Děvčátko

Hudbu miluju nadevše, ale dobrý film si ujít také nenechám. Mým ideálním výletem do světa polstrovaných sedaček, širokého plátna a dokonalého zvuku je pak snímek, který vás svou hudební složkou přiková k sedačkám natolik, že se vracíte domů skoro po čtyřech. Když jsem se doslechl, že hudební kulisu k filmu Děvčátko obstaraly kapely The Ecstasy Of St. Theresa, Ohm Square a další, nebyl důvod, proč návštěvu potemnělého sálu příliš odkládat. Kromě zmíněných projektů měl ve filmu klasickou scénickou hudbu na starosti Ivo Heger, a protože jsem ještě nikdy povídání s "filmovým skladatelem" nedělal, rozhodl jsem se pro změnu. Tentokrát vám tedy před recenzí filmového soundtracku nepředstavím ani diskžokeje, ani producenta elektronické muziky - Ivo k nim má totiž opravdu daleko! Dali jsme si schůzku v jedné příjemné kavárně a já ho před recenzí trochu vyzpovídal.

Narodil se 26. března roku 1964 a o tom, s jakou muzikou tehdy přišel do styku, se nám může jenom zdát. :) Nechme však hovořit samotného Iva, co ho zásadním způsobem ovlivnilo. "Od útlého mládí jsem byl obklopenej kytarovou muzikou, takže to byli především Doors a Beatles. Hlavně Revolver jsem měl moc rád. Když nad tím někdy přemýšlím, mám pocit, že originalita a upřímnost v kytarovkách skončila s Nirvanou. 60. léta měly tak svých pět zásadních bandů, 70. léta taky a to, co hrajou kapely dneska, to už mi zas až tolik originální nepřijde. Oasis jsou jen dobrým zbožím, snad Coldplay mě z těch posledních trochu víc oslovili. Doba šla hodně dopředu, a když se na ně podíváš, vidíš, že nepotřebujou žádný super projekce, náročný dekorace a taky texty jsou o něčem! Na nich mimochodem záleží moc. Vzpomínám si, jak jsem kdysi baštil Led Zeppelin po hudební stránce, pak jsem se trochu víc naučil anglicky a byl jsem vyděšenej, o čem to ta parta zpívá - byly to totiž neskutečný bláboly..."

Kytarovkám jsem nikdy neholdoval a tak jsem celkem stál o porovnání vývoje tohohle pro mě neznámého stylu. Ještě víc jsem se však zajímal o Ivovy vlastní začátky. Takže, kdy poprvý popadl kytaru do ruky? "Všechno začalo tak nějak v pubertě - hrál jsem léta na piáno. Jenže to není klasickej rockovej nástroj, přece jen ta kytara ti dává ohromnou svobodu a volnost. Bylo mi sedmnáct, když jsem poprvý stál na pódiu před lidma. Pepa Vondrášek, Jirka Šimeček, Petr Václavek a já jsme si dali název Letadlo a hráli po různých kulturákách. Vzpomínám na tu dobu rád - natřískaná Chmelnice, kam se mohlo vejít tak šestset lidí a zhruba stejný počet jich ještě čekal venku, na který už se nedostalo. Zkoušeli jsme denně a bavilo nás to moc. Pak nás ale komunisti ve čtyřiaosmdesátým roce společně třeba s Výběrem normálně zakázali. :("

S tím se ovšem člověk, který je muzikou obklopen takřka každý den, asi hned tak smířit nemůže, takže předpokládám, že jste si nějakou cestičku našli... "No, pak jsme měli s pár kamarádama nějaký pokusy (vůbec nic seriozního:), takže jsem si dával tak trochu pauzu. Rok před revolucí mi najednou Jirka zavolal s tím, že zakládají nový band a potřebujou kytaristu. No a tak vlastně vznikli Toyen. V roce 1991 jsme odehráli během dvou týdnů pár koncertů v Americe a třeba v legendárním klubu CBGB byla úžasná atmosféra. Po dvou letech už toho začalo být na mě nějak moc a tak jsem z Toyen odešel." Co bylo potom? Vím o tobě, že ačkoliv si nikdy kytaru za elektronický mašinky nevyměnil, znáš skoro celou taneční komunitu... "Ty kontakty vznikají jednoduše - sám víš, jak je ta pražská scéna vlastně malá. Produkoval jsem třeba album Sussurate pro EOST, potom Sebastians, jsem jedním ze spoluzakládajících členů Color Factory, takže přitom poznáš spoustu zajímavých lidí. Navíc, ačkoliv je moje hudba o něčem jiným, taneční muziku neodmítám. Je v ní ještě spousta možností a asi proto tolik lidí láká."

S Ivo Hegerem jsem se sešel hlavně jako s autorem filmové muziky, takže mě zajímalo, jak se vlastně k této "profesi" dostal. "Dneska se živím prací ve Filmových ateliérech Barrandov, takže k filmům mám poměrně blízko. :) S Danem a Benem Tučkovými, kteří Děvčátko natočili, už se znám dlouho. Konkrétně pro Dana jsem v minulosti dělal muziku k různým televizním pořadům, vyráběl jingly, takže když Dan přišel s nápadem, jestli bych nestál o muziku k Děvčátku, nebylo co řešit - v práci jsme si rozuměli a tak jsem do toho rád šel".

Jak vlastně vypadal v reálu celý proces s ohudebněním filmu? "Dostal jsem od Dana s Benem absolutní volnost. Na mně vlastně bylo, který scény si vyberu a jak dotvořím svou muzikou výsledný obraz a celkovou atmosféru. O to víc mě potěšilo, když se za mnou pak Ben stavil ve studiu a pronesl: "No vidíš, to jsou přesně ta místa, který jsem si myslel, že bys udělal..." Upřímně ti řeknu, že dělat muziku k filmu fakt není žádná legrace. Nevěřil bys, na jakých maličkostech to všechno stojí. Stávalo se mi dřív, že jsem dostal střiženou scénu, udělal k ní vlastní hudební představu, pak se byl podívat na premiéru a byl zděšenej! Stačí, aby se v závěru třeba režisér dohodl na jiným poměru barevnosti materiálu a najednou vyzní výsledek úplně jinak - fakt záleží úplně na všem. S inspirací to taky není zrovna jednoduchý. Tři dny nenapíšeš ani notu, sedíš ve studiu, nevíš jak dál, najednou někdo přijde, zazvoní, uděláte si kafe, odejde a najednou ti to udělá v hlavě cvak! a můžeš pokračovat dál. Všechno je spontánní..."

Docela jsem stál o to, aby se Ivo po dokončení Děvčátka za filmem ohlédl a zavzpomínal na ty nejkomplikovanější scény... "Rozhodně nejtěžší byla ta, jak sedí Noel v secondhandu a hraje si tam na kytaru. On hrál úplně něco jinýho, než jakou náladu jsme do filmu chtěli dostat, takže já jsem stál před úkolem, kterak spojit svojí muziku, jež jsem dělal ve studiu s tím, aby mu ještě tak nějak pasovala do rukou. :) Taky závěrečná předělávka Atlantidy, kterou původně zpívá Miro Žbirka, dala taky fušku, abych ji předělal přímo pro Janu Hubinskou, ale nakonec jsem s výsledkem spokojen. Ona má totiž hlas položenej úplně někde jinde a byla to tak trochu "strefovačka" do jejího podání... Opravdu hrdej jsem na doprovodnou muziku ve scéně, kterou jsme si pracovně pojmenovali Zjevení mámy. Předtím, než vyrazíme na toulku soundtrackem, ještě mě docela zajímaly Ivovy skladatelské vzory ve filmové muzice. "Tak samozřejmě mám rád Johna Williamse a tak trochu mě mrzí, že vzhledem k omezenýmu rozpočtu jsem si nemohl dovolit udělat skladby s početným symfonickým orchestrem, který u něho vždycky obdivuju. No a klasikou je samozřejmě i Ennio Moricone, i když se přiznám, že u něho spíš obdivuju popík, kterej napsal třeba pro Joan Baez, nebo Dalidu, než ty tolik profláklý témata spaghetti westernů." Já poděkuju Ivovi za nevšední nahlédnutí pod pokličku filmové tvorby a soundtrack k filmu Děvčátko už se mi začíná roztáčet.

Ema má mámu, máma má Emu. Máte pro nás zprávu? Tak takhle do soundtracku vstupujeme - prostřednictvím záznamníku telefonních hovorů jedné z hlavních aktérek filmu.

Hned poté nás čeká opravdu nádherný ambientní výlet prostřednictvím skladby Děvčátko (MP3). Napsal ji právě Ivo a ačkoliv je hodně ponořena v temných hlubinách, ten nosný motiv zvonivého klavíru ji celou rozsvěcuje. Ideální pro noční posezení na pražském balkóně pod černočernou oblohou, na níž září hvězdy.

Pod třetí Born Killer už jsou podepsáni Ohm Square, které doprovází dnes všudypřítomná Charlie One. Jde o prvotřídní breakbeat s nálepkou Czech Made, v kombinaci s živou kytarou a zázemím nejrůznějších zvukových efektů a změn. Bubínků je tu spousta, Charlie tradičně bezchybná a zase její sladké interpretaci snadno podlehnete. Pohled do roku 2000 a jedna z ukázkových prací labelu East Authentic, který to tu s polámaným stylem myslí bezkonkurenčně nejvážněji.

To přejde přináší zakvílení brzd při srážce dvou aut a dialogy z filmu. Cítím snahu o to, aby se svým vtipem zaryly pod kůži mladé generaci, podobně jako tomu bylo v případě dnes kultovních hlášek v Samotářích, ale vtip tu tak nějak postrádám...

Alpha Centauri, pocházející z deset let starého alba Fluidtrance Centauri od The Ecstasy Of Saint Theresa, je z doby, kdy byl tenhle projekt tvořen kromě Jana P. Muchowa ještě dalšími třemi muzikanty. Tím pádem je tahle skladba ještě hodně o kytarách, i když už tehdy zvukové koláže elektronických mašinek začínaly zapouštět své slabé kořínky. Hodně o pocitech, které umocňuje éterický hlas Irny Libowitz. Track opravdu nezestárl a ani po deseti letech neztratila nic ze svého kouzla. Pokaždé vyzní úplně jinak a pokaždé dokáže vaši momentální náladu úplně přetočit. Spousta rozostřených míst hladce zvýší váš zájem o něj...

Pohladit a oživit jsou pouze další dialogy z filmu, které nedivákům neřeknou vůbec nic a ti, co film viděli, mohou přemýšlet, v které situaci se zrovna tahle část objevila. Přiznám se, že jsem úplně bezradný :).

Funk's Not Red (Limbo Land Mix) je dalším pohledem do dílny jednoho z velkých talentů u nás - Dušana Liperta. Jeho projekt Mimoň (tady znovu ve spolupráci s Charlie One) nabízí další propracovaný breakbeatový kousek. Tenhle je ještě více našláplejší, než v případě Born Killer a vaše boky hravě rozdovádí. Znovu spousta technických kouzel a vymožeností, originální receptura a také po zvukové stránce opravdový klenot! Když kvalitní český breakbeat, tak šipka bude vždy ukazovat do Břevnova nebo na Berounku k East Authentic!

Každý jméno něco znamená (MP3) je nejdelším pásmem dialogů z filmu. Hned si vybavíte, kde jste tuhle scénu slyšeli a ani stříhání nůžkama a chrastění kuliček ve spreji s lakem na vlasy vás na pochybách nenechá. Nejvtipnější dialogy z Děvčátka!

Devátá Střela nemá s taneční muzikou společného vůbec nic. Kapela se jmenuje T.G.M. Stereo a jejich příspěvek je z barového prostředí, kde volně plyne dým a také čas se konečně na chvilku zastaví. Líná atmosféra, vzduch občas rozčísne trumpeta s dusítkem a výkony zpěváka, který si s každým slovíčkem pohazuje, jsou opravdu prvotřídní. Po textové stránce také zážitek, vše k sobě skvěle pasuje a ještě se nad jednotlivými slokami i pousmějete.

Mai Moon napsal a nazpíval Noel Le Bon. Fanoušci Color Factory budou vědět o koho jde. Jak Ivo prozradil, ten si ve filmu i zahrál malou roličku - kytaristu v secondhandu. Barva Noelova hlasu je příjemná na poslech, prostředí vyčištěné a skladba by mohla bez potíží soutěžit v nějaké country hitparádě. Budete si při ní představovat koňské honáky s širokými klobouky na hlavách a pomalu zapadající sluníčko tam někde daleko v Nashvillu. Bezstarostnost sama...

V country budeme pokračovat i dále. Jedenáctou Bayou Sunset mají totiž na svědomí Golden Horses, kteří jsou ještě žoviálním moderátorem pečlivě představeni. Jde jen o kratičkou instrumentálku zahranou od srdce a se zázemím kvalitního zvukového prostředí. Tu střídá ještě jedna od této party a sice Monster Truck. Dva kousky vonící romantikou a přírodou a zahrané od těch, jež živé nástroje ještě stále oslovují...

Startovní číslo třináct na tomto soundtracku obsadila Atlantida, kterou před neuvěřitelnými dvaadvaceti lety napsal Miro Žbirka. Ještě teď se musím pousmát, když si vzpomenu na údiv kolegů v práci, když se tahle skladba rozezněla mým pracovištěm. Tohle u mě nečekali. :) Opravdu hodně sladkobolný song, jehož text má smysl i dnes, a který Miro Žbirka a Limit zabalili ještě do dlouhých smyčcových partů. Pro dnešní partypeople jistě překvapení, jak může existovat skladba bez jediného úderu bicích.

Čtrnáctka má symbolicky čtrnáct vteřin a název Někteří lidi by spolu vůbec nemuseli mluvit. Přináší dialogy dvou zamilovaných, kterým je spolu zrovna dobře a čas, jenž pomalu plyne, využívají k filozofování...

To, že se na tomhle soundtracku objevují i Peneři strýčka Homeboye, cítím trochu jako vypočítavost od tvůrců soundtracku, ale budiž. Hlasuj proti podpořil hlasově i Indy a znovu nezbývá, než obdivovat, jak se tahle parta ve svých textech vypořádává s věcmi, které nás obklopují na každém kroku a ještě z nich umí vytvořit rýmy. Ty jim pasují znovu perfektně do pusy, nechybí všudypřítomné scratche, pár efektů, ale každý by se měl zaměřit hlavně na textovou stránku - je v ní tradičně spousta věcí k přemýšlení...

Punk's Not Dead ty vole je vlastně originálem, ze kterého vznikla posléze Funk's Not Read, jenž už jsme měli příležitost slyšet. Znovu breakbeat Made In Mimoň (tentokrát o dost našláplejší), Charlie One (hlasově mnohem zkreslenější), ještě více uvrčenější zvuky a pohled do laboratoří East Authentic tři roky nazpátek. Vytknout nelze vůbec nic - bezkonkurenční a přitom originální track z rodiny polámaného stylu. Fakt zážitek - ať už jste na párty, nebo jen doma se svou hi-fi věží. U East Authentic však ještě zůstáváme.

Na řadě je totiž Tonda (MP3) od Ohm Square, kde Charlie One znovu hlasově exhibuje, tentokrát si však můžeme vychutnat verzi Ecstasy Of Saint Alan Mix od Wubble U. Nádherný sen, který umí nastínit jen táhlé plochy a "Šarlotin" něžný hlas, jenž ještě stále dostává každého. Chce se vám lítat, cítíte kolem sebe tu lásku, kterou lze téměř uchopit a přejete si, aby tenhle malebný příběh hned tak neskončil. Křišťálový zvuk vaše vjemy jenom dráždí a právě Tonda se tak hravě stává velkou ozdobou tohoto soundtracku. Díky za něj!

Vy se nikdy netrápíte přináší poprvé a naposled i hlas Ondřeje Vetchýho, který si v Děvčátku střihnul netradiční roli netradičního taxikáře Ištvána.

Still Life With Rag And Bolts napsal Floex a já jsem rád, že jsem se konečně dočkal Tomášovy tvorby v prostředí filmu. Jeho muzika si o tohle "zneužití" totiž přímo říkala a jeho ambientní příspěvek jenom rozehrává vaši fantazii. Kdykoliv tenhle krátký track uslyšíte, pokaždé si vybavíte něco úplně jiného - záleží totiž na vaší momentální náladě.

Mimoň se skladbou Mimoň :) zní tak, jako kdyby ve svém dalším dílku chtěl pokořit Chemical Brothers. Překvapivě rovný track, ale těch změn a zvukových bariér, které tu staví! Stereopásmo v celé své šířce přijímá palbu šikovných mašinek a Dušan Lipert tahá další a další rejstříky na povrch. Přitom track vůbec není překombinovaný - všechno je založeno jen na logice a citu - opravdu nádhera!

Díky Fluidum můžeme svůj pohled zaměřit na rok 1993, kdy The Ecstasy Of Saint Theresa nebyli ještě tolik známí a také nespadali do škatulky One Man Show. Zajímavý je ten kontrast mezi vyklidněnou částí úvodu a naostřenými kytarami s Irnou Libowitz v refrénu. Dva různé světy a jak se navzájem doplňují. Troufnu si odhadnout, odkud si třeba takoví Roe-Deer vzali svou inspiraci - s ranným obdobím EOST si je totiž jejich album Everforever hodně podobné...

Závěr soundtracku už patří pouze krátkým pracem Ivo Hegera. Máma, tedy hudební doprovod, na který byl v rozhovoru Ivo opravdu pyšný, nás opět zavádí do nevyčerpatelné pokladnice ambientu. Klavír, kytara, pár efektů k tomu, a co všechno se dá s tímhle zdánlivě chabým zázemím (pokud máte dostatečné množství nápadů) vymyslet... Škoda stopáže pouhých dvou minut, člověk by ocenil delší zvukovou procházku.

Další Ivova práce, které předchází pouze monolog hlavní aktérky v Něco Krásnýho, má název Rychlá želva. Také ten je příjemnou zvukovou lázní, ačkoliv je o poznání ještě více temnější a trochu psychedeličtější. Docela bych uvítal, když by se Ivo pustil do nahrání celého alba - myslím, že materiálu má v hlavě víc, než dost.

Soundtrack uzavírá Atlantida (MP3), tentokrát však Miro Žbirku u mikrofonu vystřídala herečka Jana Hubinská. Text zůstal, pouze muzika dostala nový kabátek a tan skladbě opravdu sluší - důraz je kladen na klavírní doprovod a pokud interpretace srovnáte, vychází vám nová úprava, jako ještě mnohem smutnější a žalostnější. Výborný nápad, kterak oprášit starý hit.

Závěr: Soundtracky mám moc rád. Taková Pláž, Pulp Fiction, dokonce i Tomb Raider mi přinesly spoustu příjemně strávených okamžiků. Výhodou těchto hudebních deníčků s hudbou z filmu je, že máte šanci na nich najít tracky, které nikde jinde nevyšly. Díky Děvčátku jsem si konečně zmapoval aktivity labelu East Authentic, ale také se ohlédl i hodně zpátky do minulosti. Jediné výhrady mám k dialogům. Pokud bych tento soundtrack sestavoval já, vybral bych si zajímavější a snad i vtipnější místa z filmu. S kultovními Samotáři se tak dílo bratrů Tučkových bude poměřovat opravdu velmi ztuha...


Myclick


Děvčátko (tracklist)

01. Ema má mámu, máma má Emu
02. Ivo Heger - Děvčátko (MP3)
03. Ohm Square - Born Killer (C-ohm Boy Mix)
04. To přejde
05. The Ecstasy Of St. Theresa - Alpha Centauri
06. Pohladit a oživit
07. Mimoň feat. Charlie One - Funk's Not Red (Limbo Land Mix)
08. Každý jméno něco znamená (MP3)
09. T.G.M. Stereo - Střela
10. Noel Le Bon - Mai Moon
11. Golden Horses - Bayou Sunset
12. Golden Horses - Monster Truck
13. Miro Žbirka & Limit - Atlantida
14. Někteří lidi by spolu vůbec nemuseli mluvit
15. Peneři strýčka Homeboye feat. Indy - Hlasuj proti
16. Mimoň feat. Hippie & Charlie One - Punk's Not Dead ty vole
17. Ohm Square - Tonda (Ecstasy Of Saint Alan Mix) (MP3)
18. Vy se nikdy netrápíte?
19. Floex - Still Life With Rag And Bolts
20. Mimoň - Mimoň
21. The Ecstasy Of St. Theresa - Fluidum
22. Ivo Heger - Máma
23. Něco krásnýho
24. Ivo Heger - Rychlá želva
25. Jana Hubinská - Atlantida (MP3)

Vydal: Warner Music (2002)