Knižní recenze: Pavel Renčín – Věk nenávisti

Vydání posledního dílu trilogie Městské války Pavla Renčína je jednou z událostí roku české fantastiky. První dva díly si získaly značnou popularitu, a to především díky třem charakteristickým znakům. V prvé řadě rozšířily skromné knihovničky fanoušků české městské fantasy, tento žánr je u domácích spisovatelů bohužel stále popelkou. Druhým Renčínovým esem v rukávu je originální pojetí subžánru – zatímco jiní autoři většinou využívají magii měst nepřímo prostřednictvím jejich genia loci, v trilogii města ožívají doslova a stávají se hrdiny příběhu v pravém slova smyslu. A v neposlední řadě je to autorův vypravěčský talent, řemeslná zručnost a schopnost čtenáře strhnout. Třetí díl tedy provázela velká očekávání – podaří se Renčínovi udržet nastavenou laťku, logicky, a přitom nápaditě uzavřít všechny dějové linky a udělat za trilogií takovou tečku, jakou si zaslouží?

Příběh přímo navazuje na konec druhého dílu, takže znalost prvních dvou částí je pro Věk nenávisti nezbytností. Pokud jste se tedy s trilogií nesetkali a předchozí odstavec vás zaujal, nemusíte už dál číst, ale zamířit do knihkupectví, protože autor ve třetím dílu nic nepokazil a uzavřel příběh se ctí. Následující část recenze je pro ty, co první části již znají a chtějí vědět, jestli stojí za to přečíst si i závěrečnou. Po masakru na Řípu, kde se projevila pravá tvář Prahy, Ostrava jako první poznává, že již není možné uchovat druhý svět v tajnosti, a odhaluje se svým obyvatelům. Po jeho vzoru začínají i ostatní města verbovat do svých armád obyčejné občany a vyrážejí na pochod proti Praze, která se snaží převzít moc nad celou republikou. Paralelně sledujeme i Vaškův soukromý hon na démona, jenž se ho v prvních knihách pokusil několikrát zabít, a osudy Lvího spáru, složeného z hrdinů prologu Městských válek, samostatného románu Labyrint, jehož úkolem je ochránit mocné Longinovo kopí.

Ve Věku nenávisti autor doplňuje poslední díly skládačky a poctivě zodpovídá všechny otazníky. Konečně se dozvídáme, jakou roli v příběhu hrál Vaškův démon, poznáváme pravou sílu meče Králů a moc Longinova kopí a odhalujeme strašné dávné tajemství, jež tíží duši Prahy. Ačkoliv konec není otevřený, probouzí ve čtenářích touhu dozvědět se, jak se bude situace v českých zemích vyvíjet dál, a snad nám bude v budoucnu přáno, vždyť potenciál Renčínova světa není ani zdaleka vyčerpán. Rovněž je sympatické, že se autor s hrdiny nemazlí a neváhá jim uštědřovat jednu ránu za druhou. Ve čtivosti třetí díl za prvními dvěma nijak nezaostává; děj není předvídatelný a udrží vás v příjemném napětí, ač tu tak nečekaný zvrat, který byl v závěru druhé části, nenajdete.

Věk nenávisti není výrazně lepší než první dva díly a určitě není bez chyb. Je třeba ocenit, že čtivosti nepřekáží žádná vata, nicméně knížce by sto stránek navíc pro lepší rozvedení zápletky a zdůraznění některých situací a motivů určitě neublížilo, rovněž mohl Renčín prodloužit závěr. I přes tyto pihy se však jedná o důstojné zakončení velkolepé trilogie, která je povinností pro autorovy fanoušky a milovníky městské fantasy, neměli by si ji však nechat ujít ani ti, co před bitvou na každé stránce a litry krve preferují originální námět, netradiční, ale přitom civilní hrdiny a působivou atmosféru velmi zdařilého díla jednoho z nejtalentovanějších autorů současné české fantastiky.

Pavel Renčín: Věk nenávisti (Městské války 3)
Vydalo: Argo, Praha 2011

Pavla Lžičařová

foto: archiv vydavatele