldum, jenž má za sebou hned čtyři snímky (což je v Norsku znamením úspěchu, většina režisérů se ve své filmografii nepřehoupne přes číslovku dva). A počíná si nejen znamenitě, ale i nadmíru zkušeně.

První "heist" část snímku je v Nolanovském stylu, (Roger se chová perfekcionalisticky tak trochu jako Cobb v úvodu Počátku) střed patří Tarantinovi či bratřím Coenům, závěr pak Guyi Ritchiemu. Přestože jasně cítíte vliv těchto tvůrců, (plus několika dalších od Davida Finchera po Sama Raimiho) nejsou Lovci hlav jen jakýmsi neuchopitelným mišmašem. Právě naopak, tyto prvky ve svém souznění tvoří vynikající celek, v němž se mísí odlehčená atmosféra s místy až mrazivou. Častěji se však zasmějete, scény jako se psem na traktoru či kaďibudkou by měly být vyvedeny ve zlatě. Toho všeho by Tyldum samozřejmě nemohl dosáhnout bez vynikajícího scénáře a hereckého obsazení. V roli Rogera můžete poznat (ale také nemusíte, pokud nesledujete severské filmy) Aksela Hennieho, známého převážně z velkofilmu Max Mannus. Je přesvědčivý, charismatický v podobném duchu jako Christopher Walken a podává skvělý výkon. Jediný, kdo se mu může vyrovnat, je Nikolaj Coster – Waldau, krasoň Jamie z Her o trůny, v Lovcích hlav jako Clas Greve, chlapík s Rubensovým obrázkem. Ani ke scénáři není třeba nic dodávat, s Nesbovým románem se popasoval jako rovný s rovným. Situace jsou napsané výborně, dialogy diváky baví, postavy jsou řádně šílené.

Není třeba se bát norských filmů, jejich kvalita stoupá vskutku zázračnou měrou. Nic zábavnějšího než Lovci hlav dnes v kinech nepotkáte. Povedlo se jim to vcelku náramně, klukům severským. Drobné chyby a nelogičnosti můžeme s radostí odpustit.

Lovci hlav (Hodejegerne), Norsko, 2011, 100 min
Režie: Morten Tyldum
Scénář: Lars Gudmestad, Ulf Ryberg
Hrají: Aksel Hennie, Nikolaj Coster - Waldau, Synnove Macody Lund aj.

Hodnocení: 80%

Josef Horký

foto: archiv distributora