Recenze desek od DJe Airta (Roxy)

Odd
Don't look at me (Original Darko edit, Paul Rogers Late night dub mix)
(Sumsonic rec.)

Jestli bych měl jmenovat typického zástupce progressive houseu na taneční scéně, pak je to určitě label Sumsonic. Všechny desky které vydali jsou na úrovni a i když jsou nějaké tvrdší a nějaké klidnější, všechny jsou bezpochyby progressive houseové.

Od 5. června roku 2000, kdy se datuje vylisování prvního singlu, stačili vydat šestnáct desek. K té šestnácté vyšlo ještě EP remixů od F Pat a Darko, ale já vám představím originál spolu se skvělým Rogersovým remixem.

Paul v poslední době trochu vyměkl a jeho skladby jsou více melodické a líbivé. Late night dub mix mi při prvním poslechu připomněl zvukově tvorbu Circulation a basou Omida (16B), až na to, že zdvojený kopák udělá za skladby pěkně rytmickou záležitost. Píseň není tvrdá, je spíše zasněná až melancholická. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že jsem to už někde slyšel a asi i takové jméno jako je Paul Rogers občas nějaký ten zvuk nebo smyčku vykrade.

Originál taky není špatný, ale je nějak nevýrazný a připomíná mi tím skladby, kterých vychází desítky týdně. Mark O'Brien, který se skrývá za pseudonymem Darko v něm ale skvěle použil zvuk harfy a smyčců spolu s acidovým samplem v pozadí. Možná čas vyzdvihne kvality tohoto tracku.

---

Groove Armada
Purple haze
(Pepper rec.)

Toto EP známé britské dvojice sice už není horkou novinkou, ale určitě stojí za to zmínit se o něm. Každá ze tří skladeb je z úplně jiného soudku.

Purple haze je také úvodní věc z alba Lovebox, které vyšlo v dubnu 2003. Kdo by neznal tvorbu Groove Armady, musel by si myslel, že to je dvojice rockerů, protože tato skladba je typická pomalejší kytarovka. V pozadí je sice pár elektronických zvuků, ale bustrovaná kytara spolu s vokálem určuje rockový charakter této písně.

Dvojice Cato a Findlay mají asi tolik nápadů, že se jim všechny skladby nevejdou na album a tak mohou obohatit singly o další novinky. Tou je Ooh baby, která ukazuje směrem k chill outu, který byl pro Groove Armadu takřka domovem. Skladba hraje sice v tempu 125bpm a má valivou basu, ale zasněnou náladou, plochami a rytmem je spíše uklidňující.

Jasnou favoritkou je pro mě Lovebox, na které je vidět, že Groove Armada nezanevřela na klubový house. Celá skladba je postavena na našláplé basové lince, díky které se dá zahrát v téměř kteroukoli dobu a do téměř jakékoli desky. Do své poloviny je však Lovebox zcela průměrná a možná by mohla až nudit. Pak se ale, v pasáži bez beatu, k base přidá lehké pianko a zvuk podobný hlavnímu motivu Beached od Orbital (věc známá hlavně díky filmu Beach). Spojením těchto samplů a následně i beatu dojde k vybuzení naprosté euforie, ale pozor na úrovni. A to je právě na Groove Armadě skvělé, že jsou schopni udělat téměř jakýkoli styl, ale nikdy nepřekročí hranice mezi kvalitní hudbou a komercí.

---

Breaden Daniels feat. Joshua Collina
Deep soul (Tigerhook, Grayarea, Bloom remixes)
(Pleasure rec.)

Nové labely rostou jako houby po dešti a jedním z nich je i Pleasure. Američané si pro nás přichystali stylově rozmanité EP s originálem a třemi remixy.

Překvapením pro mě byl originál, na kterém se podílel Joshua Collins, kterého znám spíše z produkce deep houseu. Deep soul je ale progresivnější záležitost. Monotónní track je plný tranceových ploch ke kterým se postupně přidávají různé druhy perkusí a bicích a tím se monotónní skladba pěkně rozjíždí.

Hodně zajímavý je breakbeatový remix Grey Area. Skladba se nese také v progressive náladě, ale je mnohem barevnější a rozmanitější než originál. Skvěle jsou zde využity rytmy a plochy z původní ho tracku, které jsou obohaceny o pár acidových samplů, takže konec písně je už trochu bláznivý.

Tigerhook zremixoval Deep soul do klasické tech houseové podoby. Skladba je ale až moc monotónní a nedojít v polovině ke zlomu a úplné změně basové linky, byl by tento remix vcelku nezajímavý. Nic nového nepřinesl ani remix od Bloom. Ten skladbu zrychlil a zpracoval do více progressive houseové podoby, ne moc lišící se od originálu.

---

Martin Venetjoki
Bitter fruits EP
(So sound rec.)

Martin Venetjoki nesporně patří k talentům švédské taneční scény. Ve svých 23 letech stačil vydat více jak 40 desek na různých evropských i amerických labelech. Do podvědomí hudebních posluchačů se vryl jako polovina projektu La Cienda Hondura, společně s Tonym Senghore, nebo spoluprací s Hakanem Lidbo.

Martinova sólová tvorba je ale mnohem tanečnější a použitelnější pro taneční parket a takové jsou i čtyři tracky z tohoto EP. Všechny skladby se nesou ve funky house náladě, jsou zvukově pestré, plné stop timeů a různých překvapení, takže dojde i na prvky elektra. Neočekávejte však funky house, který znáte z francouzské scény, protože Martin dokázal oživit tento styl do pro mě přijatelnější a novější podoby, zejména díky výběru a množství atypických zvuků.

Nejpovedeněji mi vyzní asi věc Samba rock. Nejde ale o nějaké latino a ze samby si Venetjoki vypůjčil pouze rytmický beat. Skladba je hodně rozjetá a dá se zahrát v pěkně rychlém tempu, aniž by zněla divně. Živě zde zní většina nástrojů včetně kytary i basy a možná proto je tato píseň plná optimismu a radosti. Prostě samba!


Připravil: DJ Airto [Roxy Booking]