Hudební recenze: Ventolin – "Vitajte"

Než se pustíme do rozboru desky samotné, pojďme si v rychlosti představit samotného autora, k čemuž nám báječně posloužila i tisková zpráva k novému albu, kterou vydavatel opravdu nepodcenil. Ventolin na své facebookové fanpage sám sebe popisuje jako živý elektronický hudební projekt, one man krabičkový band a hilarious live show, což vlastně prozrazuje úplně všechno. V jednoduchosti je prostě síla! Ventolin je elektronický projekt Davida Doubka, zakládajícího člena skupiny Kazety, který také působí jako člen divadla Nejhodnější Medvídci. Vznikl v roce 2007 jako boční "odpočinkový" projekt, velmi záhy se však dostal do povědomí na místní klubové scéně. K živému hraní používá staré samplery, analogové syntezátory a archaické drum machiny. Je milovníkem primitivního zvuku detroitského techna a italského a indického disca z 80. let. Přitahuje ho analogová rozladěnost, šum, rozkolísanost a nedokonalost. V roce 2009 vydal EP "Mžitky", v roce 2012 album "Totem", aby se vroce 2015 vrátil s EPčkem "Playbour". Vytvořil také výbornou coververzi písně "Bobřík strachu" od kapely Dunaj či na objednávku výtvarnice Mileny Dopitové "hommage" dětské opery "Brundibár" česko-židovského skladatele Hanse Krásy.



Vloni vydal společné album "THE GAME YS ROTTYN" s polským anonymním techno duem RSS B0YS. David Doubek mimo jiné také přednáší kulturní antropologii na Karlově Univerzitě, což se v jeho tvorbě také dosti projevuje. Desku "Vitajte" začal Ventolin připravovat v lednu letošního roku z materiálu, který průběžně dával dohromady několik let. Zpočátku strávil dva měsíce přemítáním nad modulárním syntezátorem, to ale k ničemu nevedlo. Vytvořil sice kosmické demo, bohužel nepřinášelo žádnou message, což vedlo k návratu k psaní česko anglických textů, ze kterých celá deska nakonec vychází. Žánrová nevyhraněnost a zvuková anarchie dala vzniknout na jedné straně velmi úsměvným skladbám typu "Disco Science", na straně druhé se však dočkáme i tracků, jež v sobě odrážejí nejrůznější společenská témata a aktuální problémy a část písniček je poté velmi osobní záležitostí. Deska obsahuje hodně elektronicky znějící písničky, tepající bicí automaty a acidové linky, ale i věci působící skoro až kapelově, s kytarami a živými bicími. Při tvorbě Ventolin použil analogové nástroje a čistý analogový je i samotný mix desky, zároveň však také mnohem víc pracoval s počítačem a digitálními technologiemi. Vedle starých analogů jsou na desce i virtuální nástroje, hodně editování a efektů...


Pojďme se teď na celou desku podívat pěkně zblízka! Album "Vitajte" startuje oldschoolově nabitou skladbou "Cesta smutného stromu". Už zde je na první pohled patrná ona zvuková anarchie, synťáky, hutná techno basa a pozitivní "disco vajb" v kombinaci s vokálem a textem, který track obrací o sto osmdesát stupňů a navozuje poněkud depresivnější atmosféru. Skladba je to však velmi chytlavá a po zvukové stránce velmi propracovaná. Pozvolně posluchači představuje hudební příběh a postupně jej tak vtahuje do děje. To druhá "Disco Science", která se dočkala i videoklipu, je tím, co by se dalo popsat jako něco naprosto úžasného a zároveň nemyslitelného. Slovní hříčky typu: "disco science pro všechny mládenc" jsou jednoduše geniální! Když jsem před několika měsící slyšel skladbu "Trendsetter" z nejnovější desky Kapitána Dema, měl jsem za to, že je to absolutní strop, co se textu týče, ale Ventolin tomu nasadil korunu a vede na plné čáře. Track je pozitivní a nabízí mimořádný esteticko-punkový zážitek, zkrátka záblesky čiré disko krásy! Třetí, velmi acidově laděná "Desires" vychází z podnětů kamarádky básnířky a antropoložky Markéty Levínské. Celá je stavěná na básničce, kterou trochu doplnil a rozehrál tak čistý undergroundový koncert inspirovaný detroit technem. Velmi osobní "Výlet" oproti tomu padá do temných hlubin posluchačovy duše. Procítěná skladba sází na hloubku a vážnost textu, což skvěle dokreslují minimalistické melodie. Toto je přesně ten moment, kdy album mění směr a stává se z něj velmi vážná záležitost. Ale ne na dlouho...




To, jak chutná svoboda, se následně dozvíme v tracku "Život na venkově". Zvuková anarchie se zde opět plně hlásí ke slovu, je zde acid, jsou zde elektrické kytary a opět je zde také velmi osobní text, který má hloubku a dává prostor k rozsáhlým filozofickým úvahám. Po "Disco Science" rozhodně jeden z "highlightů" celé desky! Následuje jedna z nejtemnějších věcí na albu. Hudební thriller, jenž staví hlavně na tajemnosti Ventolinova projevu. Skladba si po celou dobu drží pozvolné tempo, aby nakonec vygradovala k velkému finále a končila v dálce mizícím indiánským pokřikem. Největším "highlightem" druhé poloviny alba "Vitajte" je pak určitě skladba "Lost Track". Neuvěřitelná atmosféra, precizní práce se zvukem, text, do něhož se promítají věci ze současného společenského, kulturního a politického kontextu. Tato skladba opravdu utkví v paměti a chytí za srdíčko! Téměř to samé platí i o tracku "The Warning", z něhož by si měl posluchač odnést i určité poselství než jen výborný hudební zážitek. Co se hudebního zpracování týče, je zde patrná inspirace například u Daft Punk nebo Kraftwerk, což skladbě náramně sluší.


"Great Again" se pak sice drží v duchu předchozí skladby, jako by na ni v jistém slova smyslu navazovala. Bohužel jí však schází znatelná porce energie, kterou překypovaly tracky v první polovině alba. U Ventolina si však nemůžeme být jisti ničím, takže ať už se jedná o umělecký záměr či nikoliv, se skladbou "Great Again" přichází studená sprcha. "Skills" je oproti tomu pravý opak. Tento track vznikl na základě povídky designérky Terezy Rullerové, která vypráví příběh osamělého dronu. Sci-fi nádech a hutná atmosféra vystřelují tuto skladbu do jiné dimenze oproti ostatním. A v jiné dimenzi ještě zůstaneme, protože minimalistické zakončení celého alba v podobě tracku "Something Else" už skutečně nemá žádné zábrany a posílá k posluchači jasnou "message", že Ventolina prostě musíš milovat!



Upřímně je velice těžké udělat si na tuto desku ucelený názor. Na jedné straně tu máme humorné a pozitivní písničky, které si neberou servítky a dělají si legraci ze všeho a ze všech. Na straně druhé tu však najdeme i velmi silné a vážné tracky s notnou dávkou hlubšího významu. Je velmi sympatické, že i v dnešní době může vzniknout deska, kde se autor nebojí vymezit se od zaběhnutých standardů a udělat si legraci nejen ze sebe, ale i z posluchačů. Po hudební stránce zní album nadčasově a přitom i oldschoolově, ten osmdesátkový feeling tam prostě je, a vy si tak při poslechu mnohdy budete připadat jako Starsky a Hutch v nejlepších letech. Skladby jsou navíc díky svému pojetí velmi chytlavé a lehce zapamatovatelné. Celková stopáž necelých čtyřiceti minut také neurazí. Z poslechu alba "Vitajte" si jistě odnesete minimálně zajímavý hudební zážitek, který se člověku nenabízí každý den. Zvuková anarchie, punkový přístup, nevyhraněnost, nápaditost, to vše a ještě mnohem víc zde je v té nejčistší podobě. Tady jsou další slova naprosto zbytečná, raději si jděte novou desku od Ventolina pustit, protože zde jsou klady a zápory naprosto relativním pojmem. Album "Vitajte" je tu zkrátka pro všechny zájemc!

stanjah

foto: archiv