DJ Lucca - Mirage 01

Na to, že na velkých akcích vídáváme stále častěji diskžokeje v sukních, už jsme si pomalu zvykli. Něžnému pohlaví to však nestačilo - historicky první dámou v nahrávacím studiu se u nás stala Ladida, v roce 2003 se za obrovský studiový mixážní pult posadila i brněnská Lucca, abychom tak o pár měsíců později mohli slyšet výsledek její spolupráce s Chrisem Cowiem, prostřednictvím jeho labelu Aquatrax. Do Brna to mám poměrně daleko a vzhledem k tomu, že booking klubu Roxy, který Luccu zastupuje pro Prahu a střední Čechy se poměrně snaží - nebyl zas až takový problém ke schůzce v matičce stověžaté.

Poslední dubnový den jsem se tak s Luccou a jejím manažerem Pavlem Tesařem sešel v kavárně klubu Radost FX. I v pokročilé ranní hodině Lucka ochotně a trpělivě reagovala na jednu moji všetečnou otázku za druhou a kromě povídání o nahrávání desky, kterou vám v závěru dnešní recenze přiblížím, jsme se vrátili i k úplným začátkům. Takže kdy, jak a proč se z Lucie Kvasnicové stala DJane Lucca? "Dáváš mi moc otázek najednou. :) Ten přerod byl asi jako u každýho postupný. Ještě na škole jsem tady v Brně chodila do klubů a na menší akce. Takový Garáže v sedmadevadesátým roce, kde se sešlo asi 800 lidí, na ty mám dodneška ty nejlepší vzpomínky. Jasně - osm stovek lidí je z dnešního pohledu hrozně málo, ale ta atmosféra byla prostě úžasná. Pak jsem poznala Koalu, Javase, Vika, ale o tom, že bych si někdy měla sama stoupnout za gramofony, to mě tehdy nenapadlo. Začalo mě to lákat asi tak o dva roky později a hrozně mi v těch začátcích pomohl právě Pavel Tesař."

Jak tedy vypadala výuka? Byl to ten klasický model - gramofony s mixážním pultem domů, šikovného učitele jako bonus a teď už jen nekonečný trénink a rovnání prvních desek? "No, bylo to trošku jinak - jeden gramofon Sony, druhý JVC, stařičký mixpult a sluchátka Tesla. Navíc doma jsem trénovat nemohla a tak mi Pavel zřídil jakousi zkušebnu v rámci klubu Mersey. Na těch gramofonech se tolik kouzlit nedalo, takže jeden gramec Technics jsme brzy kupovali přes Agenta a se druhým zažil Pavel zábavnou historku. Ozvali se mu nějací systémáci a on si pro něj někdy večer jel s penězma do hlubokýho lesa, kde rostly obrovský palmy trávy, ale naštěstí se v pořádku (a s gramofonem:) vrátil. Díky tomu dobrodružství jsem už pomalu mohla začít rovnat desky a trénovat, co to šlo. Tou dobou jsem dělala pokojskou v hotelu a všechen ten čas, který mi zbyl, jsem věnovala výuce. Nepřej si slyšet, na jakých deskách jsem se tou dobou učila, ale někde to budu mít ještě nahraný. :)" Zatím to příliš strmou kariérou nezavání - příběh připomíná začátky každého, kdo to s gramofony začal myslet trochu vážněji. V roce 2000 však nastal jeden skok - Lucca se objevila v seznamu účinkujících na Red Bull Music Academy v Dublinu. Jak došlo k tomu, že obyčejná holka z Brna jela na zkušenou do světa na tak prestižní soutěž, která už nejednomu jménu tolik pomohla?

"Když bych věděla, kolik pomluv a fám se kolem toho objeví, snad bych do toho ani nešla, ale věř, že jsem neudělala vůbec nic nefér a nic nebylo zmanipulováno. Jenom v jedný věci jsem si od Honzy Babky, který tuhle instituci u nás zastupuje, nechala poradit. Honza tvrdil, že pokud na něčem opravdu záleží, tak kromě nutné dávky štěstí musí mít uchazeč absolutně bez chybičky anglicky vyplněnou přihlášku. Pořadatelé totiž dbají na to, aby tam zbytečně nevznikala jazyková bariéra a upřednostňují ty, se kterými se na tom semináři v pohodě domluví. Každopádně jsem moc ráda, že jsem se soutěže mohla zúčastnit - získala jsem spoustu kontaktů, které mi pomáhají ještě dneska. Třeba skrze Electric Indigo, jež tam měla na starosti přednášku o podpoře Internetu, jsem se pak dostala do mezinárodní agentury Female Pressure, která sdružuje k dnešnímu dni asi tři stovky DJek z celého světa." O tom, že to v Dublinu nebyl před těmi třemi lety zbytečně ztracený čas, vůbec nepochybuju. Stačí totiž nahlédnout na Lucčiny stránky (www.lucca.cz) a při pohledu na hrací termíny se vám jistě zatají dech. Je tedy skutečně podpora Female Pressure tak obrovská?

"Určitě v těch začátcích mi to hodně pomohlo. Miss Yetti kdysi hrála ve Španělsku a vlastně mě doporučila mému současnému španělskému manažerovi. Serafin Aguilera Montero se mi ozval právě na starý e-mail, který byl na Female Pressure uveden, a od tý doby s ním spolupracuju. Dneska je doba trochu jinde - není to o tom, že bych se spolíhala na booking Mersey, Roxy a Serafina - je to už o osobních kontaktech s promotérama. Ti většinou nechtějí nějakýho prostředníka, spíš se domlouvají rovnou s DJem. Když jsme u toho Španělska, můžu říct, že to mi určitě pomohlo najít i novou stylovou škatulku - když jsem hrála po boku Carolly, Christiana Wünsche nebo Oscara Mulera, měla jsem pocit, že ty jejich desky jsou mnohem dynamičtější, než to, co jsem hrála do tý doby já..." Vzhledem k tomu, že tahle recenze je zejména o prvním oficiálním autorském materiálu, nechme teď Luccu stranou jako DJane a zaměřme se na ni spíše jako na skladatelku. Takže, kdy se objevily první pokusy s vlastní tvorbou?

"Nedávno jsem se v jednom rozhovoru chlubila, že už v osmi letech jsem dala dohromady (k překvapení táty) náš nefunkční budík. I když to sem moc nepatří, tak zřejmě nějaký ty technický dispozice v sobě mít budu. :) Jinak před pár lety jsem absolvovala pod vedením Ing. Jirky Schimmela takový půlroční kurz ve VÚT, ale když o tom zpětně přemýšlím, přeci jen to bylo hudebně trochu jinde. Jirka měl rád spíš jungle, takže i kdyby chtěl, zas až tolik mi pomoci stejně nemohl. Pak jsem začala spolupracovat s Berniem, který měl hodně nadupanej počítač a hlavně rok náskok. Ten mě zasvětil do Fruity Loops a programu Cubase a já už jsem si mohla ve zkušebně vypilovávat to, co jsem se s ním naučila a různě si s tím hrát a zdokonalovat to." Chris Cowie, uznávaný skotský producent, jenž teď třeba spolupracoval na novém albu Percyho X, je opravdovým magnetem. Jak tedy došlo ke spolupráci s touhle studiovou celebritou a jak to vlastně ve finále ve studiu vypadalo?

"Když jsem hrála ve Španělsku, tak úplně náhodou přišel na party a bavili jsme se spolu o spoustě věcí. Zmínila jsem se jen tak mimochodem, že si taky v Brně zkouším nahrát nějaký vlastní materiál a bylo na něm vidět, že ho to docela zaujalo. Nabídl mi, že se můžeme někdy v budoucnu sejít u něho ve studiu, protože se přestěhoval do Španělska, kde teď často hraju, a zkusit něco společného. Říkal, ať s sebou kromě rozpracovanýho materiálu vezmu i desky, který mám ráda, aby měl představu a tak jsme měli týden na to, abychom dali něco dokupy. Přesvědčoval mě, že by bylo lepší, když bychom udělali nějaký houseový tracky, ale nedala jsem se. :) Měla jsem s sebou takový kostřičky toho, co jsme dělali ještě s Berniem, on mě zasvětil do techniky ve studiu a pak už to bylo jen o nápadech." Tak takhle tedy Mirage vznikla. Trochu mě překvapilo, že na desce není Chris uveden, ale Lucka vysvětluje proč.

"Jednak Chris působil neskutečně skromně a pokud narážíš na to, proč si vybral ke spolupráci zrovna mě, taky jsem s ním o tom mluvila. Podle něho celosvětově prodej desek klesá a pro něj je určitě přínosnější, když pomáhá ve studiu s materiálem někomu, kdo jezdí po celým světě a bude ho hrát, než aby jen vydal singl tomu, kdo ho rozdá pár kamarádům a za dva měsíce se na něj zapomene." O Mirage se ještě nepřestalo mluvit a Lucka hovoří o dalším materiálu, který by se měl brzy na pultech vinyl shopů objevit. Předtím, než si vinyl na labelu Aquatrax přiblížíme, zeptal jsem se ještě na další muzikantské plány.

"Souběžně s nahráváním u Chrise jsem pracovala taky s Davem Fishem. Tracky jsme před nedávnem dokončili, EPčko bude mít název Mirage 02 a celý je to teď ve fázi, že David ho masteroval znovu v Anglii, hned potom se vše lisovalo a na výsledek už netrpělivě oba čekáme. Pokud bych měla přiblížit, jak Mirage dvojka zní, přišlo nám to s Davidem, jako techno tak nějak poanglicku střižený. Jestli víš, co dělá třeba Danilo Vigorito, tak zhruba v tomhle duchu..." Protože EP Mirage mi doma stále odpočívá na gramofonu, já v tuhle chvíli Lucce poděkuju za rozhovor - bylo to příjemné povídání! Zatímco za gramofony neskutečně chladná a snad až přespříliš soustředěná, v soukromí rozdává úsměvy na všechny strany a je vidět, že jí to hraní ještě stále baví. Jak tedy dopadlo její první velké studiové laborování po boku Chrise Cowieho? S tím vás seznámím právě teď...

Skladba Private Dancer (MP3) (ne, nebojte se, nejde o instrumentální verzi letitého hitu Tiny Turner;) začíná hodně temně a na nulovou rychlost nezní vůbec přehnaně ostře. Rytmus 130 BPM odpočítává klasický kopák, přes který jsou překroucené ještě další doprovodné bubínky. Z temnoty začneme naštěstí brzy vystupovat - usyčené hi-haty doplňují nutné vysoké frekvence, v pravidelných intervalech přichází na návštěvu další spolunástroje a ty také bez rozloučení v pravidelných intervalech odcházejí. Ve středech potěší sampl klávesového zvuku, který sem vnáší trochu té funky nálady a tak v žádném případě nejde jen o monolog jednoho stupidního bucharu. Lucca s Chrisem čas od času spodky úplně vypnou, ale po osmi vteřinách uháníme zase dál. V půlce desky tu v odlehčenějším pásmu dochází dokonce k lehčímu filtrování doprovodného hi-hatu do vyšších frekvencí a navzdory obavám je tenhle kousek přece jen nástrojově propracovaný. Ty různé cesty spolunástrojů, které si jedou vlastním tempem, ocení hlavně tanečníci - nemusíte jen stupidně "šlapat zelí" na údery basového bubnu, najděte si ten doplňkový rytmus ostatních mašinek! Když připočítáte laser a projekci, vaše tělo si ten svůj rytmus samo najde. Ke slovu mohou přijít i ruce a prohnout můžete i vaši páteř - jen tak totiž budete svými soukromými tanečníky, kteří nechali rozehrát naplno svou fantazii. Přesto se bojím, že podobných tracků vozí světoví techno DJs v kufřících mraky, a protože nějaký významný motiv skladba k zapamatování neobsahuje, cesta strany A na talíře gramofonů bude hodně obtížná...

Otáčím desku a hned poznáme, co se Lucce vybaví, když se řekne Mirage 01 (MP3). Také tady od prvních vteřin začíná svou pouť basový kopák - tenhle je však o poznání plošší. V pravidelných intervalech se také zde (a to hodně často) přidávají další doprovodné segmenty. Krátké nástrojové úryvky jsou nasmyčkovány do nekonečných délek, překvapením je určitě kolejnicový zvuk, který tolik proslavil líheň techna - Detroit. Tempo je o poznání svižnější, než v případě Private Dancer a určitě potěší fakt, že tyhle dva kousky si nejsou podobné ani náhodou. Lehce se z obou stran zrovna tahle stane vaším favoritem. Kde je ten důvod? Energie, lepší zvuk a větší uřachtanost, jež vás do svého zvukového tornáda hravě strhne s sebou. Nájezdy hi-hatů rozjásané tanečníky přinutí vděčně zvednout ruce a vzdát hold tomu, kdo s deskou právě kroutí. Ten kontakt s publikem je téměř hmatatelný. Mirage 01 zapadne do každého techno setu, neurazí ani tech houseové párty, protože i s tímhle stylem dokáže udržet krok. Dobře se míchá - klidně můžete mít obě šavle vytažené, jak dlouho chcete, dolaďovat nepřesnost gramofonů přes pitch control a jen zlehka prolínat a prolínat, abyste si odnesli ten blažený pocit dobře odvedené práce. Netvrdím, že také v tomto případě bych nenašel desku, která zní podobně, ale je mi jasné, že Mirage 01 se momentálně bude na talířích gramofonů vyhřívat.

Závěr: Křehká navenek, drsná uvnitř - taková je DJane Lucca. Dva protiklady, které se (jak už to tak nějak v životě bývá) k sobě přitáhly. Private Dancer není mým šálkem kávy, ale Mirage 01 mě opravdu nadchla. Vzpomínám si, jak se seběhli litvínovští diskžokejové v klubu Pijonýr, co že to zrovna hraje a s komentáři: "Tak tohle je ta Lucca!" uznale pokyvovali hlavou do rytmu. Zdá se, že se deska bude líbit a tak jen můžeme sledovat, jak na sobě brněnská Lucie bude pracovat dál. Nemusíme čekat dlouho - Mirage 02 už je totiž na světě. Tedy - pokračování příště! :)


Myclick


DJ Lucca - Mirage 01

Mirage 01 (MP3)
Private Dancer (MP3)

Vydal: Aquatrax (2003)

---

Zajímá vás, co na desku říká DJ Agent? Přečtěte si jeho recenzi:

DJ Lucca - Mirage 01/Private Dancer (Aquatrax 017)

Brněnská DJka Lucca přichází se svou první vinylovou deskou a to hned na dobře známém labelu Aquatrax. Obsahuje dva tracky, které jsou jako dělané na parket. Tedy velmi taneční. Oba dva mají rovný rytmus 4/4 s tvrdým spodkem. První skladba Private Dancer je vcelku povedená "rovinka" s klasickými, avšak dobře zvládnutými rytmickými postupy. Do nich se asi v polovině skladby vnoří hlubší zvuk, který podpoří už tak pěkně rozjetou mašinku.

Skladba Mirage 01 je zvukově i výrazem podobná s jedním rozdílem. Obsahem skladby se na chvíli stane i melodická pasáž typu "otázka-odpověd". Opět klasické mnohokrát ověřené postupy v rytmice.

Oba tracky se dají použít prakticky kdykoli v průběhu párty a tak bude Lucčina deska cenná v kufru většiny "rovných" DJů. Přináší kvalitní, nikoli však převratný materál. Nutno pochválit kvalitní mastering.

Celkově bych to shrnul takto: deska jako taková je určitě dobrá. Jako deska debut je výborná.
Je však jisté, že zkušenosti zúročené v obouch skladbách poskytl někdo jiný. Někdo, kdo již léta pracuje ve studiu, skládá a vydává desky. Poskytl tak ambiciózní Lucce své skladatelské "know how".

Agent