Hypnotix - Bagua

Je to skoro k neuvěření, jak dlouho mi tvorba kapely Hypnotix dokázala unikat. Počátkem 90. let jsem byl možná až příliš zahleděn do tranceu, pak následovalo mé houseové období a jejich jméno jsem tak zaregistroval až v roce 1998 skrze kompilaci The Future Sound Of Prague. Věděl jsem o nich, tušil jsem, že jejich hudba osciluje někde mezi dubem a reggae, ale koupit jejich album jsem se nikdy nepřinutil. Když se mi před časem do rukou dostala novinková Bagua, rozhodl jsem se pro doplnění svého vzdělání, zavolal Michalovi Ditrichovi a hned ten den odpoledne jsme se sešli v jeho bubenském nahrávacím studiu Bubny, :) kde nová deska Hypnotix vznikala. Povídali jsme si o úplných začátcích i o hraní v zahraničí a já vám dnes před samotnou recenzí posledního dílka Hypnotix náš rozhovor zprostředkuji.

Hned v první otázce jsem se zajímal o to, jak je to vlastně dlouho, co Michal Hypnotix založil a proč se vlastně rozhodl právě pro styl, který Hypnotix u nás dlouhá léta reprezentují... "Ještě předtím, než jsme pod hlavičkou Hypnotix vydali první materiál, jsem sbíral zkušenosti skrze Abraxas a Babalet a na ten den, kdy jsem zatoužil po určité změně, si vzpomínám ještě teď. Bylo to v jednu neděli roku 1989, kdy jsem ležel na gauči, sledoval televizi se staženým zvukem a do toho poslouchal moc příjemnou muziku. Nejdřív jsem si užil desku Juju Music od King Sunny Ade, hned potom jsem si udělal radost polským elektronickým jazzem s africkými kořeny, to byl zase Jan Garbarec a na závěr jsem si dal Triloka Gurtu. Ta jejich rytmika byla naprosto úžasná, tady to do té doby nikdo nedělal, což znělo hodně lákavě a tak jsem se rozhodl, že něco podobnýho si zkusím taky složit. Mám velkou výhodu v tom, že moje manželka Milada má za sebou konzervatoř se studiem bicích nástrojů, takže jsme v tý době koupili první bicí automat Roland TR606 a oba začali pilně studovat, jaký má možnosti. Nestáli jsme totiž o hloupý "tucky", ale chtěli jsme, aby ta muzika získala alespoň trochu ten africký nádech s množstvím perkusí, jež dovádí tolik lidí do stavu hypnózy - odtud se také zrodil později náš název Hypnotix." :)

Hypnotix brzy mohl na pódiu poznat každý - charismatický frontman černé pleti Bourama Badji byl skutečně nepřehlédnutelný a uměle svým projevem Hypnotix stavěl do škatulky Reggae, kam nepatřili ani náhodou. Jak se tedy Michalovi podařilo získat tak silnou hlasovou posilu? "Bourama neměl žádnou předchozí průpravu z nějaké kapely, ale zřejmě měl tu muziku opravdu v krvi. Pochází z jihu Senegalu, kde hrál divadlo a tady studoval VŠ. Jednou jsme ho vzali na jeden z našich jamů do zkušebny a on si jen tak z legrace zkusil do mikrofonu zahalekat nějaký básničky ve svým rodným jazyce. Líbilo se nám to, Bouramu to bavilo a tak s námi nakonec zůstal dlouhých dvanáct let. Málokdo také ví, že jsme spolu kdysi vlastnili Bar-Club v Hybernský ulici, kde jsme hráli svý oblíbený skladby jako diskžokejové. Rád na tu dobu vzpomínám!"

Hudba má tu obrovskou výhodu, že je jakýmsi mezinárodním jazykem, kterému rozumí úplně každý. Možná byste byli překvapeni, na kolika zahraničních labelech už se s Hypnotix setkáte. Co vlastně může udělat neznámý muzikant pro to, aby se mu podařil takový triumfální průlom? "V našem případě tomu pomohla náhoda. Jeden německý turista se zastavil v roce '92 v krámku s deskama a náš vinyl Rastaman In Prague ho natolik zaujal, že si ho koupil. Někdy večer šel okolo plakátovací plochy a zjistil, že kapela, kterou si odpoledne koupil, má živý koncert na Chmelnici. Přesto, že tam dohromady s naším ansámblem bylo asi jen 20 lidí, :) on se neskutečně bavil, tancoval a po koncertu si s námi chtěl potřást rukou! Vyklubal se z něho promotér festivalu v Schirlingu, pozval nás tam, viděli nás majitelé okolních klubů a tak se to najednou rozjelo... Rok co rok si nás tam zvali znovu a znovu, publikum nás už znalo a tak se nám podařilo v roce 1999 naši další desku Witness Of Our Time, kterou mimochodem míchal Louis Beckett z Asian Dub Foundation, vydat na německém trhu skrze firmu African Dance Records. V roce 2000 jsme vystupovali na dánském prestižním festivalu Roskilde a německá televizní stanice WDR zase vysílala záznam z našeho hodinového koncertu. Když si vezmeme poslední album, tak to se v licenci chystají vydat ve Švýcarsku, Polsku i Indii, z čehož máme samozřejmě obrovskou radost."

To jsme však trochu předběhli, a protože předchozí deska Kumah, která se na trhu objevila před dvěma lety, zájem o Hypnotix u nás ještě více posílila, pozeptal jsem se na nějaké historky ze zákulisí. "Kumah byl zajímavý hlavně proto, že se produkce ujal Kiron J., člověk tvořící v Anglii dost ostrý techno. Stáli jsme však o nějaký nový zvuk a jak se zdá, Kiron i přes tu zdánlivou nesourodost byl tím pravým. Spolupráce s ním byla hodně velkou zkušeností. Celý den kutil u nás ve studiu nový a nový aranže, to co já jsem dělal pracnou cestou, on měl různými fígly hotový mnohem rychleji a večer jsme pak společně poslouchali finální výsledek. Byl to šílenec - v noci se sebral, šel spát do hotelu, celou noc přemýšlel, co se s tím dá dělat, brzy ráno si sedl zase za mašinky a totálně všechno překopal." :)

Předtím, než se podíváme, jaký posun udělali Hypnotix od spolupráce s Kironem a jak album Bagua zní, nechal jsem si ještě od Michala přiblížit, odkud nasává tu tolik důležitou inspiraci a jestli teď náhodou jeho studio po vydání desky nezahálí. "No, i když jsem muzikou obklopenej ze všech stran, ještě si najdu čas na poslech cizích nahrávek. Ideálně mi k tomu slouží server www.emusic.com, kde najdeš úplně všechno - od vážný muziky až po punk a to nezveřejněný skladby, raritky i věci, které na vydání teprve čekají. Pravidelně slídím v oddělení World Music v sekci Fusion a v Electronic Music zase prolézám D'n'B, Trip-hop, Downtempo a New Age. To, co mě zaujme si stáhnu na CDčko a potom ve volných chvílích poslouchám (musím uznat, že kulisu k našemu povídání vytvořil Michal opravdu luxusní - pozn. autora). Co se týče studia, tak ani po vydání Baguy opravdu nezeje prázdnotou. Teď tu třeba nahrávala svou desku mostecká kapela Bez peří, které později míchal Honza Čechtický, před nedávnem tu natáčeli vlastní skladby Urban Bushman a taky mě potěšila zpráva od 100°C. S materiálem, který jsme tu dělali, vyhráli nakonec první místo v soutěži Coca-Cola Popstar, které se zůčastnilo 760 kapel! Občas také přijde Strictly Orange, že potřebuje natočit reklamní spot pro Black Market, vážně nemám čas na nudu." :) Já v tuhle chvíli poděkuju Michalovi za rozhovor, a protože jeho jméno je stále spojováno především s Hypnotix, můžeme teď nahlédnout pod pokličku jejich dalšího alba Bagua, které se ve studiu Bubny v únoru natáčelo. Všemi jedenácti tracky se vás pokusím provést...

CD Bagua nám otevírá skladba Dhu Dhu Moru (MP3). Jsme rázem v tajuplném světě, kde platí úplně jiná pravidla, z dálky slyšíme táhlé hrdelní hlasy, zatím se můžeme tak nějak rozkoukávat v novém prostředí a tu se to stane! První bicí, lehce polámaný rytmus, všechny zvuky jsou průzračně čisté, kytary zvonivé a vy se snažíte porozumět těm zvláštním slůvkům, kterými na nás promlouvá nový zpěvák Hypnotix - Mohsin Mortaba. Přijde mi, že ve výškách má s hlasem trochu problémy, ale přesto sem iluzi exotiky perfektně dostal. Po instrumentální stránce lahůdka, hlavně ta dynamika je okouzlující...

Druhá Dole Dole má za nosnou melodickou složku rejstřík kláves, jenž připomíná svou barvou tahací harmoniku. Úvodní track mě vzal víc. Snad za to může ta krátká stopáž, aby se tu stihlo vrstvit více témat a docházet k častým změnám... Takhle vám skladba s opakujícími se motivy éterem prosviští příliš rychle, aniž by ve vás stihla něco ponechat. Přesto zvládnete ocenit nástrojové hrátky s hlasy i pár tříštivých efektů jako bonus. Za zmínku stojí i hodně originální perkusový doprovod...

Jako na dovolené někde na Dálném Východě si budete připadat ve třetí In The Mirror. Možná za to může přítomnost Strictlyho Orange, ale nastíněná atmosféra působí při pohledu do tohoto zrcadla, jako odlesk úspěšného alba Riders In The Store od kapely Skyline. Přitom zrovna Strictly si tu spíše "povídá", narozdíl od svých klasických výbušných hlasových salv na zmiňovaném albu. To podobenství se Skyline je hlavně v nástrojové rovině, napadají mě jejich skladby Silent Stream či Love The Way, které by se daly s In The Mirror měřit. Track stále kvete a pořád se vyvíjí, z původního téměř relaxování teď minutu od minuty graduje a zcela mění svoji strukturu. Je hodně omamující a hypnotizující - dejte si pozor, až příliš snadno vás do svého nitra vtáhne. Pokud zavřete oči a začnete se kolébat do rytmu, vidíte šamany poskakující u ohňů a všichni tu divoce tančí! Hudební klenot tohoto alba, v němž se mihne i hlas původního člena - Bouramy Badjiho.

Zhil Mil Zhil Mil (MP3) staví hodně na tranceovějším pojetí. Ještě didgeridoo a máme konečně novinku od Tribal Drift, tak ideální pro letní open airy, kdy se na vynikajícím sound systému nesou údolím táhlé plochy, které nadlehčují vše, co jim stojí v cestě. Čtyřka voní romantikou, krásně uklidňuje, jednotlivé nástroje spolu korespondují ve společném jazyce, perkuse sem dostávají tu důležitou mystičnost a vy si přejete, aby tenhle song nikdy neskončil a mohli jste se nad tím údolím proletět, tak jako pták s roztaženými perutěmi. Prostor bez beatů vše na chvilku zastavuje, abychom si mohli posléze užívat dál...

Manab Janam proti tomu zas už takovou hitovkou není. Přesto snadno zapamatovatelná melodie na táhlé píšťaly, znovu dokonalá atmosféra s vyčištěnými zvuky, rytmus nutící k rozvlnění vašich boků - co víc je v dnešní době vlastně potřeba? Při poslechu máte chuť uvařit si dobrý čaj, zapálit si vonné tyčinky a tlusté svíce, pohodlně se usadit a začít meditovat... Je zajímavé, že co skladba, to úplně jiná nálada a vše přitom působí tak nenuceně a upřímně!

Jsme za půlkou alba a čeká nás šestá Vhalo Koira. Je trochu uspěchanější a hned po pár vteřinách mi tu něco nesedí... Jako jediná je celá v rovném rytmu. Barva těhle tuckovitých bicích mi už dnes připadá dávno překonaná (spodky zní, jako nějaká stařičká skladba od Shamen) a hlavně mi k celkové atmosféře tyhle automaty příliš nesedí. :( Je to škoda, protože jinak track překypuje různými efekty, které ze sebe moderní mašinky umí vyloudit. Ostré zvuky, zkreslené ruchy a nejrůznější samply, které Michal Ditrich s Přemkem Urbanem umělecky a odborně poskládali, aby neporušili celkovou hudební kompozici.

Julecha Kotha Kaina (MP3) na startovním čísle sedm ukazuje, jak nevyčerpatelná ethno pokladnice ještě pořád je. Stále je z čeho brát, stále lze kombinovat s novými technologiemi, stále je odkud se učit. Skladba je hodně bohatá na změny nálad a hlasový projev Mohsina mi trochu roztahuje koutky - ta řeč působí opravdu legračně, zatímco instrumentální party si snadno vynutí vaše uznání. Propracovaná řeč mašinek našla souznění s živými nástroji a společně jim to opravdu hodně sluší. Rytmy se stále mění, od perkusového rozevlátého úvodu, až po ty rovné spodky s dynamickým nádechem. Také bonbónek tohoto alba!

O Amar Daradi nás znovu zve do světa kultury Dálného Východu. Tradiční nástroje a Mohsina Mortadu za mikrofonem však brzy střídá explozivní Strictly Orange. Vše se zvrhává do světa automatů, Strictly se za mikrofonem činí, ale musím říci, že ve Skyline mi byl jeho projev sympatičtější a tak nějak mi zrovna tam pasoval o poznání více. Zajímavé je, jak se tu bez problémů dva světy spolu střetávají - Dálný Východ a Evropa se ruku v ruce touto skladbou proplétají, aniž by docházelo k nějakým muzikantským zvratům. Dnes je vše jen o kompromisech...

V Bomb Ashram přichází na řadu hodně naostřené kytary, Strictly rozpráví i zde a těžko se předpovídá, co se následujících deset vteřin stane. To ví jen sami tvůrci a zdárně svá tajemství před námi schovávají. Chvíli vzrušená atmosféra, pak propad do příjemného a uvolněného prostředí, později nástup táhlých píšťal, zkrátka nenudíte se ani vteřinu a společně s Hypnotix objevujete každičké zákoutí jejich bubenského studia, kde tahle deska vznikala. Akusticky velice dobře zvládnutá skladba, barvy jsou přírodní, vše do sebe logicky zapadá tak, jako ten nejsložitější hlavolam a vy zatoužíte si tohle všechno užít naživo.

Jungle Bells (MP3), desátý track desky, dostal příležitost Baguu uzavřít. Úvod zní hodně experimentálně s touhou pro objevení nových kombinací a zatímco kytary v předchozí skladbě byly opravdu ostré, tyhle jsou mnohem příjemnější na uši, díky své zvonivé barvě. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že také tenhle kousek by získal na svých kvalitách někde na venkovním open airu pod širým nebem, s dokonalým zvukovým aparátem v zádech, než takto pouze z desky. Záznam je dobrý, ale tak nějak málo působivý - dal bych si ho s projekcí, břišními tanečnicemi a s co nejobsazenější živou sestavou. Že bych byl tolik rozmazlený? :)

Závěr: Deska už dávno skončila a já přemýšlím... Něco mi tu nehraje! Už vím, asi za to může moje tradiční konzervativnost. Až příliš mi tu chybí účast Bouramy Badjiho a také Strictly Orange bych mnohem raději viděl dál ve Skyline. To je tak, když si člověk na něco zvykne a nerad se smiřuje se změnami. Takhle v tom mám jen zmatek v hlavě a právě v případě Hypnotix mi připadá, že Bourama si až nebezpečně velkou část jejich originality odnesl nenávratně s sebou... Škoda!

Myclick


Hypnotix - Bagua (tracklist)

1. Dhu Dhu Moru (MP3)
2. Dole Dole
3. In The Mirror
4. Zhil Mil Zhil Mil (MP3)
5. Manab Janam
6. Vhalo Koira
7. Julecha Kotha Kaina (MP3)
8. O Amar Daradi
9. Bomb Ashram
10. Jungle Bells (MP3)

Vydal: XRECORDS (2003)

Web: www.hypnotix.cz