Hudební recenze: Elektrabel - "Missing 4th Dimension"

Tomáš aka Elektrabel pochází z Břeclavi, ale řadu let už žije v Praze, kde má svoje studio. Fakt, že do něj usedá velmi často, je zřejmý z množství jím vyprodukované hudby. Opravdu toho není málo. Elektrabel produkuje hudbu takřka neustále, at’ už sólo, nebo ve spolupráci s jinými autory. Jako skladatel je dost konzistentní a příliš nevybočuje ze svého stylu, kterým je jednoznačně techno. Jenomže není techno jako techno, že ano...

No a přesně tohle rčení potvrzuje Elektrabel svým novým albem s názvem "Missing 4th Dimension". Album vyšlo digitálně v listopadu tohoto roku. Jedná se o volné pokračování již započatého konceptu, jehož kořeny sahají do roku 2012, kdy vyšlo první album s názvem "Missing". Další dvě následovala v letech 2014 a 2017. Ted’ tu máme čtvrtý díl v pořadí... O co se jedná a proč není techno jako techno?

Na první poslech se všechno jeví úplně normálně. Objevují se příznačné zvuky, které se pomalu nabalují, dostávají konkrétnější obrysy, rychlost i rytmus sedí, basová linka valí a vy už jste natěšení a ready na výrazný kopák, jak se v technu sluší a patří. Jenomže kopák nikde. Zprvu to může na posluchače působit znepokojujícím dojmem, ostatně jako cokoliv, co se vymyká zaběhlým vzorcům. Pokud vyloženě netrpíte závislostí na kopáku a baví vás hudba jako celek, nejspíš budete poslouchat dál i po tomto nečekaném zjištění. Jakmile se oklepete z prvotního "šoku" a smíříte se s novou realitou, vstoupíte do další posluchačské fáze – adaptace. Při druhé, třetí skladbě už budete nejspíš přivyklí hudbě bez beatu a přestanete to vědomě "řešit". Ale váš mozek se tak lehce "nevzdá". Uvnitř vaší hlavy začíná samovolný proces, při kterém jednoduše mozek doplní to, co ucho neslyší. Tento efekt není nic nového... Popsali ho už nejrůznější vědci zejména v oblasti neurověd či psychoakustiky.

Nerada bych ale moc odbočila od původního záměru seznámit vás se skvělou deskou "Missing 4th Dimension", i když právě díky ní jsem se dozvěděla o podobných zajímavostech z výše uvedených vědních oborů. Abych to odlehčila, vkládám sem odpověd’ samotného autora na moji otázku... Já: "Jak si to vlastně myslel s tím chybějícím kopákem, Tome? Počítal jsi s tím, že si ho tam posluchač domyslí?" Elektrabel: "S tím počítám. Normální marketingové šméčko na zákazníky. Já ušetřím na kopácích, ale prodám to za normální cenu. Však oni si to domyslí." Tak to vidíte... Elektrabel nejen, že umí dělat kvalitní a zajímavou hudbu, ale docela určitě má i smysl pro humor. Zpět k "Missing 4th Dimension"!

Album obsahuje šest tracků, z nichž některé jsou pomalejšího a celkově jemnějšího ražení, než tomu bylo třeba u první desky z roku 2012, kde všechny skladby solidně šlapaly a k tanci tahaly. U nového "Missing" jde mnohem víc o zvolnění a víc než dopředu se to ubírá i do stran. Elektrabel to vysvětluje následovně: "Chybějící 4. dimenze má být obraz. A ten je na posluchači. Čtverku jsem se snažil udělat prostorově intenzivní v naději, že v posluchači podpoří tu představivost obrazů." Myslím, že tohle se docela podařilo. Alespoň na mě to funguje dobře. Za zmínku stojí i obal desky, který je pro mě u každého hudebního nosiče nedílnou součástí. Elektrabel si vybral fotku od Archera Hostettlera, která je určitě zajímavá a poutavá, nicméně pro mě nekorespondující s hudbou. To určitě není nic proti ničemu a ne každý cover desky musí nutně přímo souviset s jejím obsahem. Možná však skrytě souvisí, kdo ví... Zpět k hudbě!


Už se nemůžu dočkat, až některé tracky zařadím do svých DJ setů a ten "missing beat" tam ve správný moment nemilosrdně naperu. Pokud vás moje recenze nalákala a desku si budete pořizovat, nezapomeňte chtít za ten chybějící kopák slevu! ;)

Celé album si můžete stáhnout zde.


nika77

foto: archiv