Recenze desek Confidential Music

Nestává se moc často, že vám dojde poštou balík nových promodesek. Každý DJ ví, o čem mluvím, rozzáří se ti oči v očekávání, co že ten úhledný balíček skrývá za pikantnosti. Když je to zásilka z tak respektovaného lebelu, jako je F communication a nikdo o něj nežádal, je očekávání ještě větší.

Pro mě jako technaře moc desek na Fcom. nevychází, tak jsem jen doufal, že si přeci jen snad z doručeného materiálu vyberu něco, co bych mohl použít na parketu.

Z celkového počtu deseti desek užiju pouze dvě, ale jsou velmi cenné

Youngsters – Confidential music vol.1 a vol.2


Obě desky, na kterých se nachází celkem 6 skladeb působí vcelku kompaktně. I když jsou jednotlivé skladby obsahově dost odlišné, rukopis tvůrců je spolehlivě sjednocuje.

Pěkně popořadě:

První skladba nese název právě Confidential music, a jde o nějaké pseudo retro elektro s rovným beatem. Milionkrát použitá basová prdlavá linka s hodně jednoduchým rytmem. Vocoderem upravený ženský hlas odpočítává vždy na první. Myslím, že chlapíci tuto skladbu nemysleli příliš vážně.

Druhá skladba Curtains je už o něčem jiném. Jedná se o melodický housíček s muzikálními prvky. Je to klasická Fcomm nahrávka. Velmi francouzské, příjemné na poslech i poskok.
Houpavá basička, hodně zaefektovaných zvuků dotvářející náladu a snad i příběh. A máme to jedna jedna.

V pořadí třetí věc se jmenuje Third face. Kostrou je opět rovný beat, opět hodně efektů dodávající skladbě prostor. Trošku tajemná nálada, do které občas probleskne životodárný paprsek slunce v podobě happy melodie. Velmi příjemné a zvukově pestré. Jedna ku dvěma.


Na druhé desce v pořadí prvním se skrývá práce Break them up. Je to jediná věc, kterou teď hraju na každé párty. Rovný rytmus v rychlém tempu. Hodně breaků, tuna scratchů. Skladba má dvě polohy, mezi kterými myslím vcelku zdárně balancuje. Jedna hodně happy a jedna trošku tajemná. K přechodům mezi nimi slouží zmíněné breaky a scratche. Jen co tě dostane první do „schýzi“, přichází změna a hepáč. A to celkem třikrát.

Nutno říct, že mě osobně by djský set složený pouze z podobných skladeb přišel trochu nudný. Když jí ale použijete ve vhodný čas, udělá svoje. Tři jedna.

Pětka nese titulek Mellotron. No… trošičku okopírovaná basička od některých dnes již klasických prácí majitele labelu Fcomm. Laurenta Garniera. Trochu chorálu. Nějakej smyčec. No…..ne ne….ble. Tři ku dvěma

Na závěr slyšme Ta meuf électrique . Jednoznačne nejlepší skladba. Zase hodně tolik typických efektů dodávajících tajemnou náladu, prostor a v tomto případě i špetku kosmíru a technologie.

Skladba je dost monotónní s pěknou basou a šustivými širšími hajtkami. Hodně barevná. Je to jediná skladba, která svým obsahem i aranží zcela vybočuje ze zajetých kolejí tvůrců. A nutno dodat že velmi zdárně. Konečný výsledek je tedy čtyři ku dvěma.
Hurá!

Desky v žádném případě nepřináší nový vítr do zatuchlých krajin taneční hudby. Některé ze skladeb jsou dobře vyprodukované, některé překvapivě špatné.
Celkově ale hodnotím tento materiál převážně kladně.

Miro Hýl – agent@techno.cz