RECENZE
Komiksová recenze: Ghost Rider: Cesta slz
Pokračování filmového Ghost Ridera disponovalo maniakálním smíchem Nicolase Cage i motorkou, z níž se musí parádně zapalovat lýtka. Obejde se bez nich ale druhý česky vydaný komiks s likvidátorem hříšníků, jelikož se odehrává v 2. polovině 19. století. Stále se přesto hodí zpívat, že hoří louka, hoří les, hoří město, hoří ves, hoří kočka, hoří pes, hoří lebka, hoří fest.
Ryze béčkové komiksy se v českém prostředí objevují dost sporadicky. Čtenáři byli vychováváni na celosvětově uznávané tvorbě scenáristů jako Alan Moore (Z pekla, Liga výjimečných), Frank Miller (série Sin City) nebo Neil Gaiman (Sandman), takže se laťka "běžné" kvality ustálila dost vysoko. Zalíbení čtenářů v brutálním kydlení modrého nájemného zabijáka Loba se dá považovat za specifickou výjimku, ale i u něho šlo díky autorům většinou o nadstandard. Máme tu přesto ještě Gartha Ennise, od kterého se krom adorovaného Preachera nebo Hitmana tu a tam vytáhne dílo, díky němuž irský scenárista zřejmě jen zaplatil činži.
Ghost Rider: Cesta do zatracení z roku 2008 patřil k typickým příkladům prosté žánrové zábavy. Ukazoval přímočarou bitvu o záchranu světa mezi Nebem a Peklem. Okázale se házelo autobusy, z cizích dimenzí na Zem proudily stovky chapadlovitých potvor a plameny šlehající z ústředního motorkáře vytvářely působivá pozadí. Digitální malby Claytona Craina jen potvrzovaly, že v centru stojí spektakulární atrakce – obyčejní lidé v jeho podání vypadají jako voskové figuríny a živě působí naopak démoni, nemrtví a další astrální bytosti.
Pod Cestou slz je podepsán stejný autorský tým. Namísto komiksového béčka, které je limitováno z hlediska výbuchů a velkolepých akčních scén výhradně fantazií tvůrců, jako by tentokrát chtěli vytvořit béčko filmové. Děj zasazují do 2. poloviny 19. století. Úvodní scény z občanské války sice naladí drsnou vřavou na bojišti, rychle se však příběh oseká na pár charakterů klusajících na koních pouští. Poručík Konfederační armády Travis Parham slíbí pomstu bandě vrahů, kteří se nelítostným způsobem postarali o Parhamova černošského přítele a jeho rodinu. Jak se ukáže, na skupinku z neznámých důvodů doráží také podivný jezdec s ohněm v očích.
Cestu slz podobně jako u laciných snímků zaplňují především dialogy a situace, u nichž není správné aplikovat nároky logiky. Zároveň se děj odehrává na místech, kvůli kterým by nebylo potřeba velkých rozpočtů, což je alfou a omegou brakové kinematografie. Ghost Rider účinkuje pouze ve vedlejší roli tajemného vykonavatele odplaty, a tak není k dispozici srovnatelná podívaná jako u prvního svazku. Crain musí většinu stran pracovat s umělohmotným lidským panoptikem, což automaticky znamená, že nedociluje velkolepého efektu.
Šlo by tedy o obyčejný komiks na odreagování po perném dni, případně bych si ho dokázal představit v rukách (před)pubertálních mladíků, kteří se od Ghost Ridera odpíchnou k dalším komiksům. Tuzemské provedení ale ještě potřebuje vytahat za ouško, jelikož se na stránkách oproti originálu pozměnil kontrast barev. Scény, kde mají atmosféru vyzdvihnout odrazy plamenů v obličejích nebo oheň samotný, postrádají značnou část svého kouzla. Některé tmavé pasáže jsou zahalené do tmy natolik, že se takřka nedá rozklíčovat, co se zrovna odehrává. Tiskárenské přehmaty jsou zřejmé například na stranách 90, 91, 94 a 95, kde se vyskytují nápadně žluté okraje na místech, kde by mělo být bílo. Ghost Rider: Cesta slz je vlastně komiksovým béčkem v mnoha ohledech.
Ghost Rider: Cesta slz
Scénář: Garth Ennis
Kresba: Clayton Crain
Překlad: Štěpán Kopřiva
Nakladatelství: BBart
Počet stran: 144
Cena: 399,- Kč
Info: http://www.bbart.cz/
Martin Čuřík