RECENZE
Knižní recenze: Tom Clancy - Živý nebo mrtvý
Emír je nejnebezpečnější terorista světa. Jeho akce jsou promyšlené, muži odhodlaní a vycvičení. Cíl: zničit USA, Satanova hlavního pohůnka na zemském povrchu. Jeho plán počítá s řadou katastrof, které slabá vláda prezidenta Kealtyho neustojí. Výsledkem má být zcela rozvrácená velmoc a potěšení pravého boha Alláha a jeho proroka. V cestě stojí jen hrstka prozíravých operativců, kteří se současnou vládou Ameriky nechtějí mít nic společného. Říkají si Univerzita a jsou poslední nadějí Západu...
Nová kniha Toma Clancyho je z těch, v které už člověk ani nedoufal. Pravda, na obálce narazíte na drobným písmem vyvedené jméno spoluautora, ale i tak je před námi nový "velký" Clancyho román, další ryanovka více či méně. Živý nebo mrtvý je totiž spíše jakýmsi literárním crossoverem, které by člověk čekal spíše v komiksech. Na stránkách napínavého thrilleru se totiž setkávají skoro všichni hrdinové Clancyho universa (do něhož nezapočítávám nejrůznější série zaštítěné jeho jménem, ale pouze řadu románů zahájenou Honem na ponorku). Jack Ryan starší skončil s prezidentováním a píše paměti, jeho syn působí jako analytik Univerzity a pokukuje po práci v terénu, John Clark a Dingo Chavez odcházejí z Duhové šestky a okamžitě se angažují v Univerzitě a řada a řada dalších...
Dobrá zpráva je, že Clancy na stará kolena nepodlehl senilitě a nostalgii, takže i když se poměrně dlouho řeší, kdo s kým půjde na oběd, vždy se pak spíš než telecí svíčková řeší, koho v zájmu svobodného světa sejmout – a ten dotyčný se pak také skutečně sejme. To je opravdu fajn. Ty postavy máme rádi a Clancy je nechává dělat to, co umí nejlíp. Špionážní, technické trendy sledující thiller může oslavit návrat svého krále. S výhradami. Protože je zde i druhá stránka věci. Tolik postav prostě vyžaduje hodně prostoru a Živý nebo mrtvý ho holt nemá. To hlavní – boj proti Emírovi – se samozřejmě vyřeší, ale jinak zůstane dost věcí jen nahozených. Ryanova politická kariéra evidentně žadoní po další knize a osudy vojáka Driscolla jsou nejprve prezentovány jako jedna z hlavních linií románu, aby se pak vše vyřešilo na pár řádkách. Normálně bych to označil za těžkou chybu a desítky procent by letěly do koše, ale z celkové kompozice románu je jasné, že Clancyho návrat k velkým románům nemá být jednorázový. Proč ne – pokud si udrží alespoň zde nastavenou kvalitu. A to by nemusel být problém.
Clancy si evidentně uvědomuje, že jeho předchozí romány se mu vymkly z rukou – Jack Ryan byl nepochybně skvělá postava a většina jeho dobrodružství (s odpudivou výjimkou Rudého králíka, mnohasetstránkového nafouknutého nic) je klasikou moderního thrilleru. Jenže každá kniha se pokoušela překonat svou velkolepostí a rozsahem hrozby tu předchozí... Až už nebylo – pokud si měly knihy udržet alespoň nádech realističnosti, která patřily k prvkům, díky nimž byla v devadesátých letech ryanovská série jedním z nejžádanějších artiklů na knižním trhu - kde brát. Válka s Japonskem, OK, dejme tomu. Smrt prezidenta a půlky Kongresu, ale jo, proč ne... Ale když se v románu Medvěd a drak vyřeší konflikt mezi Ruskem a Čínou protestem několika internetových aktivistů, po nichž se z vůdců Rudé Číny stanou hodní stařečci s otázkami typu "A co bychom měli udělat, abychom odčinili své pochybení?", to se už vkrádalo jedno velké WTF. S mnoha a mnoha vykřičníky. Řešení je, stejně jako crossovery, dobře známé z komiksů: restart nebo komornější příběhy vedlejších postav. Clancy zkombinoval obojí. Ostatně, s těmi vedlejšími postavami má dobré zkušenosti z Duhové šestky a Bez výčitek (v těch je hlavní postavou John Clark, akčnější souputník Jacka Ryana). Živý nebo mrtvý tedy soustředí pozornost spíše na neryanovské hrdiny a zároveň se vrací ke kořenům špionážního žánru. A činí tak na jedničku. Akční scény by se neztratily ani ve filmových dobrodružstvích agenta Bournea.
Navíc se celá série adaptuje na změněné podmínky reality – Clancyho Emír je například jasně inspirován bin Ládinem a válčí se v Iráku i Afghánistánu... Hlavně se však Clancy vyjadřuje ke změnám v americké politice. Je příznačné, že kladné postavy v osloveních nikdy nejdou pro nějakého toho "synka" daleko a mají jasně dáno, že na síle není nic špatného, což ovšem těm, kteří jsou zrovna u moci nelze vysvětlit... Ne nadarmo se v knize dočteme, že Clark si musí vyslechnout "hlas Boží, tlumočený tímhle intelektuálským sráčem". Jinými slovy – Clancy není spokojen se stavem své země a ze svých řekněme pravicových pozic vysílá do boje za nápravu své wayneovské hrdiny, kteří s koltem u pasu a jasným smyslem pro černou a bílou rehabilitují Ameriku v očích veřejnosti a ukáží Zlu, kde je jeho místo. Jack Ryan starší kandiduje na prezidenta a zastává se chlapců bojujících v cizině, jeho synátor honí padouchy od Jakarty po Brazílii... Bojují za konzervativní jistoty a není překvapením, když největší z jejich předností (která trochu souvisí s realismem Clancyho románů) je i skutečnost, že hrají podle pravidel, nejsou to žádné neřízené střely. Ve skutečném světě tak jednoduchá řešení nenajdeme, ale čte se o nich parádně.
ŽIVÝ NEBO MRTVÝ
Tom Clancy (a Grant Blackwood)
Překlad: Ľubomír Háčik, BBart, Praha 2011.
Hodnocení: 70 %
Boris Hokr