Knižní recenze: Zhoubný kmen: Pád

Kniha Pád plynule pokračuje tam, kde skončil první díl, a plnými hrstmi rozdává to, co od ní čtenáři očekávají: upíři už jsou řádně namnožení, i když oficiální místa to stále popírají, a naši hrdinové vytahují všechny zbraně, které mohou. Na ulicích i v podzemí New Yorku vypukne regulérní válka, v níž teče krev čistá i nečistá a umírají děti, ženy, prostě všichni. V tom nejlepším slova smyslu masakr, jakého se nám v upířím příběhu už dlouho nedostalo (ano, vím o Kulhánkovi, ale tam jsou upíři ti hodní). Z tohoto hlediska je společný projekt pánů del Tora a Hogana na jedničku. Bohužel žijeme v post post postmoderním světě, takže těch hledisek je více.

A tam pánové trochu selhávají. A ač mi to rve srdce, tak bez bližších znalostí samostatných prací Chucka Hogena, (podle jeho románu byl mimochodem natočen Affleckův hit The Town) musím za viníka označit Guillerma del Tora. Ten je totiž mnohem lepší režisér, nebo obecně filmař, než spisovatel, obecně literát. Pád mnohdy, stejně jako jeho předchůdce, působí jako propracovaný a zbeletrizovaný scénář. Možná – s ohledem na del Torův vizuální cit – zbeletrizované storyboardy. Del Toro obecně není z nejlepších tvůrců příběhu, v čem ale exceluje, to je podání – skvělá kamera, vizuální nápady, cit pro obsazení, hudbu a atmosféru... To jsou ale věci, kterých se prostě knize nedostává. Literatura musí pracovat jinak, mnohem víc si vyhrát s jazykem a pak je schopná být stejně vizuálně opulentní a atmosférická a ano, dokonce i ozvučená jako film.

Jenže skutečného jazykového mistrovství del Toro a Hogen nejsou schopni – nebo na to ani nepomysleli. Jejich text je strohý, osekaný na minimum. To na jedné straně znamená, že v podstatě z každé stránky knihy je jasně cítit, jak by byl výsledek mnohem lepší a působivější coby film. Však také většina oslavných citátů, které najdete na přebalu či různě po internetu, přirovnává trilogii Zhoubný kmen k filmu či filmovým obrazům. Na straně druhé to znamená, že knihu slupnete jako malinu, protože se na vás prostě bude valit jedna krvavá a dějem nabitá scéna za druhou. Možná jsem čekal od hororu z dílny del Tora větší pecku, ale rozhodně nemohu říct, že by to bylo zklamání.

Kniha se drží v lehkém nadprůměru i proto, že Del Toro rozhodně zná pravidla upírských příběhů – příjezd Mistra do místa zamoření jsme už zmínili, ale najdeme zde i lidské poskoky a spojence, klasické způsoby likvidace a omezení, (tekoucí voda, stříbro, sluneční světlo) moře krve a dokonce i motiv, který výrazněji propracoval Dan Simmons ve svých Hladových hrách a Dětech noci – tedy spojení upírů a nacismu (konkrétně skrze koncentrační tábory) a napojení na moderní vědu. Hlavně a především však Pád neobsahuje žádné třpytění... Ano, je to laciné, kopnout si do Twilightu, ale tady nelze jinak.

Na internetu narazíte na následující plakát – pod nápisem "Gayracula" jsou vyobrazeni dva svalnatí muži ve vzájemném obětí, do půli těla nazí a laškující si s ušními lalůčky. A pod tím drobným, ale naprosto dostačujícím písmem další nápis: "Still not as gay as Twillight." Při takové nenávisti (protože co tahle "sága" provedla s vnímáním upírů, to je skutečně na trest smrti) je jasné, že i kdyby měl Pád sebevětší chyby, (ale jak už jsem řekl, jeho chybou jsou pouze přehnaná očekávání a skutečnost, že čistě obrazově by působil lépe – což ostatně napadlo asi i tvůrce, protože se chystá komiksová verze) pořád po něm fanoušci upírů půjdou jako po slově božím, neb je to dokonalá léčba na všechny Edwardy Culleny tohoto světa. Snad to nebude výjimka potvrzující pravidlo a upíři se zase vrátí do pozice, kde je jim nejlíp: bestiálních predátorů, kteří sice s lidským dobytkem mohou mít sex, ale slitování jen sotva... Jo a mimochodem, jestli jste se po dočtení jedničky těšili na béčkové masakry, po dočtení dvojky se těšte na totální apokalypsu.

Zhoubný kmen: Pád
Chuck Hogen – Guillermo Del Toro
Překlad: Linda Bartošková, Pavel Dobrovský – BETA, Praha 2011

Hodnocení: 70 %

Boris Hokr