RECENZE
Hudební recenze: Broken English Club - "The English Beach"
Když po novém roce Oliver Ho oznámil druhé album svého projektu Broken English Club, moje fakt velké těšení a očekávání protínaly také otázky, kam to autor od debutu "Suburban Hunting" z roku 2015, vydaného u amerického labelu Cititrax, ještě může posunout? Tohle album totiž celé dva roky neopustilo můj DJ bag a ty umělecky ztvárněné vinyly s naprosto jedinečnou produkcí jsem hrál s ocelovou pravidelností. Pojďme to ale vzít úplně od začátku...
Oliver Ho se u mě zapsal už 20 let nazpět svým jedinečným a na kost vybroušeným soundem labelů Blueprint, Surface a Meta. Dlouhé roky byl mým favoritem a ty staré "modrotisky" jsou pro mě dodnes nepřekonatelné modly. Pak ale to, co Oliver Ho produkoval u Meta Records, začalo nějak moc "hekat" a přestal jsem ho sledovat nadobro. Skutečně, kdo by si pomyslel, že to tenhle umělec vezme za úplně jiný konec a se stejnou úchvatností a genialitou se mi zavrtá do hlavy těměř po dvaceti letech, přestrojený za Broken English Club? Omyl! Opak je pravdou a Oliverův projekt Broken English Club se mě drží jak štěnice. Pokud ale někdo očekává ty minimalistické techno mašiny jako tehdy, má smůlu (a měli ji i ti, kteří na něco podobného čekali 16. října v londýnském Boiler Roomu, kde Oliver Ho vystupoval jako Broken English Club live na akci 20 Years of Blueprint Records).
Vždycky jsem nenáviděl recenze, kde autor použil větu ve smyslu: "už obal desky napovídá," protože většinou nenapovídal vůbec nic, ale v případě alba "The English Beach" je to zase naopak. Jenže Oliver Ho se v případě projektu "The English Beach" neomezil jen na obal alba, ale hned na celou tištěnou publikaci, chcete-li knížku, nazvanou "The English Beach Limited Edition Book" vztahující se k tomuto albu. Výtisk obsahuje fotografie z pouště jihovýchodního pobřeží od města Dungeness, plné starých kovových zřícenin a rozpadajících se budov. Jak popisuje sám autor: "to místo je téměř fyzickým projevem zničeného anglického klubového zvuku". Album a fotografie doplněné texty vznikly v době strávené ve staré budově, nacházející se přímo na pobřeží této neplodné krajiny.
Deska "The English Beach" je něco jako soundtrack ušitý na míru k demolici té staré plechové boudy vyobrazené na obalu alba a většina z dvanácti obsažených tracků je prošpikovaná zvuky z onoho kovového běsnění. Občas se přidají i zkreslené a zefektované, pro Broken English Club už charakteristické, hlasy, utvářející mystickou, až démonickou atmosféru skladeb. Střídají se tu "zhulené" tracky se zlomenou, prostorem levitující rytmikou s přímočarými elektrizujícími "šlapáky". Takže pokud by mi někdo položil otázku, jestli je to taneční album, tak rozhodně řeknu ano! Samozřejmě jak pro koho, ovšem mám již řádně odzkoušeno! 
V jistých chvílích poslechu "The English Beach" dojde i na "romantiku" a dočkáte se také čistě poslechových a "odmražených" skladeb. Celá deska od začátku do konce poslechu prostě baví a otevírá mysl. V případě "The English Beach" nelze stroze použít přívlastek "techno album". Tím bychom tenhle umělecký počin ponořený do industrialu a obohacený o průniky novodobého EBM naprosto neprávem degradovali. Pro mě osobně jde rozhodně o stěžejní elektronické album tohoto roku.
Broken English Club - "The English Beach" (tracklist):
A1 Stray Dogs
A2 Breaking the Flesh
A3 The Sun Rising
B1 Plague Song
B2 Pylon
B3 Rust Ballad
C1 Wreck
C2 Carrion
C3 Concrete Desert
D1 Wire Fence
D2 The English Beach
D3 Last Signal
Album vyšlo 21. června u L.I.E.S. (Long Island Electrical Systems).
daho
foto: daho + archiv