Recenze od Nexise: Luomo – The Present Lover

Dřív než se druhé album jednočlenného projektu Luomo dokutálelo do mého příbytku, projel jsem zahraniční diskusní fóra, kde se o CD nemluvilo zrovna v dobrém slova smyslu. Padaly dokonce názory o největším zklamání roku. Nechtěl jsem věřit. Do této doby na mě formulka hebkého vokálního housu Vladislava Delaye (což je další pseudonym) působila veskrze příjemně.

Poradit si s „milovníkem dárečků“ není zrovna jednoduchá věc. Za investované peníze do tohoto produktu dostanete nesmírnou dávku luxusní muziky, jak je u labelu Force Tracks dobrým zvykem, ale… Ona nadýchanost, snaha o totální kvalitu a lehkost má spíš kontraproduktivní dopad.

Všechny tracky jsou dělány podle stejné šablony. Volné tempo, sladké klávesy v pozadí, cukrkandlové melodie a spousta podobných vokálů. Pořád dokola. 70 minut na kolotoči, ze kterého vám nakonec bude dost divně. Přispěje k tomu i délka jednotlivých songů, která se lehce přehoupne přes 8 minut. Pomoc! Topím se v cukrové vatě!

Možná bych nebyl tak kritický, ale s přihlédnutím k minulému albu s názvem Vocalcity nemám jinou možnost. The Present Lover je prachsprostá kopie. Napovídá tomu i sázka na singlové Tessio, které se objevilo již na předchozí desce. Zde jej nalezneme v mírně upravené formě. Body Speaking je taktéž starší hitovka, opět zabalená do trošku odlišného hávu. Zbytek nemá cenu rozebírat.  Všechno vám totiž splyne v jeden celek a pomalu ani nepoznáte, která skladba zrovna hraje. Za zmínku snad stojí jen Shelter.

Nádherná nuda. Člověk vynáší nad podobným celkem ortel jen s těžkým srdcem. Luomo mám rád, ale The Present Lover postrádá jakoukoliv energii, vnitřní napětí nebo špetku inovace. Variace na tisíckrát obehrané téma přestane bavit velmi rychle. Peníze se vám vrátí možná tehdy, nemáte-li zkušenosti s Delayovými předešlými počiny. Sterilní, až anonymní, muzika, která nikoho neurazí a stejně tak málokoho opravdu chytne u srdce. To já moc nemusím.